Jarmareční bouda

No dobře, lidstvo je blbé, jeho vůdci ještě víc, vše se opakuje, násilí střídá násilí, jsme jako ve středověku, a dokonce ani láska to nezachrání. Čímž se film zařadil do kategorie nihilistických, navzdory tvrzení mladíka po zhruba hodině filmu, že "je to možná tím, že lidstvo zapomnělo na Boha". Jenže to je jen jedna jediná zmínka, pak ještě se dozvíme, že ten pták, co letí vesmírem, "by mohl být sám čas" - a následuje polopatický záběr na roztrhanou fotku Krista v prachu na zemi a vedle na rozbitý budík. Ha, symbol! Ano ano, autor, správně poučen podobnými artovými a inťošskými filmy pracuje i se symbolikou, někdy až nad rámec vlastní pochopitelnosti. Ok, oceňuju, že natočit za týden někde v Mořině s partou kamarádů, ochotníků z divadla (některé herecké výkony chápu, že jsou přehnané úmyslně, jindy herci skutečně neumějí hrát) a jedním profesionálním kameramanem, muselo dát práci, klobouk dolů před panem střihačem. Ale ten celek prostě nenabízí východisko, ani naději, úmyslně nevidí poetiku přírody, nevidí radost některých lidí ze života, nevidí ani tu víru, ani altruismus, ba ani povedené vědecké objevy, které lidstvu skutečně pomohly (ale třeba pan režisér nejezdí autem, a chodí pěšky, nebo jezdí na koni, co já vím?, případně doma nepoužívají ledničku, ale sklep vyložený krami ledu). Takže za takto jednostranný emo pubertální pohled víte co? (09.10.2023)

Krásná ukázka toho, jak se rádoby hluboké kecy nazvou podobenstvím, přidá se k tomu pár osobností a hned je to považováno za něco víc, než jenom sled sraček. Alespoň autory. Tady jsou scény, které mají potenciál pro absurdní divadlo, ale to, jak jsou podány, to je prostě odpuzující a protivné. Prostě hnusné. (10.10.2014)

Potíže s diváckým ne/přijetím tohoto snímku pramení z nadsázky, která není na všech místech stejně čitelná (viz. milenecká dvojice). Divák nedostane jasnou odpověď, nakolik jde o drsné podobenství (jak říká distributor) a nakolik jde o "drsné podobenství". Jarmareční bouda je remakem stejnojmenného filmu z roku 1981, který čerpal z poetiky a vyjadřovacích prostředků "nové vlny", z Bunuela, Tarkovského, Felliniho a dalších. Jeho význam byl čten diskurzem doby, tedy normalizace, doby nesvobody, absurdity a svazáckého hnisu. Bez výraznějších aktualizací tak byl "modernistický" film přesunut do doby "postmoderní". Kdyby někdo natočil remake O slavnosti a hostech nebo Případu pro začínajícího kata, tak by byl, přestože jde o látky s obecným přesahem, také popliván. (10.03.2010)

Jedná se o první Dražanův film, neboť předtím se zaměřoval výhradně na dokumenty a docela by mě tak zajímalo, co ho přesvědčilo o tom, že do toho má jít. Princip je jasný: filmaři se snaží zachytit lidské vlastnosti, které rozhodně nedáváme rádi na odiv. Mezi ně patří i naivita, hloupost, ale i arogance či krutost, povrchnost apod. Zkrátka jaký je náš svět v současnosti. Ovšem nevím, zda se jim to na jednotlivých oddělených scénkách a ve zvolených exteriérech povedlo. To ať posoudí opravdoví filmoví odborníci. Mě to připadá takové nijaké a přestože jsem chápal, co jednotlivými scénami chtějí o současnosti vypovědět, zvolená forma, to nejen prostředí, ale i dialogů samotných mi vhodná nepřišla. (11.10.2023)

Jednotlivé scény, které film nepropojují mají obrovský potenciál a velkou symbolickou hodnotu, ale způsob podaní, prezentace, herectví, dialogy, debilní motorkář a pseudofilozofický přiležitostný komentář vypravěče tenhle film neuvěřitelné sráží a dělá z něj klišóidní pudink nazdobený levnou artovou šlehačkou a rádoby kritickou třešničkou. Alespoň, že je to tak hezky kamerově zpracovaný :) (17.06.2010)