Divadelní soubor pražských bezdomovců Ježek a čížek podnikl v říjnu 2002 několikadenní divadelní turné po jihočeských vesnicích postižených povodněmi. Akce nesla název: Lidé bez domova pro lidi bez domova. Bezdomovci se rozhodli pro netradiční podporu těch, kterým domovy vzala voda. Jejich hlavním záměrem bylo pomocí divadelního představení (pásmo z textů D. I. Charmse) a dalších sociálních kontaktů předat svoji životní zkušenost, připlout s nadějí a pomoci odplavit i to, co voda odplavit nemůže - tabu a předsudky vůči nim samotným. Klíčovým motivem filmu je domov. Od bezdomoveckého vnímání domova jako místa, kde právě jsem, přes urputné lpění řady vesničanů na konkrétních domech až k nejistotě domova jako pobytu na tomto světě, které v slabosti stáří zažívají obyvatelé domova důchodců. Marečkův film je jednoduchý a prosvětlený, zároveň je v něm cosi melancholického. Důvěrnost dokumentu provokuje podstatné sociální otázky. Hra, násobená hostincem a divadlem, se promítá v jemné režisérově ironii, která se této hry účastní a dává filmu trpkou příchuť nad marným lidským konáním. Anebo je to úplně jinak a putování kočovného divadla bezdomovců hrajících bezdomovcům povodňovým ukazují člověka-přítele, byť trochu bezmocného a bezradného. Mareček rozvíjí dokumentární film tam, kde jiní autoři už rezignovali. Je to v pravém smyslu sociální angažovanost, autorova vůle splétat a rozplétat lidské osudy a světské pořádky. Prostor jeho filmu je beze zbytku zabydlen, každá sebemenší postava v něm je svět sám pro sebe. Své hrdiny zachycuje režisér v akci, v pohybu vnějším i vnitřním. Jeho smolaři a ztroskotanci se dovedou uprostřed cesty, zkoušek a představení vytrhnout k zastavení a lyrickému zamyšlení. Turné zahrnulo tyto lokace: Lnáře, v zasaženém hostinci s ještě mokrými stěnami, Tchořovice, v kulturním sále jedné z nejvíce postižených vsí, Blatnou, ve vodou postiženém domově důchodců, Metly a okolí Volyně, veřejně přístupné zkoušky v otevřeném prostoru.
(oficiální text distributora)
