V Paříži

jeden perfektný francúzsky film. atmosféra. komornosť, takmer až askétická skromnosť.spôsob akým hrajú, spôsob akým rozprávajú, vyslovujú, ako dokážu povedať svoj text bez toho, aby hovorili. Honoré, to je psychiater, ktorý lieči najhlbším smútkom, ktorý nevysvetlí vo filme. Pomaly diváka ním znásilňuje, a potom skončí film a zostáva vo Vás…… a teda, pokiaľ Vám ešte nebolo na seriózne umretie od psychiky, alebo ste nikoho takého nezachraňovali, možno bude jemný problém sa stotožniť. súrodenecká láska vo svojej najviac fascinujúcej podobe. fajčia všetci a stále, hádajú sa všetci a stále, telesný kontakt medzi všetkými a stále. a samozrejme, nečakajte nejaký konečný zvrat. (15.07.2012)

Souhlasím s předchozími .. Film je náročný, řekla bych až k nepochopení v některých jeho částech. Konkrétně jak tvrdí eJacques, plně souhlasím s tou severskou scénou .. Dánsko jako vyšité .. a taky je zmatený.. každý náš život je zmatený.. ... ... ... Dans Paris je tah úplně mimo a možná proto mě zaujal. Ďábelsky se liší od všeho francouzského .. až k neuvěření .. a Romain je tu opravdu bezchybný .. hroutit se jako on by chtěl kdejaký psychopat. Možná jen jedna výtka .. pro mě až moc nahoty .. ne z puritánství ale na Joane nebyl moc hezký pohled .. a Louis se taky vyloženě nestyděl .. Prozatím čtyři hvězdy - pustím si znovu a zmodifikuji .. (17.12.2009)

Poesie depky anebo depka z poesie? Něžný film o depresi. 1) Milý a něžný film sděluje těžko postihnutelné záchvěvy lidské duše a dělá to obrazem, letmým pohledem, gestem, střídavou dynamikou záběrů. Diváckým duším méně zběhlým v lidském utrpení pak snímek může připadat náročný na vnímání a chápání. Protože si výpravy do temných koutů lidské psychiky mnozí diváci spojují se skandinávskou kinematografií, vidí ji pak i v tomto snímku._____ 2) Ale nedejte se zmýlit. Film představuje francouzskou psychologií šmrncnuté vnímání v nejlepším smyslu slova. Může za to 36letý scénárista a režisér Christophe Honoré, 32letý nepřehlédnutelný Romain Duris (Paul v depresi) a 23letý přitažlivý Louis Garrel (Paulův bratr Jonathan)._____ 3) S chutí se podívám znovu...možná pak i přidám hvězdičku. (09.05.2015)

Keď sa stratila úvodná dezorientácia, tak som sa začal sústrediť na samotný príbeh - Honoré pútavo rozpráva (film je v podstate hlavne o vyrozprávaní sa) o dvoch bratoch, len párkrát podporí komornú atmosféru zábermi exteriérov. Napriek tomu mi to moc nechýba - dobre mi sadla zmena, keď som si pozrel film odohrávajúci sa v Paríži, ktorý sa je v podstate situovaný v uzavretom priestore a kruhu vzťahov. Dokonca by sa snímka dala vnímať ako celok s Les Chansons d'amour - vrcholom filmu je spievaný telefonát , aj Garrelova postava si tam prenáša svoje vzťahy so ženami a musí sa s nimi vyrovnať (podobne ako teraz jeho brat). Samostatne silnejšie 4* - spolu s Les Chansons d'Amour 5* ako vyšitých - oba filmy sa dokonale vyvažujú. (13.07.2008)

 You mean sadness is put inside us at birth?..I think we grossly underestimate our sorrow. In general. Zvláštní, náročnější, zmatenější. Ani se nedá říct, že by se tam pořádně něco dělo. Každopádně možná právě pro tu zmatenost, s jakou se to tam všechno střídá, mě to oslovilo. Velmi uzavřená a komorní atmosféra, která zaujme svou naprostou nenuceností, upřímností a zajímavými myšlenkami. Je to jenom takové vyprávění, malý příběh, ale s určitým poselstvím. Rozhodně však ne pro každého. Nahota není nijak pobuřující, na Louise, ještě k tomu nahého, se kouká dobře, Joana svůdnice tedy opravdu není, ale zas neurazí. Počítám, že si nad tím budu muset ještě popřemýšlet, protože ta myšlenka samoty, jakožto přirozené součásti člověka, se mě vážně dotkla. (11.07.2011)