Pravidla lži

Musím se přiznat, že jsem od tohohle filmu čekal mnohem míň, než se v něm nakonec objevilo. Celkem milé překvapení, čekal jsem, že na případnou otázku, "o čem se v tom filmu hovořilo", odpovím jako pan Louka v Koljovi, že "celkem o hovnu, soudruhu Bláho". Velmi mile se ukázalo také angažování některých pro mě do té doby spíše neznámých (a musím dodat, že veřejně zatím "neprofláknutých" herců) jako Trnavského atd. (22.09.2007)

Naprosto vynikající herectví všech zúčastněných, precizní režie a dokonale sedící hudební doprovod. To jsou atributy, držící mé hodnocení v jinak dost podivně se vyvíjejícímu krimi příběhu, i když žánr krimi zde jaksi není zastoupen. Snímek proto naráží na onen prvotní odhalující efekt. Hlavní postava ustupuje do pozadí, aby se v závěru rychle vrátila do úvodního rozjetého děje. Postavu tedy nelze nazvat hlavní. Stávají se jí všichni abstinující, tázající, a hlavně všechno detailně řešící ztracenci, nalézající nový směr za pomoci nekompromisní upřímnosti a střízlivosti. Ovšem, pravdu lze jen tušit a proto i za těmito zdmi bez zdánlivé falše jí nikdo nedrží pevně v rukou. Detailnější pohled na osudy ostatních by jistě neškodil a přiznám se, že k celkové dokonalosti mi chybělo jen rozdělení filmu do několika epizod s vybranými feťáky. Takto je celý děj natahován, aby se na závěr rychle zcvrkl a na další výborně rozjeté osudy, v některých případech dokonce mnohem zajímavější než vražedný spor dvou koksařů milionářů, už zbyly jen krátké dovětky. Nicméně prvotní efekt společně se zmíněnými plusy zabral a film mne skutečně nadchl. (21.03.2014)

Pravidla lži ani zdaleka nepatří mezi dokonalé filmy, ale bez problémů je zařadím do kategorie zajímavých a sympatických snímků. Dá se mu vytknout řada dílčích nedostatků, převážně ve scénáři, především pak poněkud vykonstruovaná historka o tom, že se v malé uzavřené komunitě setkají tři jedinci spojení minulostí a zločinem ve vzdálené zemi. Tahle vykonstruovanost je ale běžná i v klasických slavných detektivkách britských klasiků. Místy hapruje i logika chování hlavních protihráčů, především pak hlavního padoucha v podání Jiřího Langmajera. Taky někteří herci ve vedlejších rolích nejsou zcela přesvědčiví a feťáckou minulost a trýznivost abstinence jim až tak úplně nevěřím. Na druhou stranu Pravidla lži považuju za jeden z nejlepších pokusů o žánrový film v českých podmínkách, který daleko za sebou nechává např. žánrově zpřízněný Anděl exit nebo slaboučkou Perníkovou věž. A ony zmíněné nedostatky se dají přičíst na vrub nezkušenosti Roberta Sedláčka - na to, že to je debut, jde o silný a chytrý film, který se dokáže opřít o řadu působivých dialogů mezi hlavními aktéry v podobě terapeutů a jejich svěřenců. Navíc vyčnívá působivý herecký projev Jiřího Langmajera, který nehraje ani tak démonickou postavu podsvětí, jako spíš malého všedního hajzlíka, který pro svůj prospěch manipuluje svým okolím, je sobecký a zbabělý zároveň. Tahle kreatura je uvěřitelná, je to prostě realistický záporák, kterého můžete potkat i ve skutečném životě. Celkový dojem: 75 %. (18.06.2011)

Tak tohle mě velmi příjemně překvapilo. S českým filmem to jde od desíti pěti (když nepočítám Svěráky), ale tohle bylo docela dobré osvěžení. Dobrý scénář, dobrá režie a pro film nezvyklé prostředí. Komunita drogově závislých, kde má každý své tajemství a pár z nich spojuje jedna vražda, je pro psychologický thriller perfektně vystavená. A tady to překvapivě dobře funguje.Herecké obsazení je navíc velice dobré, nikdo nehraje špatně a Langmajer kraluje (po sračkoidní Ordinaci měl sakra co napravovat). Škoda trochu promarněného konce, který jsem čekal lepší. Ale i tak jsem velice spokojen (21.11.2007)

Škoda té televiznosti... Pravidla Lži jsou v rámci české Kinematografie rozhodně osvěžujícím a odvážným počinem. Zajímavý scénář, konflikty, které nepůsobí uměle (čehož jsem se bál nejvíc) skvělí herci... Tvůrci nejenomže byli velmi schopní, ale měli i spoustu zajímavých nápadů, což nám poměrně často dávají najevo. Jediné, co tedy film totálně shazuje je zcela evidentní nedostatek peněz, které tvůrci na film měli. Je to vidět jednak na velmi televizní kameře (byť se to sprývným nasvícením, filtrem, úhlem a pod. daří maskovat) a především na dost otravné hudbě. Rozhodně musím vyzdvihnout herecké výkony Jiřího Langmajera a Jaromíra Dulavy. A skvělou hlasovací scénu. Langmajer je satan! (12.12.2006)