Náš denní chléb
Unser täglich Brot
Unser täglich Brot
Chlieb náš každodenný
Obsahy(2)
Jaký je náš „denní chléb"? Režisér Nikolaus Geyrhalter ve svém dokumentu přináší téměř lyrickou, zároveň však děsivě chladnou impresi obrazů a informací ze současného zemědělského průmyslu. Bezchybné kompozice souvisejí s dokonale mechanizovaným a hygienickým způsobem práce, kde člověk zastává už jen minimální úkoly. Na rozdíl od stroje nedokáže lidská síla pracovat bez zastavení. Stroj pracuje nepřetržitě, jeho úkony jsou neměnné a synchronizované s ostatními činnostmi, takže i produkty jsou potom zcela symetrické a na první pohled identické. Přes výkonnost strojů jako by dokument pátral po posledních představitelích jedinečného, byť omylného lidského faktoru. Režisér střídá sekvence záběrů práce strojů s obrazy přestávek dělníků, odehrávajících se téměř výlučně o samotě a beze slov, která by stejně zanikla v nepřestávajícím šumění strojů. Výmluvné záběry na vozíky bez řidičů ošetřující v obřích sklenících zeleninu, na oplodnění krav připravované v laboratoři nebo na porážku dobytka „humánními" stroji se totiž obejdou zcela bez komentáře. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (60)
Nejúčinnější dieta. Žijeme v jedné obrovské továrně na žrádlo. Někteří zaměstnanci, jako třeba paní, která (nejspíš denodenně) sedí a ustříhává prasečí nožky, musí být z kamene, ale zase bych jim to neměl za zlé, taky musejí jíst. 90% Zajímavé komentáře: Radko, Axxym, Shedom ()
Náš denní chleba ukazuje realitu současnosti bez komentáře a většina uživatelů dělá, jako by o tom nikdy neslyšela a ani to netušila... Stačilo se zamyslet, ale dobrá tady to máte a teďka co s tím? Týden si dáte pauzu od kuřat, ryb, krav? A pak zase pěkně zpět do toho kolotoče, z kterého stejně v současnosti není východisek ... Současnost je drsná, ale máme, co jsme chtěli ... ()
LFŠ 2009 NÁŠ DENNÍ CHLÉB (na "filmovce" pod názvem CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ) je další z řady dokumentů-esejů, které odstartoval Michael Glawogger, bývalý spolupracovník Ulricha Seidla, svými obrazy přelidněnosti metropolí a chudoby MEGACITIES a které v pečlivě komponovaných záběrech-scénách beze slov poukazují na předem daný problém, většinou odlidštěnost institucí (nemocnic - NA SVĚT, NÁŠ DENNÍ CHLÉB - potravinářský průmysl). Problém s tímto "módním trendem", kdy dokumenty takto natočené jsou kritikou dobře hodnoceny a na festivalech oceňovány je v tom, že je ve výsledku jedno, jaká je výsledná délka filmu & že pozitivní odezva přichází od liberálně smýšlejících jedinců, které není nutné přesvědčovat ani je na danou problematiku upozorňovat. 6/10 ()
Zhlédnout dokument beze slov a bez hudby je hodně velká výzva pro povrchního člověka mého typu. A já jsem ji zvládl, i když nevím, zda-li na to mám být hrdý. Většinou jsem se totiž dle očekávání nudil. Občas jsem však byl přinucen k myšlence. Třeba o tom, že lidé jsou hodní, protože cestou na jatka pořádají pro prasátka vyhlídkové jízdy po městě, protože nechávají krávy točit na kolotoči či uspořádají pro kuřátka zábavnou jízdu na pásovém dopravníku. Po takovém zážitku si zvířata jistě nepřejí nic jiného než zemřít hnusnou smrtí a posloužit lidem jako potrava. A do toho ta chemie, chytré stroje, svačící pracovníci a několik skutečně nechutných záběrů na "lidské" zacházení se zvířaty. Co chtít víc? Asi nic. Jenže já raději vyhledávám pozitivnější zážitky a v tomhle humusu jsem žádný nenašel. ()
Dokumentární film, který na ploše 90 minut pomocí živých obrazů vykresluje snad všechny myslitelné odvětví potravinářského průmyslu se zaměřením na jeden jeho současný aspekt - mechanizaci a odlidštění. Z této šílené cesty, kterou lidstvo nastoupilo teprve nedávno, má zisk pouze hrstka lidí, kteří tento průmysl řídí, všichni a všechno ostatní trpí. Tenhle film zaznamenává takové věci, že se až stydím, že jsem člověk. A představuju si, že kdyby nás navštívila nějaká vyspělejší rasa mimozemšťanů a viděla, co děláme, tak by si pomysleli, že jsme se všichni zbláznili, když to tolerujeme. __ Dokument samozřejmě je svou povahou problematický, protože skeptické diváky pouze utvrdí v názoru, který už mají, zatímco obyčejné obecenstvo možná překvapí některými vybranými scénami, ale už i podle zdejších komentářů je jisté, že v nich žádnou trvalejší stopu nezanechá (Djkoma, Flipper, kwoky...). ()
