Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení
-
Alas for the One through Whom the Umbrage Comes
(festivalový název)
(více)
Alas for the One through Whom the Umbrage Comes
Beda tomu, cez koho prichádza pohoršenie
Režie:
Přemysl FreimanKamera:
Josef RobekHrají:
Josef Toufar (a.z.), Věra Kalendová (vypravěč), Emil Kavan (vypravěč), Zorka Kolovratová (vypravěč), Jaroslav Mareš (vypravěč)Obsahy(1)
Krátkometrážní propagandistický dokument Přemysla Freimana je ukázkou praktik komunistického režimu, zde s cílem pošpinit katolickou církev a zastrašit věřící. Dokument je situován do konkrétní vesnice Číhošť na Havlíčkobrodsku, kde dne 11. prosince 1949 došlo k nevysvětlitelnému pohybu křížku na oltáři v místním kostele. Tento krátký film, promítaný ve většině kin v republice, nebyl ničím jiným než záměrnou lží. Až krátce v době kolem r. 1968 a po roce 1989 se veřejnost mohla dozvědět více o tomto případu. Obětí teroru se stal místní kněz P. Josef Toufar, kterého komunisti mučili tak, že poté, co jej přivezli z vězení do Číhoště za účelem natáčení dle lživého scénáře, nebyl schopen stát na nohou a musel být v dokumentu zastoupen fingovanou osobou. P. Toufar na následky mučení ve vězení zemřel. (Mariin)
(více)Recenze (80)
"Je klidný, obyčejný zimní den. Den, kdy se člověk rád zamyslí, zavzpomíná. Je všední, prostý den. Klidný den, jeden z korálků v řadě všedních dní. Boží pohoda. Den ze dne sílí a mohutní tábor pravdy, sdružující pracující všech vrstev a všech náboženských vyznání. Protože den ze dne se poctiví lidé víc a víc přesvědčují, kdo mluví pravdu a kdo lže. Naše je právo, naše je pravda. A proto vítězí!" Zlatí komunisti? Ne. ()
Komunisté? Co slovo, to lež. Co čin, to zločin. Odporná agitace toho nejhoršího z dob Stalina a Gottwalda. Snímek je série žvástů obhajující zlo, které bolševici napáchali na katolické církvi, knězi a tisícům věřících. Naštěstí, a to je důležité všem komunistům připomenout, smrt Toufara nyní bereme jako tragédii, režim jako zločinný a tento film jako indoktrinační nesmysl. ()
Nemyslím si, že by se v tomto případě nemělo v hodnocení zohledňovat i morální hledisko a pozadí tohoto veledíla. Manipulace, mučení Toufara, zastrašování věřících.. Film samotný je taková krásná socialistická idyla; všechno funguje tak, jak má, všichni jsou spokojení a nikdo si na nic nestěžuje, dokud církev a Západ nezačne strkat nos do poklidného života v jedné české vesnici. Bylo by to naivně hloupé až úsměvné, kdyby člověk nevěděl, co stojí v pozadí tohoto filmu, samotný závěr je už ale hrůzu nahánějící až absurdní paskvil, který ukazuje demagogii komunismu v celé jeho obludné kráse. ()
Je neuveriteľné koľko bezbrehej propagandy sa dá vmestiť do pár minút. Snímok úmyselne začína čarovnou lyrickou poetikou, aby prešiel do katastrofálnej vykonštruovanej obludnosti, len aby ospravedlnil zločiny vlastných objednávateľov. Preto sa film nedá hodnotiť ako filmárske dielo, obsahová stránka je totiž len obyčajná, hlúpa propaganda zločineckého režimu. ()
U propagandistických filmů je vždy potíž jak pojmout hodnocení. S odstupem totiž film často poučí, zaujme způsobem myšlení, náhledem do své doby, někdy dokonce i pobaví. Přesto si však myslím, že každý film by se měl hodnotit v rámci kategorie, ve které byl zamýšlen. A proto tento film nezaslouží vůbec žádné uznání, protože jako dokument je hůř než zcela špatný, je vyloženě úděsný. Ale s odstupem je i jednoznačně poučný, to se mu nedá upřít. ()
Zajímavosti (4)
- Zločinecké natáčení proběhlo v kostele v Číhošti v noci z 23. na 24. února 1950. Natočil jej filmový pracovník StB Jaroslav Černý, do svého dokumentu jej zakomponoval Přemysl Freiman. Přítomno byl na 20 dobře živených a rozverných komunistů. Polomrtvého kněze P. Josefa Toufara přivezli "estébáci" z Valdic (3 hodiny cesty autem), ale on byl tak zmučený a zesláblý, že ani sám nemohl vystoupit na kazatelnu. Udělali s ním jen několik záběrů poté, co jej na místo vynesli. Postava, která tahá za estébáky nainstalované dráty a vystupuje na kazatelnu, již není Toufar, ale československý farář Vladimír Průša z Hostivice, který zesláblého P. Toufara zahrál. (Mariin)
- Snímek byl při uvedení 10. března 1950 do československých kin nasazen v počtu 376 kopií, což je počet, který nebyl ani 60 let po premiéře překonán. (alonsanfan)
- Podle tohoto skutečného příběhu natočil v roce 2004 režisér Jaromír Polišenský televizní film In nomine patris. Děj se nedrží ve všech detailech skutečnosti, důležitá fakta jsou ale zachována. (=woody=)
Reklama