Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Intimní korespondence dvou velkých spisovatelů Karoliny Světlé a Jana Nerudy v dramatické montáži Jindřicha Honzla je dramatem boje o lásku jako jediný důvod a naplnění života, zápasu s maloměšťáckou omezeností a společenskými předsudky své doby. Autentické dopisy nejsou dnes pro nás jen dokumentem, ale jsou především svědectvím o velikosti myšlenek, citů a cílů, které v šedesátých letech předminulého století nemohly dojít uplatnění. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (9)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Tato láska ze mě učinila to, čím jsi Ty, jsme si teď rovni. Já Ti ji více nabízeti nebudu, ale já si ji také zakázati nedám. Že někdy méně je více, platí v případě této televizní inscenace dvojnásob, tím spíš, že se vlastně jedná o "pouhou" milostnou korespondenci. Jiří Bělka záměrně podtrhl intimní atmosféru zjitřených dopisů tím, že dekoraci ponechal v její minimalistické strohosti a do popředí vložil postavy a jejich hlasy. Nenaplněný vztah začínajícího básníka a vdané spisovatelky, násilně přervaný dobovými konvencemi, lze bezpochyby vnímat jako určitou uměleckou reminiscenci, plnou hlubokého citu. Velkého, silného, bolestného. ()

alonsanfan 

všechny recenze uživatele

Na pozadí dopisů Karoliny Světlé, Jana Nerudy a jejich přátel se zrcadlí problémy doby, pokřivená křesťanská morálka, předvářka, prudérnost i politikaření. Vznešenými slovy popsané vztahové problémy a peripetie Světlé a Nerudy, přes záplavu slov nedostatek komunikace, aneb to se to píše na dálku do dopisu. V národním obrození jsou kořeny nejen českého národa, ale i české zaprděnosti a malosti. Vzhledem k tomu, že jednotlivé dopsy byly přednášeny vždy několika osobami, při jejich délce jsem ztrácel přehled kdo se vlastně co komu snaží sdělit. ()

Reklama

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Dekorace jak z Podlahových Deseti stupňů ke zlaté, Lukavský jako průvodce dějem, pět krásných lidí a Satoranský, tohle naprosté minimum stačilo Bělkovi k natočení něžné a přitom revolucí nabité písemné konverzace dvou známých spisovatelů. Korespondence Světlé a Nerudy se stala v rukou Honzla a Bělky něčím víc, než jen prostou ódou na nenaplněnou lásku, stala se výpovědí o době, kdy tyto dopisy vznikly. ()

Chřástal 

všechny recenze uživatele

Koho mátly školní taháky s fakty typu „Jan Neruda se rozešel s Karolinou Světlou a pak napsal Kam s ním?”, dostane v Románu lásky a cti možnost hlubšího vhledu. Převyprávění vztahu mezi Nerudou a Světlou pouze citováním jejich korespondence je intimní a „artové” (a samozřejmě levné) řešení. Tedy pokud na to máte lidi, kteří to, co je na řádcích i mezi řádky, dokážou působivě vyjádřit vydaní napospas statickým záběrům, které jim nedají vydechnout, když jejich tváře jsou skoro jedinou atrakcí filmu. Jestli Světlá vyzařovala takovou kombinaci krásy a oduševnělosti jako Růžena Merunková, člověk Nerudovu vášeň ke (o něco) starší vdané spisovatelce úplně chápe. Na druhou stranu dopisy vůbec nejsou jen v duchu citových vztahů, ale vedle prosakujících dobových manýrů nesou sociální tematiku i překvapivě trýznivé existenciální otázky. ()

Aniki 

všechny recenze uživatele

Reálné dopisy a přitom tolik poetiky. Velmi rozporuplná doba, všudypřítomná chudoba, smrt a nemoce, hlad, všeobecná neutěšenost a na druhé straně vznešené chování, umění na svém vrcholu, období vědecko-technických převratů.....zvláštní. Kdo mne zaujal? V jedné z rolí současná osmdesátnice, jogínka Consuela, pak krásavice Merunková s Vránovou, přesvědčivý Kostka i zajímavý Satoranský. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama