Strážci - Watchmen

Mohlo to být i horší, což o to. Vtěsnat megalomanskou Mooreovu předlohu do divácky přijatelného a zároveň kasovně úspěšného filmu je úkol hodný dr. Mannhattana, ne tak klipaře Snydera. Při úžasné titulkové sekvenci zřejmě vypotřeboval všechnu svoji kreaci a umění zkratky (je v ní představena celá historie vigilantů s kongeniálním hudebním podkresem Boba Dylana). Ale pak už to jen upadá... Mnohé je nevyřčeno, postavy jen letmě načrtnuty (hlavní padouch má všehovšudy 3 scény) a proto nepůsobí závěrečný klimax, jak by měl. Herci se rozhodně snaží, Earle Haley se stane bezesporu kultem (jako Joker, třebaže je nesrovnávám) a i kritizovaný Matthew Goode mi do té role sedl jak ulitý... Ještě k tomu závěru: v komixu je šíleně překombinován, zde je to opravdu jediný světlý bod, kdy se film od adaptace vzdaluje a přitom jí neubližuje... Ale stejně nevím, jestli mám být rád, že vidím své oblíbené dílo rozpohybované obrázek od obrázku bez nějaké přidané hodnoty s minimem myšlenek nebo zklamán, že to - možná, třeba - šlo udělat o trošku líp. (S TDK nesrovnávat, Batman má za sebou sedmdesátiletou mytologii, kterou mohli Nolanovi upravovat a pohrávat si s ní, tady nic takového není) (06.03.2009)

"Co se stalo s americkým snem? - Splnil se." Nemohu si stěžovat na nedostatek suchejch hlášek, ale přesto blahem nevrním. Nevím totiž zcela přesně, co si mám myslet o snímku, ve kterým zlo může být prezentováno jako dobro, maskovaní tvorové neustále propocují přiléhavý trikoty při záchraně světa a do toho, místo filmový hudby, pěje Bob Dylan o měnících se časech, Simon s Garfunkelem šeptají do zvuku ticha nebo Nena vypouští 99 balonků. Po nepříliš zralý úvaze jsem se rozhodl, že budu tento snímek brát jako slušně natočenej, poměrně zábavně zfilmovanej comics s hodně přepálenou stopáží. Pokud další případná mise nebude výrazně zkrácena, tak se jí odmítám zúčastnit. (05.04.2016)

Z komiksu jsem četl zhruba první třetinu, díky které jsem neměl problém se ze začátku orientovat a mohl ocenit Snyderovu přesnost při převedení na plátno, ale jinak selhal přesně tam, kde jsem to čekal. Jeho optika je totiž na krušnou atmosféru filmu příliš vyleštěná a feeling osmdesátek (a ostatních období) musí obstarávat chytře vybrané písničky, což bolí o to víc, když víte, že by to bez nich moc nefungovalo (bolestivou výjimkou je sexuální scéna, kterou použitý song spolehlivě pošle do kopru). Snyder ale především nezvládá práci s postavami, které jsou (kromě Roschacha) celkem unylé, a postupně tak začnou padat do škatulek divně oblečených lidí, kteří vás vlastně moc nezajímají (hlavně Ozymandias je zoufalost sama). Přes to všechno mě Watchmeni víc než půlku stopáže celkem bavili, jenže pak nastoupil roztahaný závěr, který vymetá jedno klišé za druhým, a přestože je slušně napsaný (hádám, že z velké části dědictví předlohy), Snyder ho dokázal proměnit v otravnou okecávací čtyřicetiminutovku, která vás utvrdí v tom, že mimo akční scény dokáže zabít cokoliv. Co mi tedy z filmu utkvělo? Dvě hodně vydařené bitky (ulička a vězení), překvapivě snesitelný výkon Patricka Wilsona a hořká příchuť velké propálené šance, protože filmu všechny ty dobové a politické podtexty nechybí, jen cítíte, že je šlo podat mnohem lépe. Takhle se nakonec člověk diví tomu, že ho tak osudově vystavěný film nechal chladným. 6/10 (27.02.2009)

