Slídil

"Slídil" je sice zajímavý film (remake), avšak za původní verzí výrazně zaostává. Kenneth Branag sice téma pojal po svém a to je dobře, ale většina změn oproti originálu je zkrátka na škodu, pointa není takové, napětí je méně... Přesto zrežíroval s citem, takže veškeré výtky směřují spíše ke scénáristovi této verze Haroldu Pinterovi. Hercům se nic vytýkat nedá, oba se snažili, ač se Michael Caine nevyrovnal Laurenci Olivierovi ani Jude Law Michaelu Caineovi. Lawovo přehrávání sice bylo dobré a roli zvládl, ale mladý Michael v původním snímku je zkrátka nedostižitelný a Michael se zase nemohl vyrovnat velikánovi Olivierovi, ale roli také pojal po svém (za to si oba pánové zaslouží pochvalu). Všehovšudy ve srovnání s původní verzí nejde jít výš než na 3*, ale bez znalosti origináu by to bylo i za silné 4*. PS: Slídil je již druhým filmem ve kterém si Jude Law zahrál postavu, kterou dříve ztvárnil Michael Caine (poprvé to bylo ve filmu "Zlatíčko"), že by pouhá náhoda? (12.02.2010)

Tři hvězdy za atmosféru, nikoli za konec. Který jsem buď nepochopil vůbec nebo ne úplně. Myslel jsem si totiž, že vítězství ve "třetím setu" si bude M. Caine více užívat. Navíc pointu scény s vracející se manželkou si můžu jen domýšlet. Tedy to, zda se vracela k milenci či k manželovi. Kdo z uživatelů csfd to ví, ať mi napíše, to mě fakt zajímá. Fandil jsem mu, protože většinou fandím ženatým chlapům a ne milencům jejich žen. Chyba ve filmu - SPOILER - jaktože autor geniálních detektivních románů se nezeptá vyšetřujícího policisty v jeho domě, kde má odznak? KONEC SPOILERU. Jinak dialogové drama slušné, škoda, že jsem jej viděl v českém znění. Každopádně po zhlédnutí této verze mám velkou chuť se podívat i na verzi původní. PS: Zařízení domu jakož i jeho interiér se mi vůbec nelíbilo. Myslím si, že takto skoro futurologicky si může dům zařídit pouze blázen. (02.08.2010)

Nevyrovnaný. Taký je tento film. Prvá tretina je výborná, druhá tretina zaostáva a tá posledná je už zlá a blbá. Niektoré zvraty sú výborné(v prvej tretine), niektoré predvídateľné až bieda(detektív...) a niektoré zase nelogické(posledný...). Caine a Law hrajú niekedy dobre a niekedy tak prehrávajú, že sa na to nepozerá dobre. O nejakom stotožnení sa s postavami nemôže byť reč, aj Andrew aj Milo mi boli krajne nesympatickí. Opakujúca sa klavírna hudba na atmosfére nepridávala, práve naopak. Ale také sídlo, aké má Andrew, by som chcel mať. Hodnotenie je niekde medzi dvoma a tromi hviezdami, nakoniec som sa priklonil k trom hviezdam kvôli tomu, že som sa nenudil a film zbehol pomerne rýchlo. (19.04.2008)

Skvělá, psychologická hra na kočku a myš, kdy se výhoda několikrát přehoune na jednu a v zápětí zase na druhou stranu. Hodně se mi líbilo minimalistické pojetí - dva herci a jeden odporně odtažitý dům. Musím říct, že s blížícím se závěrem se zpočátku jednoduchá zápletka stávala stále bizardnější, takže jsem ke konci ani pořádně nevěděl na čem jsem. Jinak, nějaký ten Branaghův film už mám za sebou, ale kdybych nevěděl, že Sleuth točil on, tak bych tu jeho režii nehledal (tedy až na tu divadelně komorní stylizaci). (01.11.2011)

Pusťte si tohle, Polanského Venuši vkožichu s fenomenálním Mathieu Amalricem a Medemův Room in Rome. Alternativní způsoby, jak vyjádřit a prožít obohacenou skutečnost, vysokooktanovou pravdu. Kdysi někdo řekl, že zbabělci umírají tisíckrát, kdežto odvážní jen jednou. Až uvidíte tyhle filmy, nejpozději pak byste měli vědět, že odvážní především žijí tisíckrát, kdežto zbabělci ani jednou. Ovšem mluvíme tady o odvaze mysli, o přitažlivé odvaze mysli nacházet rozmanité složité zoůsoby, jak vyjadřovat a prožívat veškerou skutečnost, k níž se nechám přijít... a pakliže se takové mysli potkají dvě, balet může začít. Tři filmy, tři sožitá baletní představení, během nichž odvážné a vzájemně se přitahující mysli prožijí stovky alternativních životů, anichž by se odchýlily od pravdivosti toho, kým jsou. Naopak, s každou další piruetkou a odbočkou a trikem se o to přesněji jedna druhé dourčují. Fascinující, svůdný tanec odhalující v mámivých závojích mnohotvářnou pravdivost základní skutečnosti, která je v každé osobnosti pouze základem, pobídkou, ingrediencí, žetonem, prvotní polévkou, stavebnicí, abecedou. Teprve vztahy odvážných hráčů dají oběma stranám s jistotou rozpoznat, kým vším kdo není, i kým vším kdo je. Dojít si na dno, na hranici, osahat vlastní limity - to vzácné požehnání střetnout se s někým, kdo nám umožní se alespoň někudy v tomhle omezeném a omezujícím světě naplno rozvinout. Okamžiky nespoutaného tvarování, štěstí poznání, ať už to skončí jakkoli. *~ (01.08.2017)