Po svatbě

Toľkú presnosť a výstižnosť, s akou tu Susanne Bier v rýchlom strihu, v detailoch na tváre hercov, zobrazuje pocity postáv, som snád vo filme ešte nevidel. Neočakávaný vývoj deja, množstvo vzťahových nuancií a ich komplikovanosť by vystačila na dva samostatné, plnohodnotné filmy. Brilantné. Aj herecky. Občasné zatlačenie na divákove city sa dá odpustiť, je vyvážené sociálnou inteligenciou filmu. Famózna vzťahovka. (03.04.2014)

Zase jsem se odhalil jako necita, uprostřed posmrkávajících a dojatých spoludiváků. Ale mám to tak nastaveno u většiny podobných filmů. Jakmile režisér/ka začne moc tlačit na pilu (citové vydírání pomocí roztomilých dětiček mám nejradši), nebezpečně se mi zvýší hladina cynismu ("Tak už konečně umři, ať můžu jít spát"). "Po svatbě" je určitě dobře natočená "červená knihovna", skvělí herci atakdál... Jen asi zabere na jiné, emotivněji založené diváky, možná spíš divačky. (18.05.2010)

Na After the Wedding jsem se těšil už kvůli oblíbenému dánskému herci, kterým není nikdo jiný, než charismatický Mads Mikkelsen, jenž se v tomto snímku zhostil role Jacoba starajícího se o sirotky v Indii. Nedostatek peněz, který by zapříčinil uzavření sirotčince, jej zavede zpět do rodného Dánska. Setkává se s potencionálním a bohatým dárcem Jørgenem, kterého do zoufalé situace náležitě zasvětí a právě zde se na povrch dere otázka, zda je to vše jen čirá náhoda nebo si jej "náhodný" zbohatlík vybral záměrně. Jørgen mu přislíbí hodnotný dar jednoho miliónu dolarů a zároveň jej pozve na svatbu své dcery, která se koná další den po jejich setkání. Jacob přijímá a ocitá se mezi neznámými lidmi, následně však zjišťuje, že jeho role naprostého cizince nebude tak pravdivá, jak se na první pohled zdálo. Ne všechny skutečnosti jsou však odhaleny a tak se i po skončení filmu může divák cítit lehce zmaten. Film by se dal charakterizovat jako "realistický" příběh rodinných pout stojící především na výborných hereckých výkonech doprovázených slušnou porcí emocí a efektivní kamerou. (7/10) (03.08.2008)

Mads Mikkelsen (aka pan Šifra z Casino Royale) se po letech vrací do Kodaně a "náhodou" se zúčastní svatby, kde se dozví jedno rodinné tajemství. Severské slzavé melodrama? Ale jděte. Po svatbě od začátku uchvátí sebejistou režií Susanne Bier a civilním projevem herců. Pravda, časem se začnou zajídat detailní záběry na oči hlavních hrdinů, ale vynahradí to stoupající dramatická spirála. Dlouho jsem neviděla film, který takhle nenápadně a přitom silně gradoval. Vnímáte každý dotek hrdinů, každý vyhrocený dialog - a přitom je to všechno uvěřitelné a bez přehrávání. Jen tak mimochodem jsem si říkala, proč by takový film nešel natočit i u nás. Ale naši scénáristi by si neodpustili nějakou tu humornou chvilku. (21.11.2009)

Dánský majstrštyk o morálce... Nezáleží vůbec na pravděpodobnosti událostí, jichž je divák svědkem a ten ironický dialog o náhodě to jen podtrhuje. Tady se spíše má ukázat relativnost urychlených hodnotících soudů a nabourat klid moralistům. Postavy jednají pod absolutním drobnohledem kamery (oči, gesta), režisérka Susanne Bier toho však neužívá "dogmaticky", vždy pouze pro zdůraznění nevysloveného. V takové poloze je Mads Mikkelsen skvělý, protože jeho herectví staví na charismatu a odezírání z drobných nuancí. Možná překvapí, že není až tak suverénním hlavním hrdinou. Hybatelé příběhu jsou i jinde. Na tomto aspektu je nejlepší neustálé kladení překážek, které jsou výborně provázané. Když už máme pocit, že linka je rovná a děj někam spěje, tak se znovu naruší (a pokaždé naprosto přirozeně). Silná je i rytmika, protože mnohé pasáže nejsou zrovna lehce stravitelné a režisérka je ohromně kompenzuje ironickými oslavami (dalekosáhlý odkaz Festen) plnými energie. Pro tak myšlenkově bohatý snímek jsou možná určité vedlejší postavy, co mají "ošéfovat" humor, až příliš jalové. Vlastně ani ty momentky v Indii příliš neřeknou, ač je jejich nezaujatý dokumentarismus velice přesvědčivý. To jsou ale pouhé drobné nešvary perfektního filmu, který je zábavný i téměř cynicky krutý. A že končí jen mlhavě a napůl beru za velké plus. (07.02.2011)