Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street

Jsem chlapík celkem prostého hudebního vkusu, což se projevuje především jistými nároky na libozvučnost. V návaznosti na to musím říct, že Stephen Sondheim je asi blázen, a že do divadla bych na Sweeneyho Todda opravdu nešel. Nemůžu se vyhnout srovnání s přeskvělým Fantomem Opery Andrew Lloyda Webbera, který dokázal titulního démonického antihrdinu vybavit hudbou rovněž mrazivě děsivou a přitom podstatně poslouchatelnější než Sondheim, ale jemuž na druhou stranu Schumacherovo filmové zpracování dalo svou hooodně rozkolísanou kvalitou nepříjemnou kopačku na ledviny. Režisérské kvality Tima Burtona především co do obrazových kompozic nelze zpochybňovat a ani po Sweeney Toddovi pro to nebude sebenepatrnější záminka - kontrast barevňoučkého snu jako obvykle k sežrání příšerně vymóděné Heleny Bonham Carter se "špínou, hnusem a slizem" Londýna je sice tou největší, ale stále jen jednou z mnoha libovek, které zatím poslední Buřtoňovo dílo nabízí. Maličké postavičky v obřích, podivně pokřivených prostorech jsou přítomny i zde, takže tleskejme, jásejme, dokud je k tomu důvod. Ve scénách s otravným naivně pohádkovým (kupodivu příběh vpřed posunujícím) kníkáním zamilovaného námořníčka a jeho vybělené Zlatovlásky totiž tyhle důvody zalezou někam do kouta a budou se tvářit, že ty dva tragédy v životě neviděli. Což je mimochodem další důvod, proč bych se do tyjátru nešel ďábelsky oholit ani za to příslovečné zlaté prase. Čímž se dostáváme k dalšímu nezanedbatelnému aspektu této morbidní story - krve tu je jako z celého stáda prasat, a i když je to o něco nechutnější než ve Sleepy Hollow, pořád je to svým zvráceným způsobem legrando grando:) A závěrem nutno dodat, že přes to, co jsem napsal, není Sweeney Todd žádnou prvoplánově zábavnou podívanou, naopak - svým námětem a především závěrem, který je okamžitě po vyvrcholení příběhu utnut pomyslnou břitvou, dává divákovi nečekaný prostor pro úvahy namířené podobným směrem jako třeba v Oldboyovi. K hercům se nevyjadřuju proto, že hudebního sluchu mi nebylo naděleno příliš štědře a herecky je to jako obvykle;) Výsledek = 80% (10.08.2008)

Muzikály nejsou zrovna můj čálek čaje, ALE tohle bylo jiné kafe (nebo spíše pirožek?:)). Burton natočil očividně svoji srdcovku, ve které se nešetří krví ani láskou. A co jiného než tyhle ingredience potřebuje kvalitní film? Johnny Depp, Helena Bonham Carter a Alan Rickman byli úžasní. Možná je těch pět hvězd trošičku nadsazených, ale mě se prostě ještě Burtonovi vize nepřejedly. (13.03.2008)

Je mi to moc líto, na nového Burtona jsem se tak těšila, ale přiznám se, že tahle muzikálová forma mi těžce nesedla a vlastně dokud nezačaly ty vraždy, tak mě to opravdu nudilo. Konec to výrazně vylepšil, ale bohužel to byla jen třetina filmu. Jinak vizuální stránka, Alan Rickman a Helena Bonham Carter byli velkými klady filmu. (17.02.2008)

