Margaret
Margaret
Režie:
Kenneth LonerganScénář:
Kenneth LonerganKamera:
Ryszard LenczewskiHudba:
Nico MuhlyHrají:
Anna Paquin, Matt Damon, Mark Ruffalo, Matthew Broderick, Jean Reno, Kieran Culkin, Olivia Thirlby, J. Smith-Cameron, Rosemarie DeWitt, Allison Janney (více)VOD (2)
Obsahy(1)
17 ročná stredoškoláčka Lisa (Anna Paquin) sa stane svedkom autobusovej nehody. A je presvedčená, že nehodu, pri ktorej vyprchal jeden ľudský život, nepriaznivo ovplyvnila. Pokúša sa veci napraviť a pokračovať v predošlom rytme života, lenže naráža na odpor a neúspech. Začína psychicky týrať svoje okolie, ubližovať ostatným, ale hlavne ubližovať sama sebe. Za drámou, v ktorej ružové ideály mladosti konfrontuje a deformuje dospelácka realita, je podpísaný rozbiehajúci sa tvorca Kenneth Lonergan. Spájať by ste si ho mohli s pozoruhodným celovečerným debutom NA MŇA SA MÔŽEŠ SPOĽAHNÚŤ (2000). Táto dráma mu zaručila dve oscarové nominácie plus vyhrala desiatky ďalších cien. (murakamigirl)
(více)Recenze (101)
178-minutový director´s cut ()
,,MARGARET, SMUTNÍŠ NAD ZLATÝCH HÁJŮ OPADÁNÍM? O LISTY, JAKO O VĚCI LIDÍ, TY S MYŠLENÍM JASNÝM SE STARÁŠ. NEBO SE MÝLÍM? Ó! JAK SRDCE STÁRNE ZRAKY VYSTYDNOU DEN ZA DNEM, ANI POHLED NEUŠETŘÍ. AČKOLI SVĚTY BLEDÝCH DŘEVIN ULEHNOU, TY PŘEC BUDEŠ PLAKAT A VĚDĚTI PROČ…. Gerard Manley Hopkins“ /// Město plný lidí…. vnímám ty detaily (vážně, přísahám!), nádherně natočená trága (vážně, rejža má cit pro utrpení….), masturbující mamča (trvá to skoro 3 hodiny, tak co by tam asi mělo bejt….) a několik dalších celkem silných dialogových scén (ten co psal dialogy měl občas fakt kurevsky zajímavou múzu…). Jenže (skoro) celej film se nedokážu zbavit otázky: PROČ se na to vlastně dívám? (a už vůbec nevím, proč to takhle někdo točil…) Sled formálních událostí, plných puberťácký seberealizace holky, která touží po spojení (city vole, CITY!). Nenapíšu, že se Lisa chová jako kráva (nebudu plivat na Annu P., která mi nepřipadá roztomilá ani když si šlape po jazyku 3 hodiny, ale uznávám, že hrát umí) a už vůbec nebudu moralizovat. Mám totiž bejt součástí filmu, tak držím hubu a su… JAKEJ TO MÁ SMYSL? Asi ten, že jsem začal toužit po režisérský verzi o dýlce 90ti minut. Takový ty verzi bez okolních pičovin, nepodstatnejch scén (byť ze života) a bez touhy předvýst umění (čili Art). Protože, když ženská začne s buldočí vytrvalostí řešit problém (byť už je třeba dávno vyřešenej) a ještě ke všemu to má bejt správná věc – na tohle už ve svým věku 3 hodiny času nemám…. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Cože? Annu Pagin neodpanil upír? 2.) Chystám se někoho neúmyslně zabít. V Americe. (a pak se zažaluju a zároveň se budu obhajovat) 3.) Jsem totální kráva (teda aspoň se to o mě říká). 4.) Thx za titule ,,EvaShakii“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Ať přemýšlím jak chci, tak nemám nic, co bych Margaret vytkla. Celý film bych asi přirovnala k rozkošaťelému stromu s mnoha tématy (vztah matky a dcery, rasismus, terorismus, první sexuální zkušenost, právní systém, svědomí atd.), ale s pouze jediným kmenem, kterým byla naprosto excelentní Anna Paquin v roli Lisy. Sledovat její vnitřní proměnu, kdy procházela obrovskou škálou protichůdných emocí i vzhledem k tomu, co se jí přihodilo, byl pro mě úžasný zážitek. Skutečně jsem nenašla žádná hluchá místa. Kamera byla vynikající od úvodních titulků se zpomalenými záběry, či těmi panoramatickými a i záběry kde neprobíhaly žádné dialogy, měly svůj význam. Skutečně vizuální pochoutka. Myšlenkově nabitý film se skvělou atmosférou s mnoha známými tvářemi, kde ale jen Anna Paquin byla královnou Margaret. A úplný závěr mě dostal do takového citového rozpoložení, že si cela určitě zaslouží vyšší ohodnocení. ()
