Jak jsem strávil konec světa (festivalový název)
-
Cum mi-am petrecut sfarsitul lumii
-
Comment j'ai fêté la fin du monde
(Francie) -
How I Celebrated the End of the World
-
Way I Spent the End of the World, The
Drama
Rumunsko / Francie, 2006, 106 min
Režie:
Catalin MitulescuObsah
-
Poslední rok Ceauseskovy hrůzovlády v Rumunsku tvoří napínavé pozadí příběhu statečné sedmnáctileté dívky na prahu dospělosti a jejího neposlušného mladšího bratra. Celovečerní debut rumunského režiséra Catalina Mituleska. (Letní filmová škola) -
"Úžasný film," tvrdil Monte Hellman, předseda poroty MFF v Cannes v roce 2006, "působí až jako zpověď." V Le Figaro se psalo: "Film Jak jsem strávil konec světa odhaluje srdce Rumunska." Ve Variety bylo možné číst: " Půvabný příběh." Snímek se později těšil také pozornosti Martina Scorseseho. Rumuni prý potřebují mezinárodní ocenění svého filmu a pozitivní komentáře ze strany zahraničního tisku, aby si snímku nakonec sami všimli a věnovali mu pozornost. Těžko říct, zda tomu tak je, nebo nikoli. Pravdou ale je, že pokud je někdo prorokem ve vlastní zemi, tak to určitě nebyli mladí rumunští režiséři kolem roku 2006, kdy film Jak jsem strávil konec světa vznikl. Tehdy už šest let stará nová vlna se doma "těšila" spíš skepticismu, divácké nespokojenosti, drsným útokům, a dokonce tvrdé a hrubé ironii tradicionalistické kritiky (k níž většinou patřili bývalí komunisté).
Lepšího přijetí se snímek dočkal v České republice. Diváci sice původně čekali něco na způsob balkánských nebo ruských filmů, ale byli příjemně překvapeni svéráznou, a přitom jemnou a přesvědčivou režií Catalina Mitulesca. Síla a autenticita výpovědi tkví v tom, že komunistické období je prezentováno z upřímné perspektivy sedmiletého chlapce, který bere věci - a také sám sebe - smrtelně vážně,a to včetně "osobního komplotu" proti Ceauşescovi. Z toho také pramení několik půvabných surrealistických detailů filmu, které ortodoxní (především rumunské) kritice tolik vadily kvůli nemožnosti je nějak "realisticky" a "logicky" vysvětlit. Ale právě díky nim je film upřímnější a přesvědčivější a má co do činění s jistým "magickým realismem po balkánsku", který některým analytikům připomínal Kusturicu. Určité prvky malebnosti mohou být sice společné mnoha filmům natočeným na Balkáně, ale Mitulescovu svéráznost a čerstvý vítr, jenž podobné filmy přinášely do rumunské kinematografie během první dekády tohoto tisíciletí, nelze zpochybnit. - Mircea Dan Duta (Letní filmová škola)
Komentáře uživatelů k filmu (7)
-
woody
Rumunsko. 1988. Zatím nikdo z Rumunů netuší, že sotva za rok vypískají Ceauseska z balkonu a společně s manželkou ho popraví. Přesto už je diktátor, alespoň v kruhu rodinném a přátel terčem výsměchu a karikatur (s oblibou jej předvádí právě otec hlavní hrdinky). K samotnému ději: Evě je sedmnáct, prožívá první velkou lásku. Je zamilovaná do Alexe, syna policisty. Jednou se jim podaří ve škole rozbít bustu vůdce lidu. Alexe potrestat nemůžou, ale Evu ano. Je vyloučena z KSM, vyhozena ze střední školy a poslána na strojírenské učiliště mezi děti nepohodlných lidí. Postupně se seznamujeme s jejími sousedy, spolužáky a zejména jejím bratrem. Velice přesvědčivý výkon malého herce je jen jeden z mnoha. Většina budou určitě neherci, ale jsou naprosto přesně typově obsazení, že