Východní přísliby

Taková více méně gangsterka, která se snaží působit co možná nejvíc reálným a hodně drsným, až skoro krutým dojemem a musim říct, že se to daří znamenitě. Krom toho to co se režiséři většinou neodvážej ukázat, tak tady Corenberg ještě zvýrazní, takhle libově podříznutí krku sem ještě neviděl, skoro bych řek, že Cronenberg si s tim hodně vyhrál a tak moc se mu to zřejmě zalíbilo ,že to ukázal ve filmu ještě jednou. Stejnětak se nebál ukázat Viggo Mortensena úplně nahýho jak bitkaří, většinou se to nějak zakamuflí, aby nebylo nic vidět, třeba že je všechno za nohou, ale tady bohužel Viggo musel ukázat všechno, ale přitom to nevypadalo cíleně a jen to podpořilo, ten reálně dojem z tohohle filmu. Taky mě docela překvapilo, jak Mortensen s Cassellem zvládaj ruskej přízvuk, působili dokonale východním dojemem a ještě to podpořili skvělým výkonem. Jenže bohužel problém filmu je, že se během těch 100 minut odehraje opravdu hrozně málo zajímavejch situací a příběh plyne dost pomalu, takže to nakonec nějak extra nezaujme,ale od Cronenberga to byl pokus hodně zdařilej (01.01.2008)

"Držte se dál od lidí jako jsem já." Je až pozoruhodné, s jakou přesvědčivostí dokáží Američan, Němec a Francouz ztvárnit trojlístek ruských mafiánů. Přízvuk, výslovnost, vzhled, chování; prostě neznat Vigga odjinud a potkat ho během natáčení v ruském baru jako několik místních, věřím, že k té mafii nemá skutečně daleko :-) Hlavně Cronenberg ale znovu ukazuje, že pro syrové komorní osobitě pojaté gangsterky (v celém filmu například nezazní ani jeden výstřel ze zbraně) se zajímavě se vyvíjející hlavní postavou, má jednoduše cit. Právě osobitost a cit je taky z Východních příslibů cítit nejvíc. Ať už z toho budete mít dojmy jakékoliv, chladnými vás, narozdíl od precizně bez přešlapu natočeného Amerického gangstera, rozhodně nenechají. (05.03.2008)

Jak jsem psala již v komentáři k Americkému gangsterovi, ze srovnání těchto dvou nejnovějších mafiánských filmů, vycházejí pro mě Přísliby o něco vítězněji. Je to hlavně díky tomu feelingu :-) Starší Cronenbergovy filmy mě nikdy zvlášť nezasáhly, ale ty poslední dva (společně s Východními přísliby i Dějiny násilí, také v hlavní roli s Viggo Mortensenem) mi to stonásobně vynahradily. Myslím, že tohle spojení herce a režiséra nám bude mít ještě co říct. (24.02.2008)

Zrovna ve chvíli, kdy už jsem myslel, že mám Cronenberga přečteného a ne úplně příznivě naladěného směrem k mému vkusu, přijde takováhle pecka. Zatímco v Dějinách násilí se gangsterky jen dotkl a celý příběh balil do chvílemi nevěrohodného osobního dramatu, Přísliby už jsou zcela jiná káva. Jejich nijak složitý a přesto dostatečně prokreslený příběh ukáže jak komplikovaný osobní život Anny, tak i hierarchii jednoho společenství, kde se mluví s velmi výrazným přízvukem a potichu se zadávají špinavé příkazy. Díky Mortensenovu dokonalému výkonu se divák z onoho zlého a mrazivého světa ani na minutu nedostane. (07.02.2008)

Svým zvláštním, cronenbergovským způsobem, který v sobě (alespoň pro mě) spojuje příchuť určité nereálnosti a "vytrženosti z reality" s civilností, jsou Východní přísliby vyzrálejším pokračováním předcházejících Dějin násilí. Obzvlášť vizuální stránka filmu je tentokrát vymazlená a některé záběry (především scéna "ruský mafián předvádí holčičkám hru na housle a vše pozoruje motorkářka" je pastvou pro oči) bych si, stejně jako např. u Coppolova veledíla, s radostí pověsil do pokojíčku na stěnu. S Kmotrem mají Východní přísliby tak trochu společnou i tematiku; dostává se nám tentokrát nahlédnutí pod pokličku východoevropské mafie a jejího fungování v západním světě (Londýn). Pohled to není nijak detailní; Cronenberg sděluje pouze, co nevyhnutelně musí a diváka nutí si řadu souvislostí domýšlet. Jednoduše načrtnutý příběh tak přece jen získává kontury, které si lze vychutnat i naněkolikrát a bez pocitu deja vu. (03.08.2009)