Východní přísliby

Cronenberg nadobro opustil fantaskní svět lidských obsesí a začal prozkoumávat obyčejné lidi v mezních situacích. Synopse ruských gangsterů v Londýně zaváněla falešně nosovým přízvukem a litry vodky, ale výsledek je spíše o konfrontaci odlišných světů, do kterého když vstoupíme, nedostaneme se z něj, ať už jsme mafiánský řidič s tajemstvím, zdravotní sestřička s vnitřním stigmatem, či ukrajinská emigrantka v nedobrovolné roli prostitutky. Uchvacuje to v momentech, citově naplňuje v celku, byť ten epilog by se dal zkoumat dlouhé chvíle. A ač to zní jakkoliv paradoxně, Východní přísliby jsou hodně jinou alternativou Lásky nebeské jakožto londýnského vánočního filmu. 4 a ½. (20.12.2007)

Nejlepší role Vigga Mortensena. Krásně temné, syrové, plné násilí - ovšem reálného. Skvělý casting v čele s Mortensenem a Casselem, ten se mi líbil ještě víc (ale to asi proto, že jsem ho měla vždycky v oblibě:)) Naomi Watts byla možná trochu nevýrazná, ale to jí nemůžu mezi takovými hereckými kapacitami zazlívat. Velmi milé překvapení. (17.02.2011)

Na tenhle film jsem se hodně těšil, jednak, že se v ní měla objevit moje oblíbená herečka Naomi Watts a jednak, že tam měl být Viggo Mortensen, kterého jsem viděl pouze ve filmech Pán prstenů (kde zase tolik neexceloval) a ve filmu Dokonalá vražda (kde mě mile překvapil). V tomto filmu mě Mortensen znovu nezklamal (zvlášť jeho sarkastické rozhovory s Casselem a jeho výraz "klaďák/záporák"), naopak Naomi Watts nedostala příliš šanci ukázat svoje herecké umění (s výkonem ve filmu 21 gramů se to prostě nedá srovnat). Dále, jelikož jsem viděl film s titulky a zároveň se učím ruštinu, tak přišlo mi velice zajímavé takřka plynulé přecházení z angličtiny do ruštiny a naopak. Výtku bych měl snad jen k 1 věci a to k tomu, že dítě, jehož matka byla pod vlivem drog a to ne zrovna krátkou dobu, se vůbec narodilo a to dokonce bez jakkéhokoliv postižení. Ale jinak film musím hodnotit kladně, ikdyž z některých scén, by se nejspíš slabším povahám udělalo lehce nevolno. (10.02.2008)

Na Cronenberga poměrně umírněné, ale jeho režijní styl je stejně silně znát. Jako téměř všechny filmy, co jsem od něj viděl, i tento na mne pocitově zapůsobil velice chladně, avšak díky silné syrovosti se mu podařilo upoutat mou pozornost. Na Cronenbergovu hru nepřistoupí všichni, ale já si tuhle citově odosobněnou partii občas zahraju rád. 80% (18.08.2008)

Vánoce, Vánoce přicházejí a v prosincovém Londýně se chystá vraždění neviňátka, jehož buclaté prstíky novorozence mají nečekanou spojitost se zdánlivě obyčejnými obyvateli zdánlivě obyčejné ruské restaurace. A zdánlivě obyčejná porodní asistentka, spalovaná touhou držet na rukou dítě pro změnu vlastní, se zaplete do pohádky o nevinné princezně v hodně temném lese. Cronenbergovu tvorbu příliš neznám (pokorně klopím hlavu a očekávám trest za vetření se do hájemství filmových znalců), ale tenhle lákavý boršč, obsahující přesně vyvážený podíl masa, křupavé zeleniny i smetany, je víc než lákavou pozvánkou k dalším stolům rejžovy kuchyně. A pokud jde o šéfkuchařovy asistenty - Aragorn je zaplaťvalar mrtev a král se vrátil, protože pro to, co předvádí Viggo Mortensen, je ožvýkané spojení herecký koncert slaboučky nevýstižné, mistr ztotožnění se s postavou si omotal celý ten orchestr kolem potetovaného malíčku, laskavý dědeček Armina Muehler-Stahla se lusknutím prstů stává perníkovým dědkem měnícím nevinné dívenky v maso a krev, Vincent Cassell rozehrává svého Kyrilla tak, že to, z čeho by slabší herec udělal parodii na zločinecké kreatury, je v jeho podání plnohodnotná a fascinující postava, akorát Naomi Watts nejenže zaostává za pány o několik koňských délek, oni ji do toho dostihu totiž vůbec nepřihlásili, ale neubráním se dojmu, že jde o záměr, aby ta labutí běloba kontra mafiánská říše vlků vynikla tím víc. Při pohledu na údiv některých pánů nad borščem skutečným musím pobaveně zkonstatovat, že je vidět, že se ke sporáku v životě nepřiblížili, mně jeho filmová varianta přišla k hodně velké chuti a co se týče toho smetanového milostného přídavku, tak se, myšičko moje milá, neboj, zvláštní osoby, které si takhle představují romantiku, jsme tady přinejmenším dvě. Jeden z filmů roku - ač úředně loňského a při vší letošní konkurenci. (19.12.2008)