Prapodivný drama o jedný totální krávě, který mě z nějakýho těžko vysvětlitelnýho důvodu hned na začátku chytlo a já ho i přes úděsnou dýlku 150 minut celkem bez problémů dokoukal. Je teda fakt, že těch 2,5 hod bylo trochu moc, takže jsem se chvílema i nudil, ale v tom filmu prostě "něco" je. Potěšilo obsazení různejch vedlejších rolí (Jean Reno, Mark Ruffalo) Jinak moc filmů s Annou Paquin jsem teda neviděl, ale ta holka má tak vystíhovanej pohled, že ta snad musí bejt permanentně na koksu. ()
Nenápadné mistrovské dílo. ______ Menší metakritika. Margaret je často vytýkáno, že hlavní hrdinka je nesnesitelná kráva. Kromě toho, že takový názor prozrazuje neschopnost diváka vnímat film jinak než se prostě identifikovat s postavou, samotný film dává najevo, že nás nenutí s Lisou sympatizovat, nebo spíše že se plně nemusíme ztotožňovat s jejími postoji. Jak říká během jedné z hodin literatury profesor, kterého hraje Matthew Broderick: "Just because Shakespeare has one of his characters say something, doesn't mean he personally agrees with it." S Lisou Cohen nemusíme souhlasit, ale měli bychom být schopní se do ní vcítit: ztělesňuje horlivý idealismus mládí, nekonfrontovaný s životní zkušeností, a proto věřící ve změnu, ale zároveň také necitlivý vůči okolí. Film je o tom, že chtít "dělat dobro" nestačí a že tím lze napáchat i spoustu nechtěného zla, nebo přes všechnu snahu nedosáhnout cíle - a je taky o tom, že za impulzivní touhou konat dobro je často sobectví. Motivace Margaret si přitom musíme samí domýšlet a dlouhé zatajování jejích vlastních pocitů, které doopravdy řídí její jednání, je ve filmu zužitkováno v působivém emotivním závěru. Margaret je zároveň o problémech v komunikaci; o potížích, které nastávají při pokusu sblížit dva subjektivní pohledy na svět, nebo dokonce jen jednu událost. Tento motiv snímek spojuje i s vlivem umění na naše vnímání - policista se při výslechu po nehodě Lisy ptá na barvu semaforu a radí jí, aby si zkusila situaci vybavit jako by to byl film. Celý film je pak o tom, jak Lisa sebe i svět vidí optikou fikce - neustále vytváří dramatické okamžiky, konstruuje si svůj vlastní smyšlený svět bez ohledu na ostatní. Margaret (film pojmenovaný příznačně po básni, tedy po smyšlené poetické postavě) je ve svojí podstatě jednou velkou operou, mnohdy vypjatou, rozvleklou a poetizovanou. S tím souvisí i neopodstatněné výtky, které se objevily v recenzi na indiefilmu, a to vůči "poněkud afektivnímu a manýristickému hereckému projevu u vícera herců a někdy až přehnaným a zbytečným snahám povyšovat děj využíváním elitních uměleckých děl". Jak už jsem naznačil výše, operní a divadelní představení, do kterých ve filmu pravidelně vstupujeme a jednotlivé postavy v nich samy hrají, nebo je sledují, jsou právě velmi účelně usouvstažněny s příběhem Lisy, problémem subjektivity a rozdílů mezi hereckou a společenskou rolí, a katarzní funkcí umění. Jak jedna z (vedlejších) postav prohlásí v hádce s Lisou: "We are not all supporting characters to the drama of your amazing life!" Život skutečně není drama a my sami musíme nejprve stanout na místě ostatních, abychom je dokázali skutečně pochopit, ale potřebujeme umění, aby nám pomohlo prožít emoce - často nesouvisející s vlastním dílem, ale s naší osobní životní zkušeností. ()
Již od úvodních titulků a ústředních tónů je cítit, že se na nás valí něco uhrančivého a po filmařské stránce precizního. Jako bych však sledoval pouze torzo z daleko propracovanějšího snímku, v němž není třetina scén ukončena předtím, než se v ní stačí něco odehrát a kdy není polovina filmu vyprávěna ze subjektivního pohledu hlavní hrdinky a druhá ji zase zoufale psychologicky odbývá (ač Anna Paquin hraje, seč může, jeví se tak pouze coby uřvaná hysterka). Jistě i vedlejší postavy museli mít i jiný význam. Je k neuvěření, že ač film působí vlastně ohromně sebejistě a soustředěně, střih rozbíjí celek na tisíce fragmentů a Lonergan v podstatě v průběhu filmu buďto ztratil téma nebo jej nebyl schopen nalézt a všechny ty motivy a vztahové propletence nedokázal pospojovat. Moc bych si přál, aby Director´s Cut tohle vše napravil, ale moc nadějí tomu už nedávám. 47.MFFKV ()
