poster

Ashita no kioku

  • EN název

    Memories of Tomorrow

Drama

Japonsko, 2006, 122 min

Komentáře uživatelů k filmu (4)

  • T2

    Rozpočet $-miliónovTržby USA $140,200Tržby Celosvetovo $17,696,020(5.11.2008)

  • profhubert
    **

    Porovnávat s A Moment to Remember nejde, protože ten stojí laděním úplně jinde. Srovnat s 1 Liter of Tears se ale už nabízí a MoT z toho nevychází nikterak slavně, jelikož víc než polovina filmu je zabita pouze scénami, kde Watanabe divákům dává najevo, jak má děravou hlavu. Koukat na něj, jak běhá ztracen po městě s telefonem u ucha jako navigací a při každém zastavení je obletován roztřesenou kamerou kolem dokola na znak jeho psychických problémů, ajaj. Že je Alzheimer svině snad divák ví i bez toho. O celkovém dopadu podobné nemoci na osobní život postiženého mi víc napověděl 1LoT.(30.7.2010)

  • Ceres
    *****

    Další klenot mezi japonskými filmy. Sice na téma o Alzheimerově nemoci tu již je nezapomenutelný snímek, korejský Moment to Remember, pak tu je ještě podobně laděný japonský film 1 Litre of Tears, takže už sem na tenhle film byl docela přísný, neboť sem měl možnost porovnávat. Ale i tak mě film naprosto pohltil. Ve filmu předvedl bezchybný a přímo perfektní výkon Ken Watanabe, kdy vidět ho zahrát člověka zlomeného nemocí bylo naprosto ohromující, prostě je to pan Herec. Stejně tak jako Watanabe ve filmu podává vynikající výkon Kanako Higuchi, která hrála manželku. Film, který již tak je od začátku do konce perfektní, obsahuje díky hereckým výkonům nezapomenutelné scény, jako například proslov Watanebeho na svatbě. Film k tomu jako třešničku na dortě doplňuje nádherný soundtrack. Tohle vše zapříčiní, že vám tento film vleze pod kůži a totálně vás odrovná. Emočně opravdu našlapaný film, takže si nachystejte kapesníčky. Nádherně bolavý film, 100%.(25.12.2009)

  • Tanner
    ***

    Emočně našlapaný film to určitě je, ale je na něm na můj vkus až příliš vidět, jak moc jím být chce. Na japonské poměry hodně tlačí na pilu, což se odráží v tom, že divákovi podsouvá vše tak trochu "násilím" (viz přikrášlené ztvárnění choroby, o němž mluví profhubert, apod.), čímž se podle mého vzdává autenticity. Osobně bych uvítal "introvertnejší" pojetí. Sem jako by Ken Watanabe (hraje skvěle!) přinesl trochu Hollywoodu. Místy pak na mě film působil trochu jako jeho plakát - vyumělkovaně až kýčovitě. Ale pořád to byl film hezký a stojí za podívání.(23.1.2011)