Ženy mého muže

Dostávám se do věku, kdy tomu filmu začínám rozumět. Kdybych byl mladší, tak k němu rozhodně nebudu tak smířlivý. Takhle se nepřidám na stranu těch, kteří tady tvrdí, jaká že to byla hrozná kravina. Nebyla. Prostě spolu žijí 2 lidé, kteří už se mají za ty léta jeden druhýho až po krk. Žijí spolu, ale ve skutečnosti každej sám. To je základní linie, pro mě de facto jediná uchopitelná a zapamatovatelná. Pak je tu pro mě absolutně nezajímavej, nesouvisející příběh nějaké Makedoňanky - zbytečná odbočka. Pak je tady příběh nemocného grafika v podání Vladimíra Dlouhého - tuhle odbočku jsem nepochopil vůbec..? A pak je tu dramatizace v podobě vraždy mladé modelky. Jestli má zbytek působit civilně, tak tahle zápletka je čistě filmová, protože téměř nereálná. Celkově slepenec, kterej nebyl v podstatě o ničem. Z mého pohledu měl jedinou přednost - úplně nenudil. Jo, a líbila se mi i kamera. Jinak česko-slovenský film se dá zjednodušeně zobecnit jako stále dokola opakované pokusy o depku, které skutečně vyznívají depresivně a občasné pokusy o komedii, které rovněž vyznívají depresivně. A v tomhle my tady žijem. Ještě že už si dnes člověk může vybírat a zabrousit i jinam. Tohle je jasná krize a trvá to už pekelně dlouho. Sláva těm nemnoha výjimkám, o kterých mnou výše řečené neplatí. (13.09.2014)

Možno je trochu smutné, na čo idú peniaze zo štátneho rozpočtu. Možno je trochu smutné, že Zdena Studenková hrá stále to isté a stále rovnako. A zrejme je smutné aj to, že údajne talentovaná Táňa Pauhofová je nútená ukazovať kozy v ďalšom svojom desať minútovom šteku... Ale možno je to aj dobre. Mám takú vrodenú slabosť pre slovenský kinematografický chlad, ktorý sála aj z tohto filmu. Na jednu stranu ma potešilo klasické nasnímanie s peknou kamerou, na stranu druhú som krútil hlavou nad neschopnosťou odpútať sa od psychologických príbehov, ktoré málokto chápe. Tvorcovia nedokážu rozprávať príbeh obrazom, a tak len sledujeme premrštené množstvo postáv ako hľadajú samích seba(?). Áno, dajú sa tam hľadať spoločné motívy aj zmysel, ale najviac z toho cítiť strach. Strach natočiť detektívku, strach natočiť kritiku spoločnosti, strach poukázať na politické problémy, strach natočiť naozaj intímny príbeh. Ostáva len nevyvážený mix. Filmu chýba potrebná hĺbka, ale potenciál tu bol... Aspoňže nikto neexperimentuje s formou... (01.01.2010)

Kritiku společnosti a principů v ní zaběhnutých, vytrácející se lidskost, určitou citovou vyprahlost a šeď všednosti režisér Vojnár tentokrát divákovi nesděluje prostřednictvím lidí na okraji společnosti, jako tomu bylo v minulosti, ale hlavními postavami se naopak staly celebrity, mediálně úspěšný manželský pár (výborně hrající Studenková a Stropnický). ~ K minusům patří především překombinovaný, nejednotný scénář, některé herecké výkony naštěstí jen v menších rolích (za všechny např. Polívková) či neujasněnost prostředí (Praha – Bratislava). On i ten původní název Květy sakury zněl poetičtěji. ~ Oproti předchozímu režisérovu počinu Lesní chodci, který mi k srdci přirostl velmi, působí tento snímek příliš chaoticky a neuceleně. Bohužel, promarněná šance. ~ ~ Bože, jak jsi čistá. Jako světice. I já jsem taková byla. A už si to vůbec nepamatuji… (10.11.2011)

Ivan Vojnár je vymírající druh (možná poslední exemplář) česko-slovenské kinematografie, totiž režisér vybavený autorským viděním světa. V tom dnešním se mu nelíbí, ale je dalek kritiky či karikatury, jen jím tak teskně bloumá spolu s náladově přesnými herci (trochu ruší jen seriálové výkony Noska, Polívkové a Pauhofové, to jsou však naštěstí malé role), ze kterých bych nejvíc vyzdvihl čím dál lepší Zdenu Studénkovou. Na Ženy mého muže si těžko kdo za rok dva někdo vzpomene (pokud je vůbec kdo zaregistroval), ale já osobně si čas od času rád dopřeju takovouto očistnou depresivní lázeň. (25.10.2009)

Nejsympatičtější je hlavně to, že jsem o filmu v životě neslyšel a že se tvůrci nesnažili film vrazit do větších kin, než jen těch malých. Ušetřili si tak práci a tisícům divákům peněženky a nasraný ksichty. Ženy mého muže je totiž taková kravina, že si nezaslouží ani pozornost. Tady náhodou to hodnocení skutečně nelže. Zřejmě náhoda. Nebo to spíš není ani zajímavý, ani umělecký a nemá to v sobě ani zbla kvalitního příběhu natož pak kvalitního filmu. A druhá možnost je taky to, že si toho místní intelektuálové asi ani nevšimli. (08.11.2010)