Režie:
Vladimír DrhaScénář:
Karel ŠiktancKamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Josef SpitzerHrají:
Barbora Seidlová, Jiří Hána, Ilja Racek, Vladimír Dlouhý, Pavel Pípal, Kateřina Burianová, Filip Rajmont, Jiří Macháček, Václav Vydra nejml., Vlastimil Zavřel, Otakar Brousek ml., Ondřej Brousek (více)Obsahy(1)
Uprostřed pastviny stojí starý dub prorostlý pláňkou. Jablkový dub, tak mu říká Bětka (B. Seidlová), co pase ovce. Je to její nejmilejší místo. Jako by se na ni z koruny stromu dívala její maminka, která tolik chybí tátovi i jí. A právě tady se Bětka potká s mladým knížetem (V. Dlouhý), pro něhož je válečná sláva nejdůležitější věcí na světě. Ačkoliv se mu pastýřka líbí, pošle jejího otce (P. Pípal) pro reptání a nechuť k nesmyslným vojenským výbojům do vězení. A prý jej pustí, až jeho, knížete, dokáže někdo porazit. Zoufalá Bětka hledá útěchu u jablkového dubu. Tam se jí dostane nejen zázračného pohlazení, ale i rady. Pomůže jí ten, kdo má hlavu ohnivou jako podzimkový strom, napůl zlatou a napůl šarlatovou… (Česká televize)
(více)Recenze (22)
Co s lidmi dělá námel, i na existenci jabkového dubu uvěří. Bětka natolik, že když se na ni vrhne kníže s pobočníkem, schována za strom si připadá v dokonalém bezpečí. Divný rostlinný mutant pak knížeti i pobočníkovi přivodí okamžik sociálního a humánního hnutí, a i když už mají nakročeno, Bětku neznásilní. Zato kníže v chvilkovem hnutí mysli zahájí válku. Jak vypadá všeobecná branná povinnost v zemi, kde je asi tak pět a půl osob v příslušném věku, je zřejmé. Bětka se rychle otrkává, a ač dosud mluvila převážně s ovcemi, jejichž bečení znělo tak autenticky, že z dabingu podezírám Jiřinu Bohdalovou, dokáže do svých záležitostí zatáhnout další lidi, a to takové, že je problém skutečně vyřešen. Kníže dojde k uvědomění, pokání a Bětka, jabkový dub, ovce a snad i Ryšavec svého štěstí. ()
Výprava, lokace a Vladimír Dlouhý jsou jediné klady této jinak zmatené vyprávěnky. Dokonce ani Báře Seidlové to zde nějak dvakrát nesluší, a to prosté, venkovské děvče mi zde k ní nesedí. Příběh skáče z tématu na téma, občas chce říct hodně, ale celkově zde chybí nějaká pevná, jednotící linka, a celkově to celé nakonec jen nudí. ()
"Ale pane kníže, otec je lazar ještě z poslední vojny !! Sotva chodí !!" - "Však my utíkat nebudem !! Jen se neboj, panenko !!" ;) Žánru a tuzemské filmové tvorby znalý divák velmi snadno odhalí, že Stříbrný a Ryšavec ve svém scénáři jasně ukazuje na práci Karla Šiktance, který takřka vždy zůstane někde v půli cesty, když žánr sice ozvláštňuje poměrně civilními nepohádkovými motivy, čímž se vlastně dostává spíš k báchorkám, kterým navíc dopřává výborné dialogy plné skvostné a neoposlouchané češtiny, nicméně jim většinou nepropůjčí dostatečně zajímavou a silnou zápletku, natož dostatečně nosný příběh.. Což lehce napovídá o jeho (ne)schopnostech a (ne)znalostech výstavby příběhu samotného.. A tak projekty založené na jeho skriptech působí jako dějové slepence, kterým mnohdy ve finále dochází dech.. V tomto ohledu si však mohou spolu s režisérem Vladimírem Drhou jen podat ruce, ten totiž sice převážně slušně nabrnkává na komediální strunu, často však své herce nechává sklouzávat k nemístné a otravné přepjatosti, a zvláště v těch dramatických a vážně míněných pasážích jeho televizky prostě DRHnou.. O redudantním užití hudební složky, často s motivy (ne)funkčně groteskními, raději ani nemluvím.. Jako vždy výtečný Vladimír Dlouhý se v téhle jalové šmíře ocitl nejspíš omylem, jen pro pár stříbrných.. ()
Já prostě pohádky nemám rád.... ()
Pohádka zasazená do přírodních lokalit, přesto však diváka příliš neuspokojí. Nemá totiž pořádný pohádkový příběh. A dá se říci, že vlastně příběh je zcela o ničem - pouze o vztahu mladé dívky ke knížeti, jeho kamarádovi a dvěma komediantům, kteří se tak trochu (více) připletou do dění kolem. Zdlouhavá, nudná a spíše podprůměrná pohádka se zcela nezajímavými bytostmi. Hudba: Josef Spitzer ()
Teda jestli tohle si udrží pozornost aspoň jednoho dítěte.....:-( Tahle pohádka by měla být předepisována místo prášků na spaní. Jediný vtipný moment je skákání svázaného Otakara Brouska ml. (škoda, že se v tom balastu úplně ztratil) a jediné plus: v roce 1998 ještě nebyla oblíbená retardace a pitvoření. ()
Tahle pohádka je docela fajn. Díky zúčastněným hercům, kteří se snažili, má příběh charisma i smysl. Líbilo se mi to. 70% ()
Hvezdu ma Machacek za loupeznika. ()
Pohádka, která ničím neurazí, ale také v podstatě ničím nezaujme. Celkem slušné herecké obsazení, jen škoda, že tu Dlouhý nepředvedl podobnou bojovou scénu jako v pohádce S čerty nejsou žerty... ()
