Dopisy z Iwo Jimy

Konečně jsem mohl vidět válečný film z japosnké strany. A nutno dodat, že si Eastwood poradil na výbornou. Skvěle přiblížil japonskou mentalitu a zároveň demytizuje japonské vojáky jako čisté zlo. Režiér poukzauje na to, na co jiš spousta válečných filmů, že vojáci jsou obyčejní kluci atd. Myslím jen, že některé retro vzpomínky si mohli tvůrco odpustit, zejména v závěru působí rušivě. Eastwood je borec a to, že natočil takovouto poklonu o japonkých vojácích, jen dokazuje, jaký je to člověk. (26.05.2008)

Koukám, že jsem asi jedinej, komu se víc líbily Vlajky našich otců. Dopisy z Iwo Jimy jsou pohledem na pacifický konflikt z druhé strany, za což Eastwoodovi skládám poklonu, přesto se nemůžu ubránit dojmu, že i přes snahu ukázat nenáviděné Japonce z lidského hlediska, si stejně hřeje svojí americkou polívčičku. Japonské charaktery se zde vyskytují asi v takovémto poměru – 20% jsou válkou fascinované svině, kteří jsou silně neschopní a zákeřní, přesto zastávají vysoké funkce, 70% jsou zfanatizovaní blázni bezhlavě jdoucí za hrdou smrtí ve jménu císařství, 9% jsou odvážní čestní mužové, chytří hrdinové, kteří vymýšlí skvělé plány jak nejlépe pozabíjet co nejvíce američanů, přesto pak ošetřují raněné nepřátele a 1% hlavní hrdina, vojín který se chce vrátit domů ke své rodině! Hrozně pěkně to vypadá, některé postavy a scény jsou úžasné (japonský plukovník, bývalý olympijský vítěz v rozhovoru s raněným americkým vojákem, „Gratulejeme, váš manžel jde do války“ a řada dalších, když už se bojuje, tak je to strhující, přesto jsem se ale chvilkama nudil. Ne často a ne hodně, ale u Vlajek se mi to nestalo! (14.04.2008)

DVD/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 7/10 Efekty 7/10/// Ken Watanabe, opět kamera a filtry, hudba, příběhy postav -strašně přetažená stopáž/// Druhý válečný film od Eastwooda, jen z opačné strany, avšak sledující stejný konflikt. A mohu říct, že Dopisy jsou lepší než Vlajky. Zajímavé je, že ani v jednom z filmů nepotkáme tváře (hrdiny) nepřitele. Vždy je nepřítel jakoby anonymní, jen mi (záleží za kterou stranu hrajete) jsme obyčejní lidé, kteří máme strach nebo na někoho myslíme. Proto zřejmě dva filmy. Které jsou naštěstí od sebe dost odlišné, aby se nestalo, že dvakrát budeme sledovat totéž. Přestože jsou Dopisy tedy lepší, nemohu říct, že by některý film byl zrovna výhra. Zhlédnout za den cca 260 minut o tom samém, to chce mít výdrž. Jenže podruhé do toho už nepujdu. Být z toho jeden film, bylo by to mnohem lepší. Dopisy jsou tedy zajímavé, ale ten druhé film je zbytečný./// Celkem 71%/// (26.12.2007)

Scénář: Iris Yamashita .. Dle mého názoru neměl Eastwood točit dva samostatné filmy, protože každý z nich trpí příšerným natahováním a slovní a dějovou vatou, které je nadbytečně moc. Místo toho měl s pomocí zručných scénáristů (které k dispozici měl - vždyť Paul Haggis i William Broyles jsou machři) vytvořit jen jeden pospolitý, po všech stránkách plně funkční válečný film, který by zabránil výše zmíněným neduhům a byl následně ku prospěchu projektu. Anebo celý druhý film přenechat jinému režisérovi, nejlépe Japonskému. ANEBO měl nechat celý projekt natočit Spielberga!! Nemohu popřít, že se Dopisy povedly o chloupek více než Vlajky, ale žádný výrazný zážitek to není. Kromě zvuků, leteckého náletu a postupného potupného sebevraždění ve skličující beznadějné situaci nemá moc co nabídnout. Zvláště jsem si nějak nevšimnul těch dvaceti tisíc (20 000 !) Japonských vojáků, kteří statečně bránili ostrov celý měsíc - podle Eastwoodova vyobrazení poměru sil to byla hrstka chudáků proti stonásobné přesile (a tak trochu tím odporuje masakru mariňáků, který je vidět ve Vlajkách), celá bitva trvala jen pár dnů a přitom se ještě spousta císařských vojáků sama oddělala dle kodexu cti. Ubohé je pak třeba i archaické provedení flashbacků, hudba měla být mnohem pestřejší a bitevních emocí mohlo být mnohem více, resp. mohly být daleko intenzivnější. Takhle mě určité pokusy o ně nechaly výhradně chladným, takřka nezúčastněným pozorovatelem. 55%. (11.03.2007)

Já jsem si tenhle snímek velmi užíval. Je to pro mě zase úplně jiný pohled na stokrát omleté téma druhé světové války, tentokráte z té "opačné" strany barikády, která se nehonosí hvězdami na vlajce ani neprůstřelnou demokracií. Japonci jsou líčeni jako hrdý národ, který by raději padl do posledního muže, než aby podstoupil své území a hlavně své životy úhlavnímu nepříteli. což se na celkovém obrazu filmu hodně odráží. Eastwood pojal bitvu u Iwo Jimy zčásti jako sondu do duše těchto odhodlaných vojáků, o čemž svědčí i bojové sekvence udržující si po celou dobu silně hmatatelnou dramatickou tvář. K hlavním hrdinům se postupně dostaneme tak blízko, jako bychom stáli přímo vedle nich a krčili se s nimi skryti před nepřátelskou palbou. Bylo mi opravdu líto těch vcelku milých lidí, kteří museli krok po kroku ustupovat před nelítostnou americkou expanzí a v rámci zachování své cti si raději dobrovolně sáhnout na život. Clint to natočil výborně, s citem a se všemi životními zkušenostmi, které za celý svůj život nasbíral. A mně nezbývá nic jiného než uznale smeknout. BRAVO, MISTŘE! (02.09.2012)