Zack Snyder byl zrozen k točení videoklipů a dravých akčních nátěrů, nikoliv pro mnohovstevnaté adaptace geniálních komiksů, v nichž se toho děje tolik, že by na to nestačila ani trojdílná minisérie - dekonstrukce superhrdinů jako bezproblémových zastánců pořádku, anti-jaderná agitka, bizarní glosa společnosti, etc.. Přidejte si k tomu odvážné komponování komiksových okének, do posledního detailu promyšlený příběh, psychologii a hlavně "poselství"... Zack Snyder všechna zmíněná (i nevyřčená) pozitiva předlohy vzal, ořezal a vypadl mu z toho sterilní polotovar, na němž je poutavá pouze postava Rorschacha a vyleštěný vizuál, jenž ve spojení se stylizací místy připomíná dílo hodně velkého fetišisty. Snyder zdatně opisuje přímo z Mooreova komiksu, skládá mu holt s každou vteřinou, ale jelikož ani po třech filmech neví, jak pracovat s dějem a postavami, rozpadá se mu celá ambiciózní freska pod rukami. Z celé sebranky (super)hrdinů je zajímavý akorát ten největší psychopat (Rorschach), a to z toho důvodu, že se v jeho případě nadmíru povedl casting, je dobře zahrán a jako jediný pochopen. Z ostatních se stali buď machističtí násilníci a idioti, filozofující měkoty, až na problémy s erekcí nemotivovaní důchodci či modelkoidní primadony s IQ tykve. A zoufale mdlý Matthew Good je skutečně špatný "joke". Snyder skládá za sebe okénko po okénku, vytváří poměrně hezké koláže, podbarvené vynikajícím soundtrackem, ale jakmile dojde na emoce a posunování děje kupředu, tápe jako prvák na filmové škole. Nesmyslně si se světem Watchmenů občas pohraje za pomoci scenáristického brku (zvýšení síly všech postav nechápu jako nedomrlý konec, jenž původnímu komiksovému, byť silně nefilmovému, nesahá ani po kotníky), jindy svou neúnavností pokud jde o snímání ve slow-motionu a i ty triky mu občas létají všude možně, jen ne tam, kde by měly. Alan Moore může být ve své kobce opět spokojen. Měl totiž opět pravdu. Watchmeny zfilmovat nejde. Ne s režisérem jako je Snyder, jenž nejdříve vidí efektní pozlátko a pak teprve myšlenky, bez nichž to tentokrát vážně nejde. Nebo vy snad máte rádi, když místo pizzy s pěti sýry dostanete tu se dvěma a ještě se vám nikdo neomluví? 5/10 (27.02.2009)

Hodnocení odůvodním na konec, nyní hodlám dštít síru. „Stražci – Watchmen“ jsou ve své podstatě naprosto zbytečný film. Komiks s více méně banálním obsahem totiž není zaměřen na příběh a děj, ale na posouvání a přetváření mezí komiksového média a způsobů vyprávění. Proč a jak převádět překračování hranic v komiksu do filmu, toť je mi záhadou. Snyder tudíž neměl jinou možnost než si udělat z předlohy scénář a tu naprosto šílenou strukturu vyprávění přetáhnout slepě do filmu. V důsledku toho jsou Strážci jen rozpohybovanou kronikou, která k ničemu nesměřuje a zrovna tak by mohla mít místo 3 hodin 2 nebo 6 a dojem by byl naprosto stejný. Vše, co je tady dobré, pochází od Moorea, takže vychvalováním „boření superhrdinského mýtu“ divák/komentátor neukazuje nic jiného než vlastní neznalost. Jediným Snyderovým vlastním vkladem je klipovité používání hudby a občasný vtípek v podobě průletu kamery pod Manhattanovým zadkem nebo podbarvení sexuální scény písní Hallelujah, a to ještě musím dodat, že podobné pomrkávání na diváka mě spíš vyhazuje z filmu, než aby mě bavilo. Výsledných 70% dávám jedině proto, že stejné procento ode mě dostal i komiks a tato adaptace není nic jiného než kniha uvedená s 1 nepodstatnou změnou a 2 výpustkami do pohybu. Edit, tl;dr Tři hodiny zpomalených videoklipů a usltaruperčuprkůl póz. Děkan, Snajdí, nechci. (08.03.2009)