Dokument rozhodně neukazuje tu krutější tvář potravinářského průmyslu, jako spíš McDonaldizaci celé výroby. Zajímavé hlavně pro ty, kteří moc nepřemýšleli nad tím, co jedí a pár hodin po zhlédnutí dokumentu opět přemýšlet přestanou. ()
Tak. Netreba čítať sci-fi, stačí zájsť do veľkochovu. Technoodcudzenosť v priamom prenose. Kravy vyzerajúce ako krížence hrochov s kulturistami. Tisíce žltučkých kuriatok na ozrutných kovových rýchloprepravníkoch, dávkovanie potravín dobytku pripomínajúce skôr násilné sprchy na psychiatrách. Pôrody kráv cez vyrezanú dieru v boku. Otupelosť zvierat, mechanické pohyby robotníkov, zvuky strojov zabezpečujúcich našu výživu. Zelenina a ovocie sterilne pestované a chemicky ošetrené. Skvostný nápad sa stretol s rovnako skvelou myšlienkou spracovať obrazy presne tým spôsobom ako pracujú mechanizmy v nich obsiahnuté: normovane, presne, bezcitne, s občasným hukotom a minimálnym ľudským zásahom. Vnútorne môžeme odvracať zraky pred tým, ako sa pripravuje to, čo veľkovýroba servíruje na pulty predajní, ale to je asi tak všetko. Požiadavka vydržať tu čo najdlhšie je silnejšia (toľko návodov na zdravie a dlhý život ako je v súčasnosti v lifestylových magazínoch hádam v histórii nebolo). Priemyselná výroba potravín má v tomto zmysle stále navrch, pretože v krajinách, kde dosahuje svoj vrchol, priemerná dĺžka ľudského života patrí k najdlhším a neustále sa zvyšuje. Otázne ostáva, či potraviny, ktoré sú produktom vo filme zobrazených mechanizačných postupov majú nejaký negatívny vplyv na osobnostnú štruktúru a myslenie, vyplývajúci práve z procesu ich prípravy (množstvo hnojív, špeciálnych krmív, absencia citových väzieb pri ich príprave a pod.). ()
Fascinující, místy až hrůzně naturalistické, leč taková je realita. Faktem je, že v řadě ukazovaných provozů bych asi nemohl pracovat. ()
Mundus vult decipi alebo ako sa vraví u nás Svet chce byť klamaný. Osem miliárd hladošov treba nakŕmiť. Dnes a denne. To malovýroba nezabezpečí a veľkovýroba sa k zvieratám správa ako ku každej inej surovine, z ktorej je treba vytvoriť produkt. Mlieko v tetrapaku, vajcia v plastových krabičkách, mäso na tácke zabalené do fólie. Nikto nechce poznať podrobnosti o tom ako sa zo suroviny stal tovar. Preto filmy ako Geyrhalterov nemajú veľký význam. Chvíľu si niekto pomyslí, že nebude jesť mäso, ale rýchlo na to zabudne. Takže film si nejakí diváci pozrú, ale nič sa nezmení. Pretože alternatíva nie je. ()
Industrializace, racionalizace, každý den na světě přibude homo sapiens sapiens vrcholového predátora v ekvivalentu jednoho okresního města. Nekonečné zemědělské lány, kde si člověk na obzoru vypíchne okolo o stožáry elektrického vedení a kde vlaštovky odlétající na podzim do teplých krajin jsou vidět ještě celý den. Velkochovy zvířat připomínající koncentráky s mechanizovanými úkony. To je dokument Nikolause Geyrhaltera. Konzumní lidé se proti tomu nebouří, naopak si z kapitalistického koláče snaží ukrojit co nejvíce. Po patnácti letech kolem mě viditelně přibylo vegetariánů, ale otázka je , když budou všichni vegani, jaké se objeví nezamýšlené důsledky. Volná půda se zastaví domy, nebo parkovišti pro nová auta? ()
Super obří nuda. Tyto dokumenty strašně rád sleduju a většinou hodnotím maximálně, protože o zvrácenosti dnešní doby si myslím svoje. To nic nemění na tom, že tady sledujeme jen obrázky a nedostáváme žádné hodnotné informace. Žádné mluvení, žádný komentář, žádná fakta ani žádná hudba...jen záběry na prasata, kuřata, býky, ryby, slepice, potraviny a občas vidíme, co si dělníci připravili na svačinu a jak jim ten chleba se sejrem chutná. Fakt mě štve tento přístup k tématu. Pokud se má něco prezentovat širšímu publiku, tak se to má dělat zajímavě a informačně bohaté. Obrazový materiál je dobrý, ale naprosto nevyužitý, za takové zprznění nemůžu hodnotit jinak. ()
Pohoršující je již to, že lidé zachází šetrněji s jablky než s kuřatama... To vám řeknu, pěkně hnusný svět jsme si to vytvořili. Krásných paradoxem je, že lidé za sebe nechávají pracovat roboty, čímž si sami zvyšují nezaměstnanost. ()
Velmