Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Rozšafný myslivec, svobodomyslný malíř a ušlápnutý kantor se dostávají na svých toulkách na zámek v Záhořanech, kde vládne hloupý a mocichtivý správce. Má půvabnou neteř, kterou hodlá provdat za stárnoucího barona. Terezka se však zamiluje do malíře. Miluje ji i nesmělý kantor – hudebník, jehož skladby vydává správce za své a chce je předvést na slavnosti svému pánovi… Vtipná dramatizace Jiráskovy povídky vznikla už v roce 1968, ale ani po letech neztratila na svém půvabu. Zásluhou výborného scénáře a režie, ale také díky hereckým výkonům mladé Jany Preissové, tehdy ještě Drchalové, Jana Přeučila, Jaroslava Satoranského a Jiřího Bednáře v rolích tří kamarádů, Jiřího Němečka coby domýšlivého správce, stejně jako Bohuše Záhorského v roli barona. Dílo korunuje nadčasová myšlenka o tom, že přivlastnit si cizí zásluhy, umět se vlichotit panstvu, neumět nic, ale rozhodovat o všem, se může nevyplatit. Alespoň v tomto vtipném příběhu. (Česká televize)

(více)

Recenze (16)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Alois Jirásek a jeho dílo bývá spojováno s dávnější českou minulostí. Méně známo je, že podstatná část jeho díla je buď současná, nebo splývá s bližší minulostí a že jeho tvorba se zdaleka neomezuje na beletrii, ale také na dramatickou tvorbu a zčásti i pohádkové věci. Drobná novela se stala nikoliv náhodou podnětem pro i dnes zajímavou televizní iscenaci, v níž láska a pokrok - míněn liberální pokrok - jednoznačně vítězí. Milostný příběh i celé pozdně feudální prostředí jsou - pokud mi po čtyřiceti letech slouží paměť - vystiženy úspornou, hutnou zkratkou, která by si svou diváckou vděčnost bezpochyby uchovala i dnes. ()

topi 

všechny recenze uživatele

Výborná a vtipná hříčka podle předlohy Aloise Jiráska, která má v sobě ukrytou jednu strašně velkou pravdu. Tato černobílá inscenace má neuvěřitelnou šťávu a krásné lokace. Kameraman Jaroslav Tuzar byl totální profesionál a nasnímal nádherné záběry. Herecké obsazení je perfekt, Jan Němeček v roli správce je bezchybně pokřivený charakter, Jan Skopeček coby jeho komorník neskutečně vyzdvihuje humornou linku v ději a Janička Preissová, tenkrát ještě Drchalová je nádherná. Okouzlující je i Jana Sedlmajerová, jenž hraje snoubenku hraběte (Svatopluk Beneš) a které stačí jen koukat do kamery bez jediného slova. Hudbu složil Václav Trojan a to je velká paráda, zejména ty kompozice na lesní rohy. Záhořánský hon patří nejen ke klasice české literatury, ale také do zlatého fondu českého televizního filmu. ()

Ezis 

všechny recenze uživatele

Příjemný televizní film s přesně vybranými herci. Když jsem četla předlohu a film jsem ještě neznala, Terezku jsem si představovala jako Janu Preissovou! Jen možná Jaroslav Satoranský by se mně víc hodil na přemýšlivého a nadaného učitele než na trhlého, vychytralého myslivce. Bohužel Jiráskova předloha má víc atmosféry, humoru i psychologie. Film se jí dokonale vyrovná, jenže jenom do chvíle, kdy začne samotný záhořanský hon. V té chvíli začne předloha mít mnohem větší grády a gradaci. Netuším, proč se do filmu nedostala vtipná scéna, kdy honci místo jelena jménem "Vrchní" dohoní samotného vrchního! Hlavní hrdina tuší, že kníže má smysl pro spravedlnost, a tak před ním vrchního zesměšňuje a odmaskovává sérií neskutečně vyčůraných, odvážných žertíků. Někdy jsem při čtení měla pocit, že se Jirásek viděl v tichém učiteli a že psal o nějakém kamarádovi, kterého obdivoval pro jeho odvahu. Proto je možná konec filmu takový nejistý a neurčitý - protože knižní předloha v něm zdůrazňuje legraci a odvahu, a to se nehodilo do krámu socialistické cenzuře, která z filmu udělala čistou kritiku feudálního panstva. ()

Adiemus 

všechny recenze uživatele

Pokrytecká nadutost rokokového panstva? Ale kdeže! Charakteristika vrchního (J. Němeček) myslivcem (J. Satoranský) - neumět nic, nedělat nic, ničemu nerozumět, kdekoho využít, a přitom být nedotknutelný a nenahraditelný; říkejte si, co chcete, na to je třeba silný charakter - je nadčasová. Výborní herci ( za všechny Jan Přeučil v nezvyklé roli, mladičká Jana Drchalová-Preissová a Bohuš Záhorský se svým - Obora není moje, ale žízeň, ta je moje!), scénář, který je zábavnější než předloha, vyvolávají nostalgii po podobných televizních počinech. Nechápu, proč se toto povedené dílko neopráší a nevysílá častěji. Že by kvůli charakteristice "rokokového" panstva? ()

Galerie (8)

Reklama

Reklama