Vedle EDA WOODA asi nejlepši Burtonův film, který rozhodně není již stokrát před tím viděné a odzkoušené, jak mu mnozí naprosto nesmyslně vyčitají (aby obstáli před sebou, viz Cival). "Muž bez hřebenu" točil persifláže či pastiše (které jsou mi přece jenom mnohem bližší), ale nevím o tom, že by měl jeden z žanrů - muzikál (UKRADENÉ VÁNOCE, MRTVÁ NEVĚSTA) - dekonstruovat, jako to udělal ve SWEENEY TODDOVI: ĎÁBELSKÉM HOLIČI Z FLEET STREET (abych aspoň jednou uvedl kompletní název)._____ Zpěv zde není vytrhnutím z všední reality a ne všichni se roztančí a rozezpívají, postavy zpívají o svých vnitřních pochodech a plánech, když dojde k duetu, tak každá pěje o něčem jiném a celkový koncept neschopnosti či nemožnosti vymanit se z prostředí je po celou dobu filmu zachován. Depp, zbaven svých manýr a jakékoliv "šarže", zde hraje burtonovskou postavu, která se rozhodne pomstít za svá příkoří - jako kdyby Willy Wonka všechny ty spratky vážně definitivně likvidoval, Střihoruký Edward si jenom párkrát neřízl a Ichabod Crane z Ospalé díry neměl někoho, kdo by ho ochraňoval. Zatímco v předchozích spolupracích Burtona a Deppa se postavy dostávaly do nového prostředí, kterým byly okouzleny, ale ono na ně nebylo zcela připraverno, ve SWEENEYM se naopak titulní postavy vrací, aby dosáhla své kravé pomsty v depresivním filmu, ve kterém není ani místo pro sny jako útěk z reality holič z Fleet Street je stejně tragikomickou postavou jako Frankensteinovo monstrum._____ Film o nenaplněné lásce rozhodně neinklinuje k rodinným hodnotám, jako tomu tak bylo u v posledních letech vyměklého Burtona (VELKÁ RYBA, KARLÍK A TOVÁRNA NA ČOKOLÁDU, MRTVÁ NEVĚSTA), na němž mi vadilo, slovy Terryho Gilliama, "že nerozrušoval, nevyváděl z míry". Vyvádí z míry tentokrát, a to pořádně, a přestože pod úchvatnou stylizací Deppa do monstra jako z 30. let a experesionistického stylu mu jde hlavně o vyprávění přiběhu, jenž je zde asi nejucelenějši a nejpromyšlenějši, přestože by se to kvůli jeho přimočarosti nemuselo ani zdát._____ Vedle VÝCHODNÍCH PŘÍSLIBŮ pro mě zatím film roku (a to máme teprve únor!). A proč dávám přednost Cronenbergovi před Burtonem? Pochopte, ten nechá holiče podřiznout krk hned v úvodní scéně, u podivného umělce, který vypadá jako Goofy, si na to necelou hodinu musíme počkat. P.S. Když jsem si chtěl pustit oblíbené scény znovu, zjistil jsem, že bych se dostal cca. na stopáž 105 minut ze 117, což o něčem svědčí... (03.02.2008)

Sweeney Todd je filmem dlouhým, temným, brutálním, plným písní a bez humoru. Jestli mu něco chybí, pak právě ten humor. Pár potenciálních vtipů je ještě v prenatálním stádiu zazděno seriózně pojatým mordem či jinak „hnusnou“ scénou. Oslava morbidity byla v Burtonových předchozích snímcích únosná právě díky porci nadsázky, nabízí se ovšem otázka „může být film morbidní, když je zároveň vtipný?“, není právě tenhle nekompromisní přístup jedinou možnou cestou, kterak stvořit „ryzí“ oslavu temnoty? Ale pro koho by pak podobný film byl? Mám rád neveselé záležitosti, tahle je navíc výborně zrežírovaná a texty mnohých písní stojí za opakovaný poslech (-What is this? -Smells like piss!), ale kostra příběhu není zdaleka tak originální jako aranžmá, do nějž byla navlečena. Vlastně mě ani nezajímalo, jakým směrem se budou ubírat osudy hrdinů, jakkoliv byli sami o sobě svůdně nenormální. Depp dotáhnul postavu společenského vyděděnce k dokonalosti a jestli mi nepřipadalo zvláštní hluboce soucítit s chladnokrevým, psychicky labilním masovým vrahem, byla to hlavně jeho zásluha. A jde-li o makromasakrální finále, těžko si představit něco krutějšího a zároveň tak dojemného. Když nad tím tak přemýšlím, jde o první Burtonův film, který nechci vidět znovu... tedy, určitě jej nechci vidět znovu v nejbližších dnech – i sebeoslizlejší Timův zákusek je těžké odvrhnout navěky. 80% Zajímavé komentáře: hirnlego, Pacco, ScarPoul, Sobis87, DJ Obelix (08.02.2008)