Soudný den

Potomstvo Williama Wallace (aka Mela Gibsona) a Mad Maxe (zase ten Gibson, no fuj Mele, styď se) ve verzi pro rok 2035 tančí céčkový kankán v klubu Grindhouse za přispění áčkové produkce v rytmu Známky punku. A já se k Marshallově zběsilému pogování přidal. Až dětinsky rád, jako malé robě při prvním setkání s Krtečkem. Údajný matoucí střih mi na překážku nebyl (na rozdíl od Descentu) a tak bych vyčetl snad jen zbytečně dlouhou předehru k zběsilé jízdě, která je odstartována přesně v ten moment, kdy se zjeví první pankáčské kšíro. Takže nedělejme z punka tupce, protože každé zboží má svého kupce. A Soudný den jich snad bude mít dostatek, aby to Neila do budoucna neodstavilo od dalších projektů. Byla by ho škoda, zvlášť kdyby častěji předváděl tak jasně pětihvězdičkové záležitosti jako je ta čtyřicetiminutová pasáž od útěku z nástupiště přes adaptaci Twainova Yankeeho z Connecticutu na dvoře krále Artuše až po závěrečnou honičku v Bentleym. (21.07.2008)

Tohle udělal naprostej blázen co měl zrovna vycházku z ústavu, protože to je úlet úletů. Pro ultramagory mého kalibru je maximální rajc vidět chvíli postapocalyptický město, koncert Rammsteinů, Pána prstenů, Statečné srdce a Mad Maxe. Scéna ve které opekájí a následně porcují člověka sice můj večerní apetit moc nepovzbudila, ale zase ta tetováná punkerka zcela evidentně vrchní šéfkuchařka, při vaření své gurmánské specialitky tak krásně kouzlila svým jazýčkem, že mě mozek přehodil myšlenky na jiný prožitky než je jídlo. Ono vůbec ženský v tomhle filmu to je zážitek. Ta hlavní samička měla fakt hodně ostrý drápky, ale hlavně super prdelku, tady oceńuju práci kamerana, sice já bych se jí věnoval ještě více, ale zase nevím jestli by všechny bavilo koukat se 105 minut na krásnej ženskej zadek, ale jo bavilo, holky přece do kina chodit nemusej, stejně se v kině nedá žehlit :) Koukám, že ta luxusní drsňačka se jmenuje Rona Mitra, hmm jen doufám, že poprosit jí třeba o večeři by neznamenalo přijít o všechny zuby, ale když ona je při tom střílení tak sexy a o rvačkách ani nemluvím, jak umí jednoho zkrátit o hlavičku aniž by se při tom rozcuchala a nebo ten smyslnej pohled, když probodla tomu velkýmu rytíři hlavu, ovšem co umí s autíčkem, noo autíčkem ... Bentleym, tomu už prostě nejde odolat . Už to tak bude, já se z toho všeho nakonec zamiloval. (22.04.2008)

Neil Marshall je mistr braku, který si libuje v neotřelých variacích subžánrů a kategorií, a to do takové míry, až je s podivem, že mu na to někdo dával prachy. Tedy z dnešního pohledu už to dávno není pravda. Marshall do značné míry žil z existence hladového globálního DVD trhu, který mu v jistých kruzích zajistil věhlas. Stejně jako mnozí další žánroví divoši, také Marshal našel po rozpadu DVD trhu útočiště v televizi, kde přijal roli pouhého námezdného řemeslníka. "Soudný den" zůstává jeho nejvyšinutějším a také nejzábavnějším snímkem, kde navzdory zjevně omezenému rozpočtu úžasně popustil uzdu své kombinatorice žánrů i lokálnímu sentimentu. Vytvořil tak ultimativní brakový biják s ultra britském hávu. Odysea za nalezením vakcíny proti smrtícímu viru tu vede napříč celým spektrem žánrů, které jsou skloubeny s hrdě britskými prvky, motivy i hereckými osobnostmi. V jednotlivých částech filmu tak identifikujeme atributy zombie filmů bijáků s tajnými agenty či kyberpunku. Postapo svět se postupně překlápí z aluzí na Carpenterův "Útěk z New Yorku" do Cameronových "Vetřelců", než spočine na chvíli v madmaxovském stylu umocněném o prvky punkových koncertů, aby se mohl po vzoru Harryho Pottera vlakem přesunout do kouzelně artušovské krajiny highlanderů. Vedle castingu britských ksichtů v čele s domácími žánrovými ikonami Malcolmem McDowellem a Bobem Hoskinsem si film po celou dobu uchovává také britsky punkovou nadsázku, která se projevuje mimo jiné v pravidelném začleňování prvků, které svět filmu vztahují k současnosti - ať už to jsou platové talíře u madmaxovských lidojedů či značení směru prohlídky na středověkém hradě. Marshall ale neměl bezedný rozpočet a tak kompromisy ve výpravě a nedostatky v choreografii a dalších fázích přípravy scén zkouší maskovat rozlítanou kamerou a zběsilým střihem. Ten je sice výsostně otravný, ale vlastně nakonec zapadá do celkové koncepce meta braku, kterému není vůbec nic svaté, kromě bezuzdné zábavy a étosu Junktownu. (23.11.2020)

