Režie:
Petr NikolaevKamera:
Diviš MarekHrají:
Karel Žídek, Filip Kaňkovský, Radomil Uhlíř, Pavel Zajíček, Vladimír Škultéty, Karel Zima, Otmar Brancuzský, Jiří Maria Sieber, Michal Gulyáš, Tereza Hofová (více)Obsahy(1)
Esenbáci nemají pro svobodu zrovna pochopení. Český film podle kultovního románu Jana Pelce. Nejmenované severočeské město, konec 70. let minulého století. K partě „mániček", která se pravidelně schází v hospodě U Boučků, se vrací mladík Olin (K. Žídek), který strávil rok v psychiatrické léčebně kvůli pokusu o sebevraždu. Tak jako dřív začne Olin pořádat různé akce, především divoké mejdany. Kvůli šikaně od místní policie si s nejlepším kamarádem Špínou (F. Kaňkovský) najde práci zametače. Pozná podivínského, ale dobráckého bezdomovce přezdívaného Lesní muž (R. Uhlíř), z něhož se vyklube bývalý válečný hrdina, který dostal od britské vlády vyznamenání za svou účast v letecké bitvě o Anglii. Pro socialistické policajty je to však jen blázen, který patří do ústavu. Nevázaný život Olina a jeho kamarádů je stále větším trnem v patě místnímu oddělení VB. Policejní teror se stupňuje. Po tragickém konci Lesního muže a poté, co Špínova láska Olina (T. Hofová) skončí v pasťáku, se jako jediná možnost normálního života začíná jevit emigrace...
Adaptace kultovní, částečně autobiografické knihy spisovatele Jana Pelce vznikla v režii Petra Nikolaeva na 16mm černobílém materiálu. Velmi přesvědčivě a autenticky zobrazuje bezcílný život mladých lidí na okraji společnosti v době tuhé normalizace. V kontextu soudobé kinematografie jde o zcela ojedinělé a originální dílo.
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (272)
Kdo nezažil, stejně asi úplně nepochopí. Já nezažil, ale kalby tam pořádali dobrý. Proti Olinovi a jeho partě jsme docela nudní patroni. Jsem moc rád za tu pozdější část filmu, která jaksi dala smysl tomu co se odehrávalo předtím. Btw ty kamerové oblety, když jsou Olin, Olina a ten jejich brejlatej kámoš na jakési zřícenině v lesích, opravdu pohladili na duši. ()
Tohle je prostě pecka ... Když mi bylo 20 let, byla pro mě a partu mých kámošů literární předloha skoro "Biblí" ... Netvrdím, že jsme žili stejný životy, ale k "pádu" jsme občas neměli daleko ... Naštěstí jsme již nekalili za socialismu ... Jenže film ani knížka není o kalbách, ale o zkurvený, pesimistický době našeho státu ... Film mne nejdřív zaujal, mírně pobavil a pak mne topil do čím dál větší propasti smutku, beznaděje a deprese ... Pří závěrečné skladbě u titulků jsem se rozbrečel ... Nikdy jsem si nemyslel, že by někdo dokázal literární předlohu tak dobře hodit do filmový podoby. Herecký výkony jsou sice hrozný, ale u tohoto filmu to ani není důležitý ... A jak už bylo zřejmě řečeno, kdo nezažil, asi ani úplně nepochopí ... ()
Kralovy Vary 2007.Po rozhodnutí ,že další těžký film už nezvládnem ,se ocitáme v malém klubu s jednou z mých nejbližších kamarádek Leila75.Promítají tam na staré kotoučové promítačce film ....a bude hůř.Jako vstupenku dostávám pivní tácek a kupuji si pivo.Začíná film a já začínám být nostalgická.Připomínám si ,jak jsme chodili u babičky na vsi do místní hospůdky na promítání filmů ,jak se občas film přetrhl, ten zvuk staré promítačky.......Na plátně běží příběh o máničkách ,mezi něž jsem ve svém raném mládí také patřila a podobné akcičky zažila na vlastní kůži...........Škoda ,že nezůstalo u původního záměru ,kdy tvůrci nestáli o klasickou distribuci do kin a měli existovat pouze tři kopie, se kterými se mělo jezdit po klubech, hospodách a hudebních festivalech.....kdy jak říkal Petr Nikolaejev "Dojde tak k zajímavému jevu, kdy se způsob distribuce stane součástí uměleckého díla samotného." ()
Hippies pod jhem bolševismu, aneb jak vesele se chlastá s komunistickým obuškem v prdeli. Velice osobité a sugestivně uvěřitelné víc než by se mi líbilo... takže vynikající popis "nepřizpůsobivé" opozice systému během normalizace. Ať už to byli politicky stíhaní, nepracující, feťáci, bezdomovci či jinak odstrčení za okraj společnosti, tehdy byli všichni na jedné děravé lodi. 8/10 ()
Celý film mi po formální stránce připadal velice "jednoduchý". Především herecké výkony byly často hodně slabé. Chvíli jsem měl pocit, že sleduji amatérský film. Možná se jedná o záměr. V každém případě je ...a bude hůř svěžím počinem, kdy v návalu tradičních českých komediálně-lidových dramat dostal konečně někdo odvahu prorazit s něčím netuctovým. 70% ()
Galerie (7)
Photo © Čestmír Kopecký - PRVNÍ VEŘEJNOPRÁVNÍ / Zdeněk Tichý
Zajímavosti (8)
- Výrobci film nechali před uvedením v kinech promítat v hospodách. Hlavně kvůli tematice filmu. Promítalo se tedy na různých místech, v improvizovaných kinech uvnitř hospod, většinou za 100 korun. (GANOUSEK)
- Režisér Petr Nikolaev poprvé četl knihu Jana Pelce už v roce 1984 v Paříži (kde tehdy žil i sám Pelc), ale samotný nápad na její zfilmování dostal až nedlouho předtím, než k němu došlo: "Vrátil jsem se k tomu někdy před třemi čtyřmi lety, ale obloukem. Touha natočit film z doby mého mládí, kdy mi bylo devatenáct a nosil jsem dlouhý vlasy (...) byla dlouhodobější. Dobrých deset let jsem pociťoval touhu mluvit o zvláštním kontrastu, terý nás tehdy provázel: Na jedný straně děsivá husákovská vata, na druhý straně obrovská svoboda úletu. Člověk se s partou ožral a najednou se zdálo všechno možný, prožíval úžasně intenzivní zážitky. O tomhle jsem chtěl mluvit, ale pořád jsem nevěděl jak. Až mi pomohla náhoda. Seděl jsem v jednom divadelním baru s mladým klukem a říkám mu: 'Tady jsem trávil svý mládí, ktady jsme pili. A po revoluci jsme se dozvěděli, že číšník, který tu tehdy fungoval a kterého jsme měli za kamaráda, na nás celou dobu donášel.' A on na to říká: 'No to je úplně stejné jako v ...a bude hůř. Oslovil jsem Pelce, kterého jsem do té doby viděl jen párkrát ve Svědectví u Tigrida, ten souhlasil a navrhl jako producenta Čestmíra Kopeckého, se kterým se znal. Čestmír zareagoval promptně, protože tu látku zvažoval počátkem 90. let a nechtěl, aby mu utekla. Zdálo se mi ale, že byl sám překvapen výsledkem - že má parametry opravdového filmu, že to není snímek jen pro úzký okruh pamětníků." (NIRO)
Reklama