si to člověk ani neuvědomí. Nejzajímavější je zřejmě scéna Evina odpanění. Nedočkáte se žádné "hot" soulože jako z jiných filmů pro mladé, ale ani to není samoúčelně syrová a tvrdá makačka, ve které hrdinka spíše sténá bolestí než blahem. Nic takového. Velice realistické a přitom decentní. Jedinou výtku bych měl snad jen k době, kdy se děj odehrává. Divák ví, že se hrdinům nic zlého stát nemůže, nemáme o ně ani strach, přestože se o to film párkrát snaží. Diktatura se blíží ke svému krvavému zániku a postavy to víceméně také očekávají. Je to první rumunský film (v koprodukci s Francií) co jsem viděl a očekával jsem buďto něco podobného balkánským filmům nebo ruským filmům. Není to ani jedno - ať už výběrem hudby nebo samotnou režií, která je až příliš strohá (můžu-li to tak říci, přesný výraz se mi nepoštěstí nalézt). Z toho pramení, jak jsem byl z výsledku trochu zaskočen. S odstupem času však Jak jsem prožil konec světa (distribuční název na MFFDM) hodnotím jako velice zdařilý film.(28.5.2007)
-
rawen
Krásný film - který speciálně na Čechy dýchne velmi nostalgicky, a připomene, že i Rumunský film může vyhrát hlavní cenu v Cannes (i když tedy ne tento :)). Příběh, herci, prostředí - vše působí autenticky, a až na několik menších mušek (pro mě třeba to, že naprosto všichni lidé ve filmu projevovali nenávist "milovanému" vůdci Ceauceskovi) velmi příjemná podívaná - snad se dočkáme distribuce v českých kinech. 8/10(23.7.2007)
-
Mulosz
Bylo to místy až moc banální, neřku-li téměř české. Hlavní devízou filmu je především charisma hlavní hrdinky a její představitelky.(28.12.2007)
-
hygienik
2 a pol hviezdy. Hlavná hrdinka je presvedčivá, podmanivá a dodáva filmu punc každodennej súrodeneckej láskavosti. Je to milé, ale tu končia pozitíva filmu. Jedná sa o akúsi rodinnú fresku s množstvo svojských postavičiek. Na to, že hlavná hrdinka je perzekvovaná, jej utrpenie a dilemy, sú tu podané s tak malým dôrazom a objasnením, že miestami sú až nezmyselné a chaotické. Jej malý brat sa zmieta vo svojom detskom svete v mori hlúpych rečičiek a fatnaskných výrokov o Rumunsku a Čaučeskovi. Film nie je vôbec zlý, ale tak v polovici vás začne nudiť. Chýba mu nejaká hlavná ideová kostra a príbeh speje do stratena.(2.4.2008)
-
ypres.bass
Já jsem si nikdy nemyslel že mladé rumunky to mají jednoduché, ale tehhle film to ve mně jenom dotvrdil.(1.6.2007)
-
Jíha
Připadalo mi zajímavé, jak se dost velký příběh zejména hlavní postavy odvíjí střihy mezi více či méně významuplnými obrazy tak pomalu a nenápadně, že vlastně zaniká. Takovým filmům moc nerozumím a větší hodnotu tak pro mě měly právě jen obrázky z chudého ošuntělého Rumunska. Filmy z chudých zemí, nebo ze života chudiny mám rád, jenže Jak jsem oslavovala konec světa mi přišel se svojí venkovskou atmosférou, housličkama a rybařením moc jihoevropský a snad i veselý. Kromě zajímavých obrázků jsem se nenudil asi i kvůli přesvědčivým hercům. Pravda, když na konci konečně přišla revoluce, vypadalo to i na nějaká dramata, s hrdiny se však opět nic nestalo a pokud ano, tak jsme to neviděli. Celkem třeba 70 %.(5.10.2009)
-
Hank
Díky naprosto otřesným titulkům (na LFŠ!!), které byly očividně prohnány přes translátor a nikdo se ani nenamáhal je nějak upravit, dávám jenom dvě *¨. Téma sice silné, ale příběh banální...(24.7.2007)
