Paměť 20. století: Události Pavla Štechy (TV film)
Dokumentární
Česko, 2004, 54 min
Režie:
Helena TřeštíkováObsah
-
Fotograf Pavel Štecha vytvořil podstatnou část svého díla během dvaceti normalizačních let. Byl fotografem-sociologem, kronikářem všedního života českého člověka: poddaného socialismu, obyvatele paneláku, chataře a kutila. Jeho cykly zaznamenávaly příznačná, takřka objektivní data o životě v sedmdesátých a osmdesátých letech. Snímek Heleny Třeštíkové otevírá Štechův vysokoškolský seminář. Později už převážně v nemocnici poznáváme muže, který zápasí se zhoubnou poruchou krvetvorby napadající kosti. Štecha svolil k natáčení a příležitost k setkávání trvala dva roky. Dokument několikrát ukáže návrat nemocného do života. Naděje přetrvává i v pacientových slovech oceňujících horizont nemoci, který proměňuje vědomí hodnot. Osobní rovina se prolíná s pracovní, fotograf často upozorňuje na morální aspekty věcí a jevů. Ostatně smyslem jeho práce byla vždy otázka: Co jsme zač, my Češi?, na niž odpovídal s úsměvem a pochopením. Fotograf-dokumentarista vede zvláštní zápas s dokumentem o sobě. Zpověď, svědčící o vůli a houževnatosti člověka, je ale umlčena smrtí. Je-li fotografie svědectvím toho, co, podle Barthese, opravdu bylo", pak film zachycuje pohyb pomíjivého, cosi esenciálního mezi tělem a slovem. (oficiální text distributora)
Fotograf Pavel Štecha vytvořil podstatnou část svého díla během dvaceti normalizačních let. Byl fotografem-sociologem, kronikářem všedního života českého člověka: poddaného socialismu, obyvatele paneláku, chataře a kutila. Jeho cykly zaznamenávaly příznačná, takřka objektivní data o životě v sedmdesátých a osmdesátých letech. Snímek Heleny Třeštíkové otevírá Štechův vysokoškolský seminář. Později už převážně v nemocnici poznáváme muže, který zápasí se zhoubnou poruchou krvetvorby napadající kosti. Štecha svolil k natáčení a příležitost k setkávání trvala dva roky. Dokument několikrát ukáže návrat nemocného do života. Naděje přetrvává i v pacientových slovech oceňujících horizont nemoci, který proměňuje vědomí hodnot. Osobní rovina se prolíná s pracovní, fotograf často upozorňuje na morální aspekty věcí a jevů. Ostatně smyslem jeho práce byla vždy otázka: Co jsme zač, my Češi?, na niž odpovídal s úsměvem a pochopením. Fotograf-dokumentarista vede zvláštní zápas s dokumentem o sobě. Zpověď, svědčící o vůli a houževnatosti člověka, je ale umlčena smrtí. Je-li fotografie svědectvím toho, co, podle Barthese, opravdu bylo", pak film zachycuje pohyb pomíjivého, cosi esenciálního mezi tělem a slovem. Komentáře uživatelů k filmu (1)
-
Radko
O dobrých básnikoch často platí, že síce dokážu napísať kvalitné verše, ale nedokážu ich rovnako dobre zarecitovať. Podobne aj fotografie Pavla Štechu, sú oveľa lepšie ako jeho rozprávanie. Citlivé zachytenie človeka na tepe doby prostredníctvom ukázania jeho tvorby je, žiaľ, len zlomkom dokumentu. V popredí sú fotografove spomienky, či výpovede o práci, aktuálnom zdravotnom stave, mladej nastupujúcej generácii... (podľa jeho vlastných slov ide o "blbiny", pričom dúfa, že budú zostrihané tak, aby to celé bolo skôr o tvorbe). Človek mieni, život mení. Zákerná choroba, stravujúca Štechovo telo, bola silnejšia a tak sa rozprávanie pre rozprávanie stalo hlavnou témou. Nepochybne cenná výpoveď pre okruh rodiny, či obdivovateľov, by si z pohľadu nezainteresovaného rozhodne zaslúžila striedmejšiu stopáž, aby nepôsobila, najmä v druhej polovici len ako profesionálne domácke video.(23.11.2006)
