Nastala chyba při přehrávání videa.
  • mat.ilda
    ****

    Už od úvodních minut interesantní záležitost, která se zpočátku jeví jako řešení morální odpovědnosti a boj s vlastní ztrátou nevinnosti. Jakoby nestačila sama tragédie, za kterou je Lisa spoluzodpovědná, do mladé mysli se začínají vkrádat další, až dosud bezobrysové pocity, kterým by však hrany obrousil čas a dozrávání, jenže náhle je obnaženo vše, co mohlo počkat ve frontě přede dveřmi s nápisem "postupná řešení" a zmatená dívka na to neumí reagovat. Tím, že začne usilovat o nápravu a spravedlnost, chce podvědomě vrátit svůj život před osudnou nehodu, svou impulzivitu však nezvládá a černobílým viděním ubližuje svému okolí i sama sobě. Skvělou práci zde odvedla Anna Paquin a zvláštní, velkoměstská atmosféra, kterou cítím podobně, jen ji neumím pojmenovat - uliční záběry do anonymních tváří v davu umocňují pocity osamělosti a přesto, že jsou provázené uklidňující hudbou, vyznívají depresivně, naopak scény z divadla a především z opery mají povznášející a spojovací efekt až po závěrečnou, totálně osvobozující katarzi. Přeobsadit pan Lonergan skřehotavou spící pannu Jeannie Berlin a sama sebe v roli Lisina otce, pro kterého snad vzniklo úsloví "leze to z něj, jak z chlupatý deky", asi bych uvažovala i o plném hodnocení.(20.3.2013)

  • Sandiego
    *****

    Dlouho se mi nenaskytla na plátně příležitost setkat se s tak plastickou a rozporuplnou postavou jako je Lisa v Margaret. Do jejího bezstarostného života zasáhne jako blesk nehoda, na níž sama nese jistý až absurdní podíl viny. Zbytek filmu je o tom, jak bude toto břímě nést a jestli se jej nakonec dokáže zbavit či s ním žít. Její cesta k vysvobození je však komplikovaná a krajně nejednoznačná - a to i z morálního hlediska. Za její usilovnou snahou dohnat k zodpovědnosti i druhého spoluviníka se čím dál více vyjevuje především její snaha zbavit se viny vlastní. Právní boj poté není přímočarou cestou za naplněním spravedlnosti, ale spíše příležitostí k řadě hořkých situací, v nichž se vyjevuje hrdinčino nevyzrálé a nestálé nitro. Doslova emotivními náložemi jsou poté vyeskalované spory s matkou či přítelkyní oběti, v nichž Lisino podpovrchové sobectví, přirozeně vlastní jejímu věku, vyvstává v ostrých konturách. I přesto však zůstává její precizně vykreslený portrét lidský, nabízející i přes chvilkovou averzi mnoho příležitostí k empatii a pochopení. Tak jako každý člověk z masa a kostí, jenž někdy tápe a během hledání východisek není v zájmu pudu sebezáchovy imunní vůči chybám či sobectví.(30.6.2012)

  • dr.horrible
    ****

    Nepríjemne detailná depka zo života histerky. Ťažko sa do tohoto dá vžiť, vcítiť. Divácky problém nespočíva v tom, že by bola Margaret zle natočená, naopak, ona je natočená až moc dobre. Ľudia si niektoré veci nedokážu priznať a na tie práve Ona poukazuje. Stret s realitou, ktorý kradne ilúzie(23.8.2014)

  • Hild
    ****

    Už jsem si myslela, že se tohoto filmu snad nikdy nedočkám. Margaret je tím filmem, který měl na to stát se něčím velkým a výjimečným. Nevím, jestli to skutečně dávat za vinu všem těm problémům, které tento film doprovázely při jeho vzniku, nebo to prostě jen Kenneth Lonergan neustál. První půlka je vynikající, zpočátku z jednoduché zápletky o autobusové nehodě se rozvíjí několikavrstvé drama, které se nejen zabývá osobní vinou, ale stihne se vyjádřit například i k terorismu a rasismu, nutno napsat, že naprosto nenuceně. Všechny dialogy jsou do puntíku trefné a pravdivé, Lonergan dokáže vytáhnout velkou životní pravdu i z obyčejné hádky matky a dcery, přitom vůbec nemáte pocit, že se vás snad někdo snaží poučovat, nebo že se snad film snaží moralizovat. Hlavní hrdinka není svatá, je to obyčejný člověk se vším špatným i dobrým. Škoda té druhé poloviny, kde ten střih byl velmi zvláštní, úplně chybí doznění scén a to i těch emocionálních, kde by divák potřeboval pár sekund na vstřebání, přišlo mi to, jakoby ve střižně tlačili na režiséra, že to nemůže být tak dlouhé, ale ten už nechtěl vystřihnout další scény, tak prostě raději většinu scén zvláštně osekali. Zároveň někdo může napsat, že se jedná prostě o jiný přístup a je to účel, na tuto otázku mi dá odpověď snad "Director's cut", do kterého se rozhodně někdy pustím. Jako celek má ale film mé jisté uznání, i přes svou délku mě dokázal pohltit a specifické herectví Anny Paquin buď budete nenávidět, nebo zcela obdivovat.(14.7.2012)

  • MartinezZ
    *

    Po hodině a dvaceti minutách jsem to už chtěl vypnout. A hle, ono to má další hodinu. Tady někdo nepochopil funkci střihače, protože ani to, co se dosud dělo, na tu hoďku a půl nemělo. Celý film by se vešel maximálně do 110 minut. Rozbředlostí a roztahaností se tak dostavovala značná nuda a nějaká gradace něčeho čehokoliv byla ta tam. ~ Po té hodině a půl jsem nějak postupně přestal vnímat, co se vlastně ve filmu děje a proč a přiznávám, že pak už jsem jen přeskakoval v ději až do plačtivého konce. Bohužel, sestříhané by to možná zapůsobilo, ale takhle scéna s autobusem nějak vyšuměla a všechno poté se dělo jen jako výplň času, která mě ani v nejmenším ničím nezasáhla. Jsem zlý, ale až to někdo sestříhá na koukatelnou rozumnou stopáž, dejte vědět. ~ 178 minutový Directors Cut se asi musí prodávat spolu s prášky proti únavě v tubě ve tvaru autobusu.(17.8.2012)

  • - V závěrečných titulcích je uveden rok výroby 2008. Margaret se však dočkala premiéry až 30. září 2011, což bylo způsobeno sporem o konečnou délku filmu. Studio Fox Searchlight Pictures preferovalo nakonec uvedenou 150minutovou verzi, což posvětil i sám režisér Kenneth Lonergan, producent Gary Gilbert však trval na původní tříhodinové verzi. Rozhodnout musel až soud. (peetriss)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace