Režie:
Robert SedláčekScénář:
Robert SedláčekKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Tomáš KymplHrají:
Jiří Langmajer, David Švehlík, Petra Jungmanová, Klára Issová, Martin Trnavský, Igor Chmela, Jan Budař, Martin Stránský, David Novotný, Jaroslav Plesl (více)Obsahy(1)
Dvanáct lidí se nechalo dobrovolně zavřít na statku na Šumavě. Dobrovolně se zřekli svobody. Manuálně pracují, živí sami sebe a navzájem si pomáhají překročit svou minulost. Na jeden rok. Vztahy jsou rovnoprávné; nikdo nemůže mít hlavní slovo. Zakázány jsou sexuální vztahy. Ale vydržte to, když muži a ženy jsou pohromadě a témat k hovoru je tak málo! Za porušení pravidel komunity ale hrozí vyloučení. Pracují nervy a pudy. Jolana (Petra Jungmanová) je slabá holka a Milan (Jiří Langmajer) zase silný chlap... Porušovat pravidla tam, kde se tolik hraje na pravdu, znamená rozvrátit všechno a ohrozit všechny. Brzy mezi ně přijde někdo nový (David Švehlík). A někdo další (Igor Chmela) si pak vzpomene, že jedna smrt tam venku byla vražda. Náhody nejsou. Zabil někdo z nich. Co mělo být dávno mrtvé, se vrátilo. Nálož pod barákem začala odpočítávat. Jde o to, jak rychle se ze zmatku vynoří konkrétní jméno... a jestli to jméno je opravdu jméno vraha. (Bontonfilm)
(více)Videa (2)
Recenze (415)
“Pravda je to, čemu věříš, nic jiného.“ Každý má svou pravdu a většinou se jí bojí pohlédnout zpříma do očí. Strach. Strach ze sebe sama, ze svého slabého, zranitelného já. Zoufalství, beznaděj. Terapeutická komunita jako místo poslední záchrany, poslední naděje. Možnost schovat se sám před sebou nebo před vnějším světem. Ale utíkat a schovávat se nedá donekonečna, nakonec jsi lapen, svou vlastní slabostí, vnějšími okolnostmi. Záleží na Tobě, jestli se dokážeš vymanit, jestli máš dostatek důvodu začít znovu nebo jestli přijdeš definitivně o všechno. Některé věci se ale změnit nedají, někdy je na veškerý boj už pozdě… Jeden z velmi povedených počinů porevoluční české kinematografie, s citlivou režií, dobře stupňovaným příběhem, výbornými hereckými výkony a v neposlední řadě také s atmosféru potrhující hudbou. ()
Velmi dobrý film, excelentně zahraný, přesvědčivý. Byl jsem zklamán, že místo skupinového psycho, případně aspoň "reportáže" ze života skupiny z toho postupně vychází jakási tajemně se tvářící krimi zápletka, dost uměle napasovaná. Ženské postavy tvořily převážně jen křoví. A třeba postava Martina na začátku slibuje, že bude velmi zajímavá, Roman si ho vybere za "staršího bratra" - a pak zcela zapadne. Ale i přesto všechno to byl dost silný film na to, abych si tam svoje našel. Ostatně i ta zápletka poskytla dost zajímavou situaci. Závěr byl vynikající. ()
Čekala jsem něco světobornějšího. Všichni tenhle film vychvalovali, mě stojí sotva za dvě hvězdičky. Celý film byl jedna dlouhá nudná debata. Závěr není špatný, mě ale chyběla smysluplná část, která by propojovala úvod a konec. Té se mi jaksi nedostalo. Namísto toho jsem strávila dobrou hodinu a půl sledováním plků hlavních postav. Už Pravidla lži nechci vidět, nikdy. ()
Filmová tvorba Roberta Sedláčka mi osobně moc nesedí. Ani u tohoto, vesměs chváleného snímku, jsem neskákala nadšením. Na druhou stranu počiny seriálové, zejména České století nebo Bohéma se mi líbily moc. A zase třeba Palach nikoli. Srovnání s Hořícím keřem Agnieszky Holland se nabízelo a Palach mi vyšel podstatně hůř. Sedláčkovo filmy, které nemají scénář postavený na historických základech či osobnostech mi připadají slabé. Palach tam spadl taky, ale to jen proto, že natočit film člověku, o který byl tichý, příliš se neprojevoval, nikdo pořádně nevěděl co se mu honí v hlavě, bylo bezesporu náročné. Navíc se to muselo udělat vkusně, pietně, důstojně. Vše jasné, úkol nelehký. Ale tady jsme u Pravidel lži. Takže: jako prvotina ucházející a tím to uzavřu. ()
V Pražskom reportérovi písali, že táto strhujúca dráma o lži prilepí diváka k obrazovke. Nemôžem potvrdiť. Jednak je jasné, že klamú, sú to predsa herci, a po druhé, nemám taký čistý televízor, aby som sa na neho lepil. Krimi rovina bola nakoniec utlačená do úzadia, to sa čakalo, otázkou teda ostalo: kto klame, alebo skôr: kto klame najviac? Mne sa tieto minimalistické, evidentne minimálne prostredím lacné filmy s prízvukom na psycho dialógy až tak nepozdávajú a z tejto terapie som si odniesol len vedomie, že z toho Langmajera robili Don Juana asi už od puberty. ()
Galerie (32)
Zajímavosti (11)
- Režisér Sedláček si přál pořídit co nejvíce autentických záběrů, a tak například během scén, ve kterých probíhají sezení, herci nevěděli, kdo je právě filmován a hráli naplno celou dobu. (slatkac)
- Herci museli povinně strávit 2 dny v komunitě se skutečnými klienty. Chodili na jejich terapeutická sezení a mohli vstupovat do debat. Museli se i podrobit přísnému režimu komunity. (SONY_)
- Jiří Langmajer (Milan) komentoval svou účast na setkání lidí, jimž při boji s drogovou závislostí pomáhá organizace Sananim: "Nevím, jestli je to dobře, ale na jeden den jsem se stal jedním z nich, ostatně tak to Aleš, šéf komunity, chtěl. Zkušenosti s alkoholem mám, nějakou drogu jsem taky zkusil, tak to nebyl problém. Natolik jsem se vcítil do toho, kde jsem, že jsem začal komunikovat úplně přirozeně. Takhle jsem dělal léta všechny rozhovory, řekl jsem na sebe všechno, ale pak si přečetl dost velký sračky, takže teď už si dávám pozor, ale tam nebyl důvod nebejt otevřenej. Když jsem se chtěl dozvědět něco od nich, musel jsem jim nejdřív dát všanc sám sebe. Navíc jsem měl to 'štěstí', že zrovna ten den zdrhla jedna holka. Našli ji zfetovanou za sračky a všichni z toho byli maximálně rozklepaný. Já jsem psychicky velmi labilní člověk, takže jsem tam mohl nechat oči i uši. Natolik jsem se do toho vžil, že by mi vůbec nevadilo, kdybych tam zůstal mnohem dýl. Úplně jsem zapomněl, že jsem Jirka Langmajer, že mám dole auto a že můžu kdykoliv odjet." (NIRO)
Reklama