Milá televízna rozprávka. Zaujali ma traja zbojníci a pekná hlavná predstaviteľka. Rozprávke dávam 50%. ()
Užíval jsem si hlavně Jirku Macháčka, který se tak objevil v jedné z mála pohádek... ()
Lepší než většina pohádek co nyní běží pravidelně v sobotních a nedělních odpoledních na ČT1, velké plus? Není to kulisová, stylizovaná pohádka s ohraným tématem, ale samostatný příběh z doby Josefa II. (dle kostýmů) a vojenské prostředí, kterému vévodí nabubřelý Vladimír Dlouhý dělá z pohádky příběh o lásce ze skoro skutečného života, kde nesmyslné válčení pro pár metrů hranic a ničeho ukáže dětem víc, než jen dát si pozor na trny u růží, nebo poznat zlaté vlasy od stříbrných. Pan Macháček otrlý lapka dodá v poslední části pohádky příběhu na dynamičnosti a přidá špetku legrace s jeho groteskními pohyby a lácemi. Koukněte se..... ()
S pohádkou to má pramálo společného. Jedině tak ta z mrtvých vstaná matka na stromě, která radí Barboře Seidlové. Ta mimo jiné je tu ještě strašně mladá a škaredá, stejně jako jsou škaredé její starodávné venkovské šaty. Více méně jsou ovšem kostýmy povedené, především u vojáků, díky kterým je poznat, že se jedná o film z doby Marie Terezie či Josefa II. Tím to dobré ovšem končí. Má to takový protiválečný patos. Příběh není nijak poutavý. Možná v roce 1998 se jednalo o příjemnou změnu proti těm kulisovým pohádkám, které se tehdy točily, jenže dneska je to už pouze lehce podprůměrný pohádkový příběh. [323. hodnocení, 19. komentář, 48%] ()
Taková netypická pohádka, která mě jako mladší hodně oslovila. Scénárista se nebál být jiný a dopadlo to výborně. Na druhé shlédnutí mě sice zklamala Barbora Seidlová, ale ověřila jsem si, že mě pohádka právem zaujala pěknými kostýmy a exteriéry a hlavně psychologickou propracovaností: postavy tu nejsou jen pohádkové postavy, ale jsou to lidé z masa a kostí. Přišlo mně, že tenhle film vznikl jako studie toho, jak lidé reagují na silnou a vlivnou osobnost. Rozuměj knížete (Vladimír Dlouhý). Jeho pobočník by k němu měl pár výhrad, ale celkově ho obdivuje a poslouchá, protože u něj má dobré místo; vysloužilý voják ho nenávidí, protože mu zničil život; Bětka se jím nechá oslnit a Ryšavec na něj žárlí, protože má všechno, co on ne, včetně Bětčiny pozornosti. Jediný, kdo zůstane neutrální, je Stříbrňák. Kníže si myslí, že je v tomhle příběhu hlavní postavou, ale ve skutečnosti jsou jimi všichni kolem něj, kterým nějak změnil život. Utkvěly mně některé hlášky: "Poplačte si, milí poddaní, pahejly si pofoukejte..." "A vlastně už se nestydím!" "Ta není zdejší! Bůhví odkud!" Scénárista dobře znal lidi. Mimochodem, velice se mně tu líbili Pavel Pípal coby zahořklý vysloužilec a Jiří Hána coby komediant Ryšavec, který tak trochu bojuje s komplexem méněcennosti. Ale nakonec se jím nenechá pohltit, zvítězí sám nad sebou a dokáže, že má právo stát se hlavní postavou - na tom bylo vidět, že Jiří Hána Ryšavce výborně pochopil a dokázal se s ním ztotožnit. ()
Já Macháčka nemusím. Většinou mi přijde takový nemastný a neslaný. Ale tady mezi těmi všemi saláty geniálně vyniknul. :D ()
Celkem průměrná pohádka. Ale tak pod 50% bych to taky neviděl. Jsou i horší počiny české filmařiny. ()
Kratší filmík tvářící se jako pohádka. Nebýt bytosti na stromě, snad by ani o nic nadpřirozeného nešlo. Jak to má v pohádce být. Není to nic moc, ale na zabití času před obědem to jde. ()
Bohužel pohádka postrádá hlavní dějovou linku. Mísí se v ní celá řada témat, takže se z dílka pro děti stal spíše mišmaš. Taková motanice. Mladá Barbora Seidlová je krásná a je jeden z hlavních důvodů, který si zaslouží hvězdu. Tím druhým je hlavně prostředí, kdy představa, že by filmaři skončili ve studiu, doslova děsí. To bych musel jít ještě o hvězdu méně. ()
Pohádku jsem si pustila poprvé a celkem nadšeně, že se mi podařilo objevit něco, co neznám, s Vladimírem Dlouhým. První ťafku přes uši jsem dostala ještě při titulcích - Barbora Seidlová zpívá moc nepříjemně falešně. Druhá byla scénář. Rozvleklý, přelétavý, až vtíravě protiválečně moralizující, navíc není dost dlouho jasné, kdo se té primitivně venkovské, až přehraně naivní Bětušce vlastně líbí. Třetí levné provedení. Možná je lépe natočit pohádku ve stokrát otřepaném studiovém interiéru, než sledovat prázdnotu venkovní, kde když nic není, ani smrt nebere. Hvězdičky dávám za ostatní herecké výkony i za smutnou postavu Vladimíra Dlouhého, který ať hrál, co hrál, vždy to bylo s bravurou. Škoda, že neměl štěstí a čas na víc zajímavějších rolí. ()