Obsah
-
Uprostřed pastviny je starý dub prorostlý pláňkou. Jablkový dub, tak mu říká Bětka, co pase ovce. Je to její nejmilejší místo. Jakoby se na ni z koruny stromu dívala její maminka, která tolik chybí tátovi i jí. A právě tady se Bětka potká s mladým knížetem, pro něhož je válečná sláva nejdůležitější věcí na světě. Ačkoliv se mu pastýřka líbí, pošle jejího otce pro reptání a nechuť k nesmyslným vojenským výbojům do vězení. A prý jej pustí, až jeho, knížete, dokáže někdo porazit. Zoufalá Bětka hledá útěchu u jablkového dubu a tam najednou dostane nejen zázračné pohlazení, ale i radu. Pomůže jí ten, kdo má hlavu ohnivou jako podzimkový strom, půl zlatou a půl šarlatovou... (oficiální text distributora)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
lekr
odpad!Já prostě pohádky nemám rád....(21.9.2008)
-
otík
Pohádka zasazená do přírodních lokalit, přesto však diváka příliš neuspokojí. Nemá totiž pořádný pohádkový příběh. A dá se říci, že vlastně příběh je zcela o ničem - pouze o vztahu mladé dívky ke knížeti, jeho kamarádovi a dvěma komediantům, kteří se tak trochu (více) připletou do dění kolem. Zdlouhavá, nudná a spíše podprůměrná pohádka se zcela nezajímavými bytostmi. Hudba: Josef Spitzer(13.11.2011)
-
Ezis
Taková netypická pohádka, která mě jako mladší hodně oslovila. Scénárista se nebál být jiný a dopadlo to výborně. Na druhé shlédnutí mě sice zklamala Barbora Seidlová, ale ověřila jsem si, že mě pohádka právem zaujala pěknými kostýmy a exteriéry a hlavně psychologickou propracovaností: postavy tu nejsou jen pohádkové postavy, ale jsou to lidé z masa a kostí. Přišlo mně, že tenhle film vznikl jako studie toho, jak lidé reagují na silnou a vlivnou osobnost. Rozuměj knížete (Vladimír Dlouhý). Jeho pobočník ho nemá moc rád, ale poslouchá ho, protože u něj má dobré místo; vysloužilý voják ho nenávidí, protože mu zničil život; Bětka se jím nechá oslnit a Ryšavec na něj žárlí, protože má všechno, co on ne, včetně Bětčiny pozornosti. Jediný, kdo zůstane neutrální, je Stříbrňák. Kníže si myslí, že je v tomhle příběhu hlavní postavou, ale ve skutečnosti jsou jimi všichni kolem něj, kterým nějak změnil život. Utkvěly mně některé hlášky: "Poplačte si, milí poddaní, pahejly si pofoukejte..." "A vlastně už se nestydím!" "Ta není zdejší! Bůhví odkud!" Scénárista dobře znal lidi. Mimochodem, velice se mně tu líbili Pavel Pípal coby zahořklý vysloužilec a Jiří Hána coby komediant Ryšavec, který tak trochu bojuje s komplexem méněcennosti, ale nakonec se jím nenechá pohltit, zvítězí sám nad sebou a dokáže, že má právo stát se hlavní postavou - na tom bylo vidět, že Ryšavce výborně pochopil a dokázal se s ním ztotožnit.(30.1.2012)
-
honeysuckle
Vladimír Drha natočil za svou kariéru pár opravdu mizerných pohádek (Jestřábí moudrost, O perlové panně...), ale zároveň je autorem jedné z nejpěknějších a nejvtipnějším českých TV pohádek: Čarodějných námluv. Stříbrný a Ryšavec je pohádka, která zůstala někde na půli cesty. Téměř chybí děj, ale alespoň pro mě, to tato pohádka kompenzuje inteligentními dialogy, dobrými herci a příjemným prostředím (exteriéry, kostýmy). Přikláním se proto ke čtyřem hvězdám. - A uživateli lekr lze jen vzkázat: Tak proč se díváš na nedělní pohádky, když je vlastně nemáš rád?(19.11.2011)