poster

Pravidla lži

  • anglický

    Rules of Lies

Thriller / Drama / Psychologický

Česko, 2006, 119 min

  • Dudek
    ***

    Na české poměry v celku podařená záležitost, která velmi těží z dusné atmosféry v komunitě. To co můžeme vnímat jako bežnou rutinu, rozcvička, snídaně, sezení... se po uvědomnění si faktů mění v opravdu dsné drama. Divák se totiž stává členem komunity, stejně jako nově příchozí. Pomalu se dozvídáme co jsou ostatní zač, a proč si zvolili tento způsob života. Na tom není nic až tak dramatického říkáte? To je omyl, v komunitě totiž žijete opravdu v progresivní nejistotě. Nejde ani tak o fakt nevědomosti jako spíše o to, že si uvědomujeme, že i ti ostatní kolem nás jsou lidé s temnou minulostí, která se může docela snadno vrátit. Největším záporem snímku je bohužel začátečnická režie, úžasné flashbacky opravdu dokáží zapůsobit, jsou skvěle natočené, mají atmosféru a opravdu dokážou vtáhnout, což se zbytku filmu až tak nedaří, zvláště proto, že finální pointu většina diváku dokáže vcelku snadno odhadnout, snímek se ji totiž nijak výrazně tajit nesnaží. Problém je právě v tom, že flashbacky tvoří tak 5% snímku a neustále se opakují, aniž by ukázaly něco nového. S tím souvisí i problém s detektivní linií, která má dvě strany. 1. Není ji věnován dostatek prostoru. 2. Není ji věnován dostek prostoru. Nespletl jsem se, oba důvody jsou totiž opodstatněné. Ten první souvisí se životem v komunitě, která NENÍ soudem, proto vypuštění této fáze příběhu může působit pouze jako jistý vliv okolností. ALE - I když se její 'slabost' může zdát oprávněná, na druhou stranu to vyvrací fakt se svévolným uvědoměním si faktů ke konci snímku, kdy je tato linie vyřešena, aniž bychom se nějakého samotného procesu zamyšlení se nad problémem, či chcete-li 'pátrání', dočkali. Přestože je nám stále předhazováno, že není podstatný čin, který se stal venku, je mu věnováno až nezdravě MOC prostoru, což v důsledku rozhodně nelze posoudit jako logický postup. Každopádně si cením, že v současné době se někdo odvážil přijít s něčím novým a chválím povedený hudební doprovod, který pouze umocňuje zážitek a z rytmu filmu diváka rozhodně nevytrhne. (Zajímavé je, že jsem v několika fázích měl nostalgické vzpomínky na školu v přírodě).(15.9.2007)

  • Gemini
    ****

    Precizně natočené těžko, neboť tajemná kriminální zápletka je poněkud nedotažená, jakož i sama skutečnost, kdo všechno se to tak pěkně sejde v jedné zapadlé léčebně. Rozhodně je to však natočené efektně. Slovo precizní by se dalo použít pro herecké výkony, i když třeba u Igora Chmely ta preciznost ve velké míře spočívá ve strnulosti a pohledu upřeném kamsi do dáli;) To ale nic nemění na faktu, že jako těžce vyjetá smažka je libovější než stehenní sval Martiny Sáblíkové. Herecká sešlost a souhra je to opravdu povedená, škoda se o ní rozepisovat - nakonec obsazení si každý přečte sám a osobní sympatie či antipatie dokážou leccos, pročež výpovědní hodnota tohoto kritéria padá jako současné sebevědomí (vrahů z) Wall Streetu. Rozhodně dobrým tahem bylo postupné přetváření příběhu podle toho, co dalšího na sebe kdo práskne a hlavně toho, jestli to byla či nebyla pravda, a i když je vám jasné, že ten Langmajer nebude jenom další kus v zátiší s troskami, nekazí to výsledný dojem víc, než by bylo omluvitelné. Já osobně dávám té pestré mozaice osudů a dobrých či zlých snah zbavit se duchů minulosti 80%. Mimochodem poslední flashback s Langmajerem je lahoda sama.(25.9.2008)

  • Aky
    ****

    Velice příjemné překvapení. České filmy posledních let se mi zdají jako by infekční poetikou a zlozvyky televizních inscenací. Ale Pravidla lži se z toho jednoznačně vymaňují.(4.2.2012)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • - Film na plzeňském festivalu českých filmů Finále získal roku 2007 ocenění za mimořádný filmový počin, Cenu asociace českých filmových klubů a také Cenu diváků. (Tom_Lachtan)

  • - Režisér Sedláček si přál pořídit co nejvíce autentických záběrů, a tak například během scén, ve kterých probíhají sezení, herci nevěděli, kdo je právě filmován a hráli naplno celou dobu. (slatkac)

  • - Robert Sedláček se sám zabydlel na celý týden v terapeutické komunitě v Němčicích. Řada příběhů, které tam vyslechl, teď zní z úst jeho postav. (xjane)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace