Iberia
Režie:
Carlos SauraScénář:
Carlos SauraKamera:
José Luis López LinaresHudba:
Roque BañosObsahy(1)
Španělské flamenco nemělo nikdy tak sugestivního a úspěšného propagátora, samozřejmě kromě špičkových interpretů a tanečníků jako je režisér Carlos Saura. Dramatické taneční trilogie z osmdesátých let – Krvavá svatba (1981), Carmen (1983) a Čarodějná láska (1986) se vždy staly filmovou událostí roku. Špičkoví tanečníci vášnivého tance, spojující v sobě taneční tradice španělské Andalusie, ovlivněné kulturou arabskou i židovskou, i tradice andaluských gitanos, oslnili celý svět.
Hudebně taneční styl flamenca zahrnuje širokou škálu tanců od vesnických Sevillanas, přes Alegríu, Buleríu, Tangos, Rumbu a další. Hlavními disciplínami jsou tanec, zpěv, hra na kytaru a rytmický doprovod (tleskání, či hra na cajón).
Carlos Saura představil ve svých filmových příbězích flamenco jako jazyk, jímž lze vyjádřit dramata lidské duše natolik srozumitelně, že jeho filmy získaly nadšené vyznavače a obdivovatele na všech kontinentech. V místech, kde dosud nebylo známo flamenco ani jako pojem, začaly vznikat taneční skupiny, kluby přátel a vyznavačů tohoto vášnivého, intimního a mnohdy tragického a bolestného tance.
Saura, jenž se flamencu od Krvavé svatby vlastně nikdy nepřestal věnovat, se stal doslova spolutvůrcem flamencové kultury. Ve svých filmech (následovaly ještě Sevillanky 1991, Flamenco 1995, Tango 1998, Salomé 2002...) přidal k tradičním atributům tanečního představení tanci a hudbě, ještě téměř kongeniální výtvarnou složku, kterou sám vytvořil, tedy barvy, světlo a stín a prostorové řešení scény. Díky vynikající kameře (na filmech Sevillanky a Flamenco spolupracoval s legendárním italským kameramanem Vittoriem Storarem, na filmech Salomé a Iberia jej vystřídal José-Luis López-Linares, oceněný za nejlepší kameramanskou práci roku výroční cenou Goya za Iberii v roce 2006) se mu tak podařilo uchovat prchavé okamžiky mistrovství nejlepších španělských tanečníků, hudebníků a zpěváků v působivých výtvarně dramatických obrazech na filmovém plátně. Tanec, stejně jako divadlo mizí okamžikem, kdy umělec skončí figuru, dohraje roli. Je to umění okamžiku, dialogu mezi umělcem a jeho divákem. Carlos Saura uchovává fascinující umění flamenga i se špičkovými výkony španělských tanečních a hudebních mistrů a zároveň posunuje i filmový jazyk dál k suverenitě výtvarného obrazu.
Ve filmu Iberia, který natočil jako zatím poslední poctu kultuře rodné země, se inspiroval hudbou Isaaka Albénize. Jeho skladby jsou psané s přímým vztahem k jednotlivým regionům Španělska a jeho hudebním zvláštnostem. Volně na ně tančí unikátní soubor, v němž se sešel výkvět španělské flamenkové kultury současnosti. Například Sára Barasová, za choreografii a tanec, Antonio Canalese, José Antonip, Aida Gómezová a její Španělský národní balet, největší zpěváci současného flamenca Enrique Morente a Estrella Morenteová, kytaristé Manolo Sanlúcara, Gerard Núňez, klavírista Rose Tores Pardoová a Chana Domínguez a flamenco-jazzová hvězda Jorge Pardoa.
