Pravidla lži
-
Rules of Lies
Thriller / Drama / Psychologický
Česko, 2006, 119 min
Režie:
Robert SedláčekHudba:
Tomáš KymplObsah
-
Psychologické drama z prostředí terapeutické komunity, kde se jedenáct lidí pokouší odpoutat od své minulosti. Motto jejich snažení by se dalo shrnout do asi nesplnitelného přání - ať najdu sílu změnit, co změnit můžu, a vyrovnat se s tím, co měnit nemůžu; a ať dokážu tyhle dvě věci od sebe rozeznat. Většina lidí tady by na svou minulost ráda zapomněla. Je jim okolo třiceti a v jejich životopisech najdete všechny hříchy světa. Lhali, kradli, podváděli, mysleli jen na sebe a jeden z nich i zabil. Zatím se neví kdo, ale pravda vyjde najevo. Pokud je pravdou to, co lidé nazývají vzpomínkami? Není to příběh o trestancích. Každý z nich je tady dobrovolně a může kdykoli odejít. Z vlastní vůle zde stráví rok života. Odkázáni jeden na druhého hledají své lepší já. Východiskem pro lepší budoucnost je pravdivě pojmenovat vlastní minulost. Ale může člověk vůbec nelhat, aby přežil mezi ostatními lidmi? Atraktivně obsazeny film Roberta Sedláčka, je režisérovým celovečerním debutem. (oficiální text distributora) -
"Dopsal jsem. Dvanáct lidí, kteří se nechali dobrovolně zavřít na statku na Šumavě. Dobrovolně se zřekli svobody. Manuálně pracují, živí sami sebe. A navzájem si pomáhají překročit svou minulost. Na jeden rok. Vztahy jsou rovnoprávné, nikdo nemůže mít hlavní slovo. Zakázány jsou erotické vztahy. Ale vydržte to, když muži a ženy jsou pohromadě a témat k hovoru tak málo..." To napsal Robert Sedláček svému producentovi Radimu Procházkovi po dokončení scénáře k celovečernímu hranému debutu. Po několika letech, kdy jako dokumentarista mapoval odvrácenou tvář české politiky a společenských mechanismů, se při přechodu na hraný film rozhodl pro téma a prostředí, které si osahal během natáčení dokumentů Dlouhá kocovina (2003) a Děti okamžiku (2003). Uzavřená komunita lidí, kteří se buď z vlastního rozhodnutí, nebo zásahem úřadů ocitli v terapeutickém centru, kde se pokoušejí nejen abstinovat od drog, ale připravit se na život "tam venku", mu poskytla vděčný materiál pro rozehrání drsného psychologického vztahového dramatu. "Živočichopis" bývalých narkomanů, zlodějů a vrahů, pronásledovaných nočními můrami úzkostí a vzpomínek, mu přitom posloužil jako základ pro takřka kriminální zápletku. Nováček v komunitě Roman, jehož očima poznáváme jak terapeuty, tak ostatní klienty, prostředí a jeho pravidla, skrývá ve své minulosti něco ještě temnějšího než jeho kolegové. A demagog a manipulátor skupiny Milan o tom ví zjevně víc, než dává najevo. Přijeli se ti dva mezi ostatní léčit, anebo spíš schovat? Nebo obojí? Pravda a lež jsou v tomto světě někdy k nerozeznání blízko.