Béčková šílenost, při které jakoby se filmový svět vrátil zpět v čase. Říkal jsem si, že se staré dobré béčkové filmy už netočí, ale po Johnu Rambovi teď přišla další chuťovka, co ukojila můj apetit. Jsou tu vidět ústupky době, takže místo drsňáka v hlavní roli máme velice pohlednou drsňačku. Nic proti tomu nemám. Rhona Mitra mi tam sedla a ocenil jsem i detailní záběr na její zadeček. Postapokalyptičtí pankáči byli také skvělí a nejradši jsem z nich měl tu potetovanou kanibalku s mlsným jazýčkem. Ze začátku jsem měl s tím filmem trochu problém, ale právě opékací punková show mě dostala do kolen. Pak přišlo ohromné WTF v podobě rytířského klanu Malcolma McDowella, ale tam mě pro změnu bavilo jak ti moderní mariňáci likvidují ty středověké blbečky svými military chvaty. No a finální honička alá Mad Max byla fakt téměř dokonalá. Byla na ní vidět ta spousta peněz co stála, exploze měly grády a hlavní hajzl s tim porno otrokem to nádherně koupili. Ať žije Neil Marshall a britská béčková kinematografie. (13.04.2008)

Keby som mal vybrať to najlepšie béčko vôbec, mojou jasnou voľbou by bol práve Súdny deň. Presne takto si predstavujem prakticky dokonalé béčko, o nejakej originalite tu nemôže byť ani reči, ale o to tu vôbec nejde, V priebehu sa prestrieda niekoľko žánrov, od zombie survivalu, cez štandardný akčný, postapokalyptický a dokonca aj historický, pričom sa inšpiruje z mnohých známych filmov, ale vôbec sa tým netají a minimálne Šialený Max a Útek z New Yorku by sa ani nedali poprieť. No hlavne, že zo všetkých si berie len to najlepšie a tak je to od prvej do poslednej minúty neskutočne dynamická a zábavná akčná jazda, ktorej úroveň sa ešte k tomu väčšinu času len zvyšuje. Veľkým plusom je rozhodne aj fakt, že v popredí je vojenská jednotka, ktorá mi ešte k tomu príde, ako jedna z najsympatickejších. Rhona Mitra sa tu predviedla ako jedna z najzaujímavejších akčných hrdiniek súčasnosti, hlavne charizmou a jej postava ma veľmi bavila, ale aj zvyšní členovia možno až na nejakú tú výnimku nie sú síce moc známi, ale mňa si získali, fandil som im a občas ma ich smrť aj zasiahla. A o nič nezaostávajú ani perfektní a rozmanití záporáci, či už pankáči z postapokalyptického sveta na čele so svojim divokým vodcom, ktorý sa postará aj o zaujímavé vystúpenie, rytieri, ktorých vedie legenda Malcolm McDowell, ale aj byrokrati z politiky. Po akčnej stránke sa tu dá tiež prakticky len chváliť, je jej plno, jednotlivé akčné sekvencie sú dlhé, rozmanité, keďže nechýbajú súboje, prestrelky ani rôzne naháňačky, využívajú sa atraktívne lokácie, až na zbytočne zostrihané súboje, ktorých ale aj tak moc nie je sú výborne natočené a určite musím pochváliť aj ich mimoriadnu drsnosť, tu sa nájde plno perfektných a nápaditých krvavých likvidácií. Tu sa aj ťažko vyberá to najlepšie, všetky prestrelky a naháňačky sú skvelé, pričom tá záverečná je asi mojou najobľúbenejšou filmovou naháňačkou vôbec, tu som si jednoducho naplno vychutnal všetku akciu. A k tomu ešte tá výborná hudba, ktorá sa postará o viacero emotívnych momentov, takto dobrú hudbu by som v podobnom filme nečakal. Neil Marshall je bezpochyby jeden z najlepších režisérov svojho typu, čo sa prejavilo aj tu. Takže skutočne moje najobľúbenejšie čistokrvné béčko, v ktorom poteší nielen skvelá zápletka, dynamický dej, perfektná drsná akcia a sympatické postavy, ale aj vynikajúci vizuál a hudba. Až na tie horšie zostrihané súboje tu nemám čo vytknúť, prvotriedna zábava aj po mnohých pozretiach. 90% (28.10.2008)