Iberia potěší nejen všechny příznivce hudby a tance, ale i ty, kdo mají vztah ke Španělsku a jeho barvité a dramatické kultuře. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Iberia, to jsou hudba, tanec i výtvarně-vizuální podoba jako nejosobitější výrazy lidských pocitů v reakcích na život a svět kolem člověka i uvnitř něj. Základem je Isaac Albéniz, zázračné dítě, velký španělský hudební skladatel a klavírista. Nosným pilířem jsou věty Albénizova klavírní suity Iberia, opěrnými pilíři věty dalších jeho klavírních suit Španělská (op. 47), Písně Španělska (op. 232), 12 charakteristických skladeb (op. 92) a Španělsko (op. 165). Saura sestavil pozoruhodnou uměleckou koláž z Albénizových hudebních vět (z nichž některé zůstaly zachovány, jiné doznaly změn jak v nástrojích, tak ve flamencovém či jazzovém zpracování), tance (flamenco, současný, balet, historické španělské a různorodé synkretismy mezi sebou i s podobami hudebního doprovodu), světla, stínů, barevných kreseb, zmnožovaného pohybu a též z inovací uměleckého výrazu. Nemůže překvapit, že Saura spolupracoval s předními španělskými umělci. V tanci zaujme zejména Miguel Ángel Berna (náročné flamenco Aragón), Antonio Canales (niterné flamenco Granada), Patrick de Bana (balet s Cristinou Benítez v Bajo la Palmera a s Aídou Badía v Trianě), Marta Carrasco (psychedelie El Albaicín) Sara Baras (náročnější vášnivá flamencová verze El Albaicín) či skupina Aukeran Dantza Konpainia (synchronizovaná "vojenská" sestava Zortziko). Albénizovu klavírní hudbu reprodukují Rosa Torres-Pardo, Zacarías Martínez, José Segovia či Chano Domínguez. Iberia je koláží nespočtu chutí tance, hudby, zpěvu, vášně a španělského temperamentu. Jde o podnětný požitek, jenž však nikterak nepotěší ty, kteří očekávají konvenčně vyprávěný filmový příběh. Hudba a tanec má univerzální umělecký charakter, kterému se jazyk nemůže vyrovnat. ()
Jednou jsem na představení špaňelské hudby, tance a vůbec flamenca v divadle byl. A teď se sám sebe ptám, v čem se tenhle film odlišuje od toho představení? Barvami, hrou se světlem a stínem, speciálními zvukovými efekty. Já jsem naivně čekal příběh (třeba i naprosto jednoduchý) ve kterém se nám bude představovat španělská hudba a tanec. Tohle postrádalo jakkýkoliv přímý děj, příběhy z jednotlivých písní nám sice nastínily, o co v jakém díle může jít, ale ne všechny jsem pochopil. Musím říct, že zážitek z takového koncertu je silný, hudba a rytmus vám prochází celým tělem, cítíte emoce nejen z ní, ale já prostě čekal fim, ne hudební koncert. ()
Kytary zní, Španělsko zpívá a tancuje. Použitím různých barevných ploch, světelných odrazů a nasvícení, velkých plachet igelitu, filtrů... vznikla malá obrazová a hudební symfonie. Filmový svátek se odehrává v jediném uzavřeném prostoru a silně působí svojí jednoduchostí a výtvarnou koncepcí. Aby bylo dílo dokonalé je třeba alespoň malého příběhu, bez něj se Ibérie stala jen krásným ale nudným záznamem. ()
Film se skládá ze 17 různých (asi 5minutových) tanečních vystoupení, "klipů", dalo by se říct. Nad průměrem se přitom drží všechny (až na 3). Ti, kteří mají rádi krásnou kameru nebo nevšední hudbu (nejlépe obojí), si film vychutnají. U ostatních lidí si tím jistý nejsem. :) Každému bez výjimky bych ale doporučil pár vynikajících kousků: 2.Aragón, 10.Sevilla, 12.baskické Zortziko, 15.Asturia, 16.Albaicín. .............. [60 hvězdiček celkem / 17 klipů = 3,53 hvězdičky] ()
Vizuálně úchvatná podívaná zprostředkující atmosféru Iberského poloostrova. Za zvuku Albenizovy hudby se střídají taneční sekvence pojmenované podle jednotlivých částí Albenizovy suity a tanečníci se svým tělem provádějí neuvěřitelné věci. Je pozoruhodné, jak je toto dílo odkázané pouze na působení hudby, pohybu, barevné kompozice a hru světla se stíny tak působivé. Žádný děj, žádná slova, ale přesto se nemůžete odtrhnout. Hluboká poklona Saurovi. ()
Galerie (9)
Photo © Morena Films
Reklama