Robert Sedláček v Pravidlech lži především zúročil svou minulost dokumentaristy a každodennost v komunitě zachytil s mimořádnou autentičností. Mezi další velké klady jeho prvotiny patří i vynikající práce s herci, ve své době většinou ještě málo známými tvářemi českého filmu, kteří pod jeho vedením podávají výkony bez výjimky pozoruhodné. Zdálo se, že tu byla zahájena jedna velká kariéra... - Iva Hejlíčková (Letní filmová škola)
Externí recenze (11)
-
CinemaMagazine.cz (Jaroslav Sedláček)
"Ze všeho nejdřív přičtěme režisérovi Robertu Sedláčkovi a producentovi Radimu Procházkovi k dobru jeden bod, který záhy zmizí v propadlišti dějin: V době, jež se klaní komediím, dokázali vyrobit jiný český film než právě a zase jenom komedii. A to navzdory původnímu nezájmu veřejnoprávní televize.…" (více)
-
CinemaView.sk (Tomáš Procházka)
"Príšerné dialógy znemožňujú hercom výraznejší prejav a niektoré scény, ktoré by mali byť vážne sú teda smiešne a tie, čo majú byť smiešne sú zasa vážne. Jasný príklad toho, ako sa dá na naoko banálnej veci pokaziť cely film. Pravidlá lží by totiž s lepším scenárom boli jedným z najlepších českých…" (více)
-
Filmpub.cz (Jan Lipšanský)
"Škoda, že občas se objeví chyby ve střihu (ale to minimálně), o sem tam vykradené, ale přesto ústrojné a fungující hudbě jsem již mluvil, a co mne nejvíc zklamalo, že snímek nemá konec. Jako by naláká na onen mafiánský motiv, takové to kdo s koho (pro hnidopichy: ono s je zde skutečně podle…" (více)
-
Filmweb.cz (Aleš Harazim)
"Robert Sedláček natočil sugestivně emotivní film, který stojí na podivné detektivní záplatce, jejíž nepřítomností by skvěle vybudovaný film postavený na impozantních hereckých výkonech vůbec netratil. Naopak by získal na své autentičnosti a síle. Ve skrytu duše si přeji, aby Pravidla lži vydělala v…" (více)
-
Kinema.sk (Michal Michalovič)
"Hoci sa do popredia derú otázky sociologického rázu, nenechajme sa zaskočiť. Pri sledovaní filmu sa môžu tieto otázky vynoriť (a celkom isto aj mnoho ďalších) a odpovede na ne môžu byť celkom užitočné, no Sedláček nie je sociológ, ktorý by ako svoje základné analytické nástroje používal filmové…" (více)
-
Lidovky.cz (Darina Křivánková)
"Pravidla lži fungují jako zajímavá psychologická sonda do života lidí, kteří se dotkli dna a volí nesvobodu jako jedinou a poslední cestu k návratu do života. Můžeme je ale zároveň sledovat jako thriller, v němž se odhalují staré rány. Problém ovšem je, že obě polohy neprorůstají jedna druhou, jako…" (více)
-
MovieZone.cz (Václav Rybář)
"Kvalitní předloha asi nejviditelněji prospívá Jiřímu Langmajerovi, který dokazuje, že v televizních roličkách ala Ordinace v Růžové zahradě ještě dočista nezblbnul, a zvládne odehrát i kvalitnější charaktery. Jeho výkon patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co film nabízí a podobně bychom mohli…" (více)
-
Premiere.cz (Hubert Mařík)
"Jakkoli jsou Pravidla lži velice slušně natočena, scénář patrně své mouchy ještě měl. Vyprávění je poskládáno krom dokonale autentických rituálů uzavřené komunity hlavně z postupného odhalování jednotlivých charakterů a jejich osudů načrtnutých sice zkratkovitě, ale velmi, velmi uvěřitelně. Ovšem…" (více)
-
Rozhlas.cz (Agáta Pilátová)
"Jak příběh postupuje, zvolna v nás sílí i pocit, že toto podivné společenství narkomanů je jakousi metaforou stavu společnosti; potrvá ještě velmi dlouho, než se očistí od lží, násilí a podvodů, byť spáchaných kdysi dávno. Nic na tom nemohou změnit pravidla naroubovaná zvenčí, ať je třeba v…" (více)
-
Tiscali.cz (Eugen Liška)
"V scénáristickém a následně hereckém ztvárnění postav zaráží propastný kvalitativní rozdíl mezi postavami klientů komunity a terapeutů. Jistě to souvisí s onou výše zmíněnou rozpolceností filmu. Zatímco klienti patří spíš k oné dramatické linii, postavy terapeutů jako by zastávaly především…" (více)
-
Tiscali.cz (Jan Jaroš)
"Pravidla lži, jakkoli ve scenáristickém nárysu nalezneme lecjakou schválnost či nedomyšlenost (například španělské kořeny z dvou přítomných nebo návštěva dávno opuštěné rodiny) příjemně překvapí sevřeným tvarem, sugestivitou vyprávění. Sedláčka považuji za zdatnějšího inscenátora nežli pisatele.…" (více)
