Světlo století (festivalový název)
-
Sang sattawat
-
Syndromes and a Century
Drama
Thajsko / Francie / Rakousko, 2006, 105 min
Režie:
Apichatpong WeerasethakulObsah
-
Režisér Apichatpong Weerasethakul o svém filmu říká, že si v něm připomíná své rodiče, lékaře, ještě předtím, než se seznámili. Nejedná se však o romantickou love story, nýbrž o filmovou hru se vzpomínkami, emocemi a sny. Ve snově řazených scénách se objevují a mizí postavy, které slouží k postupnému provázání času a prostoru, ale přitom nezasahují do scén hlavních postav. Srdcem filmu je hra s pamětí a vyvolávání emocionálních portrétů režisérových rodičů, z nichž každému je věnovaná půlka filmu. Strohé obrazy zdůrazňující prostředí typické pro danou postavu vytvářejí hypnotickou atmosféru, která přispívá k nejednoznačnosti tohoto impresivního filmu. (oficiální text distributora) -
Světlo století je nejpropracovanějším a kompozičně nejsystematičtějším filmem, i když režisér během natáčení spontánně reagoval na vynucené i nevynucené změny a momentální inspirace. Původně chtěl natočit kompaktní příběh bez ruptury uprostřed (viz Slastně tvá a Tropická nemoc), přesto si nakonec podle jeho slov „film opět vyžádal" rozdělení do dvou polovin.
Snímek je inspirován vzpomínkami na režisérovy rodiče: první polovina je věnována otci a druhá matce. Oba pracovali jako lékaři v jeho rodném městě Khon Kaen v provincii Isan na severovýchodě Thajska. Ve Světle století se tak nejintenzivněji objevuje motiv nemoci a především nemocnice jako instituce. Weerasethakul se celé dětství pohyboval v nemocnici, ve světě, který je podle jeho slov „zakonzervován sám do sebe a existuje v něm jen pár regulérních míst na hraní - dětský koutek pro malé pacienty, prádelna nebo nemocniční restaurace".
Nemocnice ze Světla století je kombinací budovy z dětských vzpomínek a budovy, ve které zemřel Weerasethakulův otec. Také proto je celý film specifickým způsobem nenarativní, jedná se spíše o sled náhodných poetických a vizuálně dokonalých scén, jejichž kompozice nejlépe odpovídá fungování lidské paměti se všemi jejími repeticemi, elipsami, asynchronními prvky či vkládanými příběhy.
Druhá polovina filmu je tak variací na témata z poloviny první (podobně jako jsou postupně variována témata v hudebních symfoniích), přičemž kontrast těchto polovin je systematicky budován hned v několika rovinách. Zatímco první část se odehrává v nemocniční budově nad úrovní země, druhá polovina je ponořena do suterénu budovy, s čímž souvisí i zřejmý kontrast slunečního a umělého světla. Zatímco v první části se objevuje překvapivě mnoho folklorních prvků a motivů souvisejících s vírou, druhá je ve znamení dezinfikované vědy a racionality. Zatímco v první části se objevují žánrové prvky love-story, a dokonce některé komediální sekvence, druhá je blízká pomalé vivisekci a obsahuje dokonce horrorové prvky. - Jan Jílek (Letní filmová škola)
Komentáře uživatelů k filmu (5)
-
Houdini
Zlatý Lev - výběr(17.1.2007)
-
Jordan
stretnutie s týmto filmom bolo pre mňa - stretnutím s iným svetom - ba nie! stretnutie s týmto svetom, ale s celkom iným pohľadom naň. bol to pre mňa veľmi významný filmový zážitok - nebol intelektuálny, nebol zábavný či relaxačný - bol mystický, transcendentálny - pretože tento film je plný mystiky, plný "svetla", je to neskutočne pôsobivá meditácia . . . o svete.(29.5.2010)
-
MarJel
Rozhodně si před filmem nečtěte výše napsaný obsah! Podle mě to film zbytečně výkladově zužuje a předem příliš usměrňuje divákovo vnímání postav, situací apod. Je mnohem zajímavější sledovat to bez znalosti jakékoliv peripetie či zápletky filmu, a především bez znalosti režisérova záměru. ... Přiznám se, že tenhle film (podobně jako Strýčka Bunmího) nedokáži vnímat jako drama. Pro mě je to extrémně jemná komedie. ... Filmařsky je to asi na pět hvězd. Mám ale s něčím problém v asijské kinematografii obecně. Zatím se mi ho však nepodařilo rozkódovat dostatečně na to, abych se tu o něm rozepsal. "Jen" tři hvězdy.(10.6.2011)
-
Jakubisko
LFŠ 2007 ... no, bez mučení se přiznám, že jsem po pár minutách usnul jako dřevo...ale bylo zajímavé, že jsem po probuzení viděl skoro stejné scény, jako před ním...říkal jsem si, že se aspoň dodržel popis, kde se píše o déja-vu...to je tak vše co jsem z filmu mohl postřehnout :))(30.7.2007)
-
Hwaelos
"Nějaký zážitek ve smyslu zápletky, příběhu, to v mých filmech nepůsobí. Takže je lepší nechat film plout okolo vás [...] Můžete i spát." Pokud jsem měl z něčeho po projekci tohohle filmu radost, pak je to fakt, že jsem naplnil režisérovy instrukce. Celou dobu plynul film okolo mě a dvacet minut jsem i spal. Možná jsem nedostatečně vnímavý k thajské představě o filmové transcendenci (jak tak čtu místní komentáře), ale pro mě bylo Světlo století, na něž jsem se mimochodem moc těšil, jen nevalné ochotnické představení s nulovou rytmizací záběrů, které vynikalo především permanentně rozoostřenou kamerou. Ještě jednou budu citovat režiséra (a vezmu si to k srdci): "Lepší je od filmu nic neočekávat..."(3.8.2011)
