Hvězdný prach

Překvapení se nekoná a Hvězdný prach sice je slušnou pohádkou pro děti (ve které se vraždí zvířata, padají hlavičky a každá druhá postava tu má solidní komplexy), ale v rámci filmového roku si na ní nevzpomenou snad ani příbuzní štábu. Slušní herci se proplétají s neslušnými, fantastický (nebo jen uřvaný? ;) soundtrack tahá rozmázlé triky a vylidněné lokace z nejhoršího a Peter O'Toole s Robertem De Nirem rozsvěcují scénu, aby v tom upejpavý Charlie Cox nebyl úplně sám. Problém je v tom, že tahle nesourodá směska herců nedokáže skrýt roztříštěnost scénáře, několik vyloženě směšných scén (v důsledku nízkého rozpočtu a snahy nacpat to všechno do jednoho filmu) a Vaughnovu příliš laxní režii. Milý Matthew se prostě smířil s tím, že má málo peněz a tak letos kouzlit nebude. Když bičuje starověká filmová klišé a buduje pohádkovou atmosféru, jde mu to celkem od ruky, ale akčnější pasáže (finále) a kurník plný různorodých postav mu dělají potíže. Zkrátka to neužóngluje a tak i když je Hvězdný prach snesitelný, do zábavnosti mu chybí pořádných pár kroků. Jednou jsem to vytrpěl, uznávám, že to má navrch nad českými pohádkami, ale ať mě do toho probůh nikdo nenutí podruhé. Teplí piráti a umírající hajzlíkové s královskou korunou jsou sice fajn, ale ruku do ohně bych kvůli nim znovu nedal. (50%) (15.08.2007)

Poutavé vyprávění s příjemným espritem britského suchého humoru a konečně po dlouhé době pohádka, která nedělá z dětského diváka blbce a toho dospělého potěší vtipem a originalitou pohádkového prostředí. Od podivína Gaimana si někdy určitě něco přečtu, Matthew Vaughn se pochlapil a sympaťák De Niro už dlouho neměl tak vděčnou roli (jeho "travesty taneček" v šatníku je, řekl bych, ojedinělým okamžikem v jeho předlouhé herecké kariéře :o)). Viditelně omezený rozpočet vůbec neřeším, tahle podívaná má totiž duši a to se cení. Snad jen škoda poněkud "přepáleného" finále, jinak moc pěkné. (25.12.2007)

-"Jsme lidé, protože zíráme na hvězdy, nebo na ně zíráme proto, že jsme lidé?" Dala jsem si po osmi letech film znovu a ocitla jsem se ve velkém úžasu, snad ještě ve větším, než při prvním shlédnutí. Z čeho mě srdce hřálo nejvíc bylo precizně fungující strukturování, protože mám dojem, že dramaturgie v poslední době víc než cokoliv jiného ve světě kinematografie (a té velkofilmové dvojnásob) znamená sprosté slovo. Nicméně ultimátním slovem, kterým bych film ráda ocenila, je bystrost, protože nejlépe popisuje všechny aspekty, kterými mě Hvězdný prach okouzlil. A mým nejoblíbenějším článkem filmu i nadále zůstávají modře krvácející sarkastičtí princové (zvlášť když si člověk poskládá dohromady, že je všechny zná z IT Crowdu či jiných přidružených taškařic) s čestným hostem Peterem O'Toolem. (29. 3. 2016) (07.10.2008)

Přenádherné fantasy, které mě naprosto odzbrojilo a na dvě hodiny mě uvrhlo do světa s přenádhernou atmosférou. Jedno z největších a nejmilejších překvapení jaké mi rok 2007 přichystal. Hvězdné obsazení, kterému vévodí Robert De Niro, který si svou roli kapitána doslova vychutnával a Michelle Pfeiffer, které to i v padesáti náramně sluší (pokud teda počítám ten úsek než začala dělat kouzla :)). Tímto snímkem se Matthew Vaughn zařadil po bok těch nejtalentovanějších režisérů, u kterých bude každý další snímek velkým očekávaním a já se musím zařadit po jejich bok, protože už teď jsem velmi zvědav na jeho nadcházející film Thor....... (21.04.2008)

Hvězdný Prach - v mnohém originální vynikající knižní pohádka (někdo tvrdí, že pro dospělé) od Neila Gaimana. Hvězdný Prach - film Matthewa Vaughna, na poměry filmových pohádek rovněž značně originální, ovšem na jiných místech a jiným způsobem; nikoliv však nezbytně hůř, protože i knižní předloha měla své rezervy a limity dané (hlavně) tím, že to byla kniha. Je znát, že Mr. Gaiman držel nad svým prvním opravdovým filmovým dítkem ochrannou ruku od začátku až do konce, protože i když "je potřeba" například dát mainstreamovým divákům závěrečný "epic fight" dobra se zlem, a některé věci/postavy/události naopak vynechat, děje se tak způsobem takřka bezešvým a svým způsobem přínosným. Jediné, co opravdu nechápu, je něco, co měl asi být irský skřet, a bylo to předváděno Rickym Gervaisem...kdyby ho Mark Strong (mimochodem na pohádku neskutečně cool vypadající a jednající hajzl) vykuchal o hodinu dříve, příběh by tím vůbec neutrpěl a ucelenost snímku by šla zase o kousek nahoru (dobře, nejjednodušší by bylo, kdyby ho scénáristi vynechali, ale to bych zas přišel o to pobavení Septimovou realistickou vražednou naštvaností;)). Stardust je pro diváka potěšením nejenom z hlediska děje, ale také kvůli herecké sešlosti, která tu předvádí svůj kumšt a zejména smysl pro humor (Michelle Pfeiffer jen ten kumšt...a půvab;)) - vypravěč Ian McKellen, starý král Peter O'Toole, hlavní zlá sestra už zmíněná Michelle Pfeiffer, hvězdička Yvaine Claire Danes a oproti knize tuctovější Victoria Sienna Miller a oproti knize podstatně větší prostor si beroucí a PODSTATNĚ zvláštněji než obvykle ho využívající Robert De Niro coby "it's OK to be gay" kapitán Shakespeare. A jsou tu ještě další herci, jejichž tváře i jména si můžete pamatovat, a kteří si své menší a malé role rovněž zatraceně užívají. Skvělá je i hudba od britského démona Ilana Eshkeriho - strhující dobrodružné průlety se snoubí s dojímavými romantickými znělkami v plné symfonické palbě, a například Septimovo téma je mezi mými oblíbenými filmovkami hodně vysoko. Závěr je prostě takový, že Matthew Vaughn umí točit filmy a má hlavu plnou nápadů - jak už to tak bývá, některé jsou dobré, jiné zase ne, ale výsledek jeho práce na Stardustu je takový, že nám tu vznikl výborný snímek, který obstojí jako samostatná verze Gaimanova příběhu o Trist(r)anovi a jeho světě - není to ovšem ani náhodou film dokonalý, je "jenom" fajn. 80% (11.04.2010)