Stříbrný a Ryšavec

Výprava, lokace a Vladimír Dlouhý jsou jediné klady této jinak zmatené vyprávěnky. Dokonce ani Báře Seidlové to zde nějak dvakrát nesluší, a to prosté, venkovské děvče mi zde k ní nesedí. Příběh skáče z tématu na téma, občas chce říct hodně, ale celkově zde chybí nějaká pevná, jednotící linka, a celkově to celé nakonec jen nudí. (12.01.2015)

"Ale pane kníže, otec je lazar ještě z poslední vojny !! Sotva chodí !!" - "Však my utíkat nebudem !! Jen se neboj, panenko !!" ;) Žánru a tuzemské filmové tvorby znalý divák velmi snadno odhalí, že Stříbrný a Ryšavec ve svém scénáři jasně ukazuje na práci Karla Šiktance, který takřka vždy zůstane někde v půli cesty, když žánr sice ozvláštňuje poměrně civilními nepohádkovými motivy, čímž se vlastně dostává spíš k báchorkám, kterým navíc dopřává výborné dialogy plné skvostné a neoposlouchané češtiny, nicméně jim většinou nepropůjčí dostatečně zajímavou a silnou zápletku, natož dostatečně nosný příběh.. Což lehce napovídá o jeho (ne)schopnostech a (ne)znalostech výstavby příběhu samotného.. A tak projekty založené na jeho skriptech působí jako dějové slepence, kterým mnohdy ve finále dochází dech.. V tomto ohledu si však mohou spolu s režisérem Vladimírem Drhou jen podat ruce, ten totiž sice převážně slušně nabrnkává na komediální strunu, často však své herce nechává sklouzávat k nemístné a otravné přepjatosti, a zvláště v těch dramatických a vážně míněných pasážích jeho televizky prostě DRHnou.. O redudantním užití hudební složky, často s motivy (ne)funkčně groteskními, raději ani nemluvím.. Jako vždy výtečný Vladimír Dlouhý se v téhle jalové šmíře ocitl nejspíš omylem, jen pro pár stříbrných.. (07.11.2015)

S pohádkou to má pramálo společného. Jedině tak ta z mrtvých vstaná matka na stromě, která radí Barboře Seidlové. Ta mimo jiné je tu ještě strašně mladá a škaredá, stejně jako jsou škaredé její starodávné venkovské šaty. Více méně jsou ovšem kostýmy povedené, především u vojáků, díky kterým je poznat, že se jedná o film z doby Marie Terezie či Josefa II. Tím to dobré ovšem končí. Má to takový protiválečný patos. Příběh není nijak poutavý. Možná v roce 1998 se jednalo o příjemnou změnu proti těm kulisovým pohádkám, které se tehdy točily, jenže dneska je to už pouze lehce podprůměrný pohádkový příběh. [323. hodnocení, 19. komentář, 48%] (26.07.2020)

Co s lidmi dělá námel, i na existenci jabkového dubu uvěří. Bětka natolik, že když se na ni vrhne kníže s pobočníkem, schována za strom si připadá v dokonalém bezpečí. Divný rostlinný mutant pak knížeti i pobočníkovi přivodí okamžik sociálního a humánního hnutí, a i když už mají nakročeno, Bětku neznásilní. Zato kníže v chvilkovem hnutí mysli zahájí válku. Jak vypadá všeobecná branná povinnost v zemi, kde je asi tak pět a půl osob v příslušném věku, je zřejmé. Bětka se rychle otrkává, a ač dosud mluvila převážně s ovcemi, jejichž bečení znělo tak autenticky, že z dabingu podezírám Jiřinu Bohdalovou, dokáže do svých záležitostí zatáhnout další lidi, a to takové, že je problém skutečně vyřešen. Kníže dojde k uvědomění, pokání a Bětka, jabkový dub, ovce a snad i Ryšavec svého štěstí. (11.01.2015)

Teda jestli tohle si udrží pozornost aspoň jednoho dítěte.....:-( Tahle pohádka by měla být předepisována místo prášků na spaní. Jediný vtipný moment je skákání svázaného Otakara Brouska ml. (škoda, že se v tom balastu úplně ztratil) a jediné plus: v roce 1998 ještě nebyla oblíbená retardace a pitvoření. (11.01.2015)