Komplikovaně nesympatická hlavní postava ve filmu, ze kterého nejde spustit zrak, pozornost a účastnost. Kdyby trval o pět hodin déle, žila bych s nimi všemi kolem ní a s ní celou tu dobu navíc naprosto stejně ponořená, okouzlená, postrkovaná do těžkých chvil uvědomění i ještě horších chvil znejistění, chutnajíc tresť přesně toho sladkobolného amalgámu i intenzivního pocitu bytí naživu, kterým si nás život podmaňuje a přitahuje a který často bolí tak nesnesitelně, že většina lidí je hluboce přesvědčena, že by někdy nejradši nebyli a všecko skoncovali. A přece tyhle každodenní přerody uprostřed zmatků a smíšených pocitů, nedorozumění a míjení obsahují v krůpějích ten nejcennější elixír a možnost pochopení a zušlechtění. A někdo pije a někdo plive, ale každý dělá, co umí. Jarmark marnosti i velká nádhera v jednom, pořád, všude kolem nás. *~ ()
Už jsem si myslela, že se tohoto filmu snad nikdy nedočkám. Margaret je tím filmem, který měl na to stát se něčím velkým a výjimečným. Nevím, jestli to skutečně dávat za vinu všem těm problémům, které tento film doprovázely při jeho vzniku, nebo to prostě jen Kenneth Lonergan neustál. První půlka je vynikající, zpočátku z jednoduché zápletky o autobusové nehodě se rozvíjí několikavrstvé drama, které se nejen zabývá osobní vinou, ale stihne se vyjádřit například i k terorismu a rasismu, nutno napsat, že naprosto nenuceně. Všechny dialogy jsou do puntíku trefné a pravdivé, Lonergan dokáže vytáhnout velkou životní pravdu i z obyčejné hádky matky a dcery, přitom vůbec nemáte pocit, že se vás snad někdo snaží poučovat, nebo že se snad film snaží moralizovat. Hlavní hrdinka není svatá, je to obyčejný člověk se vším špatným i dobrým. Škoda té druhé poloviny, kde ten střih byl velmi zvláštní, úplně chybí doznění scén a to i těch emocionálních, kde by divák potřeboval pár sekund na vstřebání, přišlo mi to, jakoby ve střižně tlačili na režiséra, že to nemůže být tak dlouhé, ale ten už nechtěl vystřihnout další scény, tak prostě raději většinu scén zvláštně osekali. Zároveň někdo může napsat, že se jedná prostě o jiný přístup a je to účel, na tuto otázku mi dá odpověď snad "Director's cut", do kterého se rozhodně někdy pustím. Jako celek má ale film mé jisté uznání, i přes svou délku mě dokázal pohltit a specifické herectví Anny Paquin buď budete nenávidět, nebo zcela obdivovat. ()
Udělá z člověka prožití tragické události někoho jiného (nabízí se pochopitelně "lepšího"), anebo jen takový event posílí všechny jeho vlastnosti až k hranicím společenské snesitelnosti? Tuším, co chtělo být řečeno, ale moc mě to nevtáhlo. Divné postavy. ()
Doslova a do pismene bych Lise rozkopal xicht. ()
Opravdu se mi to NElíbilo, vyhrocené až za hranu bych řekl.. pro mne! ()
Začátek filmu, hodina, hodina a půl, je velmi dobrá. Některé scény přímo brilantní. Ovšem s postupujícím časem se z Lisy stávala nesnesitelná labilní ....., a přes to se mé subjektivní vnímání filmu nepřenese, když mi chybí identifikace s postavou. Ale dá se to vzít jako kompliment herečce, svou roli zvládla. ()
Anna Paquin ma v tomto filme totálne uhranula. Sledovať jej postupnú vnútornú premenu, k tomu ešte urýchlenú vďaka jednej nešťastnej tragédii a teraz s ňou prežívať ako na ňu dolieha ta nekompromisnosť a reálnosť vonkajšieho sveta, ako sa rúcajú jej detské ideály, tak to bol naozaj zážitok. Na dôvažok k tomu vyhrávala aj parádna hudba. Z tohto pohľadu teda veľká spokojnosť. Jediné čo mi trochu vadilo bolo miestami zbytočne až príliš pomalé tempo. V kratšej stopáži by mi to tak nevadilo, ale vzhľadom na to, že ide o pomerne dlhý film, tak ku koncu ma to už začalo trochu umárať. 75/100 ()
Nepríjemne detailná depka zo života histerky. Ťažko sa do tohoto dá vžiť, vcítiť. Divácky problém nespočíva v tom, že by bola Margaret zle natočená, naopak, ona je natočená až moc dobre. Ľudia si niektoré veci nedokážu priznať a na tie práve Ona poukazuje. Stret s realitou, ktorý kradne ilúzie ()
