Režie:
Miloš BobekScénář:
Kristina VlachováKamera:
Milan DostálHudba:
Otmar MáchaHrají:
Lenka Pichlíková, Eduard Cupák, Ivan Luťanský, Vlastimil Bedrna, Jorga Kotrbová, Vlastimil Brodský, Věra Budilová, Bohuslav KalvaObsahy(1)
O princezně, která pochopila, co je v životě nejcennější... Příběh o princezně, která pohrdla hlubokým citem lásky moudrého krále, jsme vybrali z odkazu francouzského spisovatele Charlese Perraulta. Jako všechny pohádky tohoto mistrného vypravěče, má i tahle originální námět a je v ní ukryta moudrost, k jejímuž nalezení vede nelehká cesta. Na jejím konci už ale bude princeznička vědět, na čem v životě hlavně záleží. (Česká televize)
(více)Recenze (25)
Ježto fakt nemám rád nepřiměřené věkové rozdíly mezi partnery, neměl jsem nikdy rád ani tuhle pohádku, a to ani v její knižní podobě. Chápu to poselství, ale pokud je král opravdu moudrý, musí si uvědomit, že princezně může nabídnout ještě tak pět až deset let duchaplností (pokud je ona vůbec dokáže při své "inteligenci" ocenit), a pak dalších deset let, kdy mu bude zlý Němec schovávat věci, bude ho zlobit prostata (moudrého rádce Vašuta, který si nikdy nemusí odskočit, tenkrát ještě neměli) a jídlo mu budou muset předkousávat. A riskuje infarkt myokaru. Opravdu je tohle životní perspektiva, kterou moudrý král nabídne své nevěstě? ()
„…starý král a mladá princezna a princ, i on je mladý a neobyčejný osel. Tím nemyslím toho prince, i když i o něm by se to dalo říct…“ Tak nějak to začíná slovy vypravěče a účastníka příběhu Vlastimila Brodského. Ten oficiální text distributora je taky poněkud zavádějící, neboť se jednalo o příběh tří, na začátku poměrně povrchně, zamilovaných lidí. Princezna nechce krále, ač je moudrý, poněvadž je starý, zato chce prince, který rozhodně není moudrý, ale zase je krásný… Král chce princeznu, protože je mladá a krásná, ale sám přiznává, že vlastně vůbec neví, jaká doopravdy je ("Mám ji rád čím dál tím víc, i když nevím jaká vlastně je". Takže jaký hluboký cit!!). No a třetí z hlavních aktérů (když pomineme princeznina rádce, jenž si (jako občas každý) neví rady a kouzelnou vílu, která se snaží, aby princezna zmoudřela) - princ - chce princeznu, protože je krásná ale vlastně ji nechce, protože ji nedokáže poznat v přestrojení do oslí kůže podle krásné duše. Podle mě bylo poselství pohádky v jejím průběhu zavádějící a nedobré, jelikož podle mě takový věkový rozdíl fakt není dobrý a ani konec, který tak nějak všechno vyřešil, ve mně tuto pachuť z 25-letého věkového rozdílu, který podle ní jaksi láska měla zahladit, nedokázal. Tak nějak jsem si představila, kdyby bylo nějakému princi dvacet a královně, se kterou by mu doporučoval v závěti se oženit jeho otec, pětačtyřicet a byla moudrá… (tak by se do toho vůbec nepustila, to jen obráceně, pro pětačtyřicetileté krále se to zdá in). ()
Perraultovi tady z jeho pohádky nechali jen tu oslí kůži a koláč. A to ještě v mých představách ten pohádkový koláč byl o několik levelů výš, než to, co tady, vybaleno z celofánu z nápisem Pramen držela v rukách ta poměrně šeredná princezna. Kdyby jen šeredná, hlavně blbá byla. Olíbávat se v zrcadle a pateticky hledět na slunce, protože má modré oči, jako ten onen bezvědomý princ, to chce už notnou dávku tuposti. Přiznávám, že tuhle pohádku vlastně nemám z podstaty ráda v žádné její verzi, protože mám ráda osly. Snad existuje někde verze, kde se král za ta rozmarná přání spravedlivě rozhořčí a nechá z kůže stáhnout princeznu. ()
Nikterak atraktivní leč i tak průměrná československá pohádka na nedělní poledne (odpoledne), která svou vypůjčenou myšlenkou (pointou) dokáže zaujmout, ovšem nějak zvlášť neoslní. Viděl jsem mnohem lépe zpracované pohádky z té doby, ale to nic nemění na faktu, že Lenka Pichlíková odvedla slušný výkon – byla ve své době i docela pohledná a její kolegové Eduard Cupák, Jorga Kotrbová nebo Vlastimil Brodský či Ivan Luťanský si rovněž vedli vcelku obstojně. To zdejší průměrné ohodnocení si to zaslouží, ale žádný „oslí zázrak“ se nekonal. ()
I pohádka pro dospělé může mít své kouzlo. V prostinkých interiérech s hlubokým myšlenkovým poselstvím, které skvěle zvládá svou oprávněnou aspiraci být životní moudrostí, je přesto - nebo právě proto - co k vidění i slyšení. Krásná princezna Pichlíkové je opravdu krásná, a nejen krásná, Cupákův král je přímo skladem předností středního věku a Brodský jako sedlák k nakousnutí (tyto superlativy jsou plně vztažitelné i na skvělé herecké výkony obou dramatických umělců); své na opravdu minimální ploše zvládají i dobrá čarodějnice Jorgy Kotrbové a princ dnes zapomínaného Ivana Luťanského. Jednoznačné není ani pozitivní řešení, byť magií podložené. Poprávu zatím tušíme promyšlenou, mimořádně zdařilou režijní ruku pro mně jinak neznámého Miloše Bobka. A ani fakt, že co je chytré a moudré zároveň, nebývá zpravidla snadné a už vůbec ne podbízivé. nemění nic na nadčasovosti tohoto šperku z dílny někdejší Hlavní redakce pořadů pro děti a mládež normalizační Československé televize. ()
Reklama