Přítelkyně

Pozeral som to hlavn kvoli uzkostnym stavom hlavnych hrdinov, ktore vychadzaju z ich osobnosti. Trochu gender teorii ... to nejak prezijem : 67 % (30.03.2021)

Zlatý Lev - výběr (20.12.2005)

Antonioni hledá svůj optimální umělecký tvar. (1) Středem zájmu jsou už zde citově tápající dámy z lepší společnosti, bohužel v kontextu ještě klasické, neredukované narace vyznívá většina postav papundeklově, jako teze bez skutečné vnitřní dynamiky, osobních rysů. (2) Podobnou "péči" jako jednotlivci věnuje Antonioni, prý salónní marxista, i třídě; pokud se už téma třídního rozdílu objeví, tak opět ne úplně autenticky a pouze jako další z příčin selhávající komunikace mezi mužem a ženou. (3) Prokazuje už velmi pěknou práci se scénou (komunikující exteriéry, zrcadla v interiérech), stále se ale příliš spoléhá na vysvětlující, deklamativní roli dialogů. Ve výsledku je znát, že Antonioni není zrovna empatický tvůrce, který si od postav - možná lidí obecně - udržuje odstup. Jeho postupný posun k omezení vnějšího děje a dialogů ve prospěch práce s obrazem proto dává perfektní smysl. (26.03.2006)

Jsou to ještě padesátky - nikdy předtím mi nedošlo, nakolik byl Antonioni závislý na "fashion"... V linearitě vyprávění, v dramaturgii (Odjede? Neodjede?) je to už mistr. Jakoby v tomhle byly vměstnané všechny ženy z Tetralogie. A překrásná Fuscova bossanova... Po 10 letech od recenze jsem si přečetl předlohu Paveseho - tam je to v ich formě velmi čtivě a neproklamativně napsaný portrét selfmademanky z nižších tříd, která registruje nepravost holek co se narodily nahoře, ale jede s nimi tu samou hru - jednoznačné srozumitelné. To co pamatuju Antonioni úplně nebyl - v něm už byl náznak té jeho tajemnosti okolo věcí, dějů i lidí. (19.04.2012)

Spíše průměrný film, kdo ale více rád filmy z těch let, ten třeba bude spokojenější. Antonioni vybral podobně vypadající hlavní hrdinky (a to čb snímek). 3/5 (08.11.2014)