Tajnosti

Dlouho mi dělalo problém naladit se na styl. Nellis předvádí ženskou duší pomocí laškovného poskakování doma u dřezu, otravně přepoetizovaných sekvencí a okázalých "významných" pohledů Ivy Bittové (které jsem ve filmu nevěřil skoro nic). K tomu trocha polopatické symboliky, opakované tanečky a trocha doslovných vysvětlení, aby i ti nejpomalejší pochopili, co se děje v srdci hlavní hrdinky... Nakonec ale naštěstí není tak strašně. Klišé se zoufalým milencem nebo se sekretářkou (a větou "musíme si promluvit") se zachraňují humorem, Nellis postupně, a spásně, přehrává pozornost na Karla Rodena (skvělý), Miloslava Koniga (skvělejší) a Martu Issovou (nejskvělejší), díky čemuž mají Tajnosti náběh na stejně tak skvělý film. Jenže slzy u piána prostě neprotečnou tak hluboko, protože přichází spíš na povel, jako špatně zahrané uspokojení scenáristické zvůle ("Teď musí být konec, hlavní hrdinka se musí očistit! Breč, Ivo, breč!"). A upřímně řečeno, kolik by toho zbylo bez Niny Simone? (10.06.2007)

Tahle žena, jež má zdánlivě všechno, mi ve svém chování připadala trochu snobská, nějak jsem jí nedokázala uvěřit hnutí mysli. To mávnutí rukou nad autem, a tak 43 táců, mně už je to jedno, mobil neustále po ruce... je to můj osobní problém, ale já ho občas s takovými lidmi mám. Nechci říct "nemají si na co stěžovat", ale spíš "A proč nepřemýšlí taky nad tím, že by měli bojovat?" Sebevědomí kombinované se zalíbením v sebelítosti velmi často sklouzne k podivnému druhu povýšenosti a takový jsem získala dojem tady a to já nemám ráda. (28.11.2009)

Ani nevím proč, ale tenhle film mi pořád zůstává v hlavě. Ačkoli to není film nijak optimistický, ve výsledku z něj mám velice příjemný pocit. Nejlepší na něm je asi to, s jakým klidem, až lehkostí, během jediného dne pomalu odhaluje jedno tajemství za druhým, čímž skládá působivou mozaiku. A to všechno bez otravné polopatičnosti, doslovnosti či dokonce moralizování. (02.06.2007)

Scénář: Alice Nellis .. Poetická pouť všedním dnem, který postupně rozkrývá vnitřní emocionální tajemství hlavní hrdinky - ženy středního věku. Toho rána vysloví přání pořídit si klavír, pročež vlastně netuší, proč ho chce. A po cestě k němu pomale rozkrývá své uvězněné tajnosti. Skrz její pohled tančí v rytmu hudby celá pulzující metropole a po většinu dne ji provází atmosferický háv nostalgie kontrastující s nelehkou realitou... Náčrt příběhu a jeho intimní rozvedení je úžasné, byť má vlastně velice všední základ. Alice Nellis nejprve jako scénáristka vytvořila výtečný scénář s inteligentní strukturou o chování ženy ve složité životní situaci a režijně přetavila na osobitou, hořkou a přitom místy excelentně vtipnou záležitost převyšující rámec bežné české tvorby. Hudební složka a její propojení s obrazem je výtečné, stejně tak herecké výkony v čele s minimalistickou, přesto strhující Ivou Bittovou. (12.05.2007)

Iva Bittová dělá  zvláštní hudbu i zvláštně hraje, tedy spíše špatně hraje, k tomu navíc breptá, což je nepochopitelné, že tohle Nellis nechala bez povšimnutí. Scénář je celkem vydařený, režie se snaží o hrátky s kamerou, ale jiných úletů se naštěstí nedopouští a film je veden pevnou rukou. Nejlepší na celém snímku je hudba. (01.01.2022)