Ani na chvíľu som nezapochybovala o dĺžke filmu a nemienim riešiť ako bola postava Lisy napísaná. Jasné, že mi niekedy liezla na nervy, a bola strašné náladová, a dramatická, a výbušná, a na 17 ohromne premúdrelá, a ubližovala ľuďom ani si to neuvedomovala, a niekedy aj naschvál, a ku svojej matke bola miestami fakt odporná ... a vôbec, bola takou, akou ju chcel Kenneth mať. Anna Lisu zahrala tak, že som z nej nemohla spustiť oči .. scéna konferenčného hovoru, alebo scéna v divadle .. no nádhera. Ostatní herci tiež potešili, kamera a hudba skvelé. 61 percent je naozaj žalostne málo. ()
47th KVIFF 2012 - HORIZONS - Horizonty (Margaret / MARGARET / Margaret) ()
Nemám ráda Annu Paquin. Leze mi na nervy od Piana a ejhle? Kouknu na Margaret, kde mě opět nepřekvapila ničím. Někdo to vnímá jako herecké umění, já nevím... Domnívám se, že tahle ženská nehraje. Je prostě nesympatická. Film byl dlouhý, úmorný, roztříštěný, uvřískaný... Nikdy více! Jedna hvězdička za to, že jsem to dokoukala. ()
Už od úvodních minut interesantní záležitost, která se zpočátku jeví jako řešení morální odpovědnosti a boj s vlastní ztrátou nevinnosti. Jakoby nestačila sama tragédie, za kterou je Lisa spoluzodpovědná, do mladé mysli se začínají vkrádat další, až dosud bezobrysové pocity, kterým by však hrany obrousil čas a dozrávání, jenže náhle je obnaženo vše, co mohlo počkat ve frontě přede dveřmi s nápisem "postupná řešení" a zmatená dívka na to neumí reagovat. Tím, že začne usilovat o nápravu a spravedlnost, chce podvědomě vrátit svůj život před osudnou nehodu, svou impulzivitu však nezvládá a černobílým viděním ubližuje svému okolí i sama sobě. Skvělou práci zde odvedla Anna Paquin a zvláštní, velkoměstská atmosféra, kterou cítím podobně, jen ji neumím pojmenovat - uliční záběry do anonymních tváří v davu umocňují pocity osamělosti a přesto, že jsou provázené uklidňující hudbou, vyznívají depresivně, naopak scény z divadla a především z opery mají povznášející a spojovací efekt až po závěrečnou, totálně osvobozující katarzi. Přeobsadit pan Lonergan skřehotavou spící pannu Jeannie Berlin a sama sebe v roli Lisina otce, pro kterého snad vzniklo úsloví "leze to z něj, jak z chlupatý deky", asi bych uvažovala i o plném hodnocení. ()
Nový Strom života nebo útrpně artová pseudointelektuální podívaná? Margaret má dost předpokladů pro obojí, ale na to až moc trpí postprodukčními úpravami, které se podepsaly na její výsledné podobě. I na to, že má film přepálených 150 minut, je v něm stále nadbytek nedotažených či nesmyslně ustřihnutých scén, neujasněných motivací, rozehraných vedlejších epizod či témat, které nedojdou žádného smysluplného zakončení v příběhu. I tak si ale myslím, že ani v delší verzi by nebylo co zlepšovat - aneb hluboký film neuplácáte z jedné letmé rozpravy nad Shakespearem a rasovou nesnášenlivostí ve škole a ze samoúčelných zpomalených záběrů na postavy kráčející po ulici. Otázkou ale je, kdo by byl ochoten se na ten údajně asi šestihodinový opus dívat. Už takhle je to skoro k nevydržení. P.S. Anna Paquin je zde naprosto nesnesitelná, a to jsem myslel, že po True Blood už nemůže být její afektovanost horší. Tady jenom brečí, ječí a zadumaně hledí z okna. ()
Hystéria, empatia, ľahostajnosť, entuziazmus, egoizmus, vzdelávanie, mudrovanie, sebareflexia, exhibicionizmus. V postave Anny Paquin tu bola obsiahnutá celá jedna osobnosť určitého typu mladého človeka. Ktorý film niečo podobné dokáže? Minutáž nie je vysvetlenie, ale prostriedok. Som ohúrený, tak ako málokedy, aj keď pri konverzačkách mi netreba veľa. ()
Související novinky
Once Upon a Time in Vary
S doznívajícími tóny pofestivalových projekcí ve vybraných pražských kinech pomalu opadá i nostalgie, se kterou jsme se mnozí před pár dny loučili s atmosférou Karlovych Varů. S filmovými prázdninami… (více)