Televizní film Prosté krutosti, jehož děj se odehrává ve dvacátých letech dvacátého století, je volně inspirován motivy ze života MUDr. Josefa Thomayera, o němž znalci tvrdí, že byl nejvýznamnější a nejrázovitější osobností českého interního lékařství na přelomu 19. a 20. století. Byl nejen vysoce vzdělaný odborník, který po sobě zanechal důležitou vědeckou literaturu, ale také přítel literátů a talentovaný prozaik se smyslem pro humor. Byl navíc velký vlastenec a lidumil - v rodném Trhanově nechal postavit na svůj náklad chudobinec. Josef Thomayer (23. 3. 1853 - 18. 10. 1927) - profesor na lékařské fakultě Univerzity Karlovy a výrazný představitel české školy interního lékařství - však není jedinou hlavní postavou tohoto příběhu. Tou druhou je chlapec Štěpán, který trpí akutní leukemií. Profesor Thomayer se v té době rovněž dozvěděl o své nevyléčitelné nemoci - jestliže chlapci zbývají poslední týdny života, Thomayerovi roky. Ale přesto nebo právě proto chlapec dokáže starému lékaři předat upřímnou, čistou životní energii, ze které pramení i lékařův pocit, že alespoň na sklonku života poznal jakéhosi vnuka. Štěpán trpí nevyléčitelnou chorobou a přesto tato mezní situace v něm rozeznívá nikoliv pasivní odevzdanost, nýbrž potřebu intenzivního přilnutí k životu a tvůrčí potřebu vyjádřit svůj vnitřní svět. Sblížení se starým lékařem a jejich neformální vztah pomáhá chlapci překonávat osamocení i zdravotní krize. Je to příběh o posledních věcech člověka. O věcech nejprostších a zároveň i nejkrutějších. Zrovna tak je to příběh o velké naději.
(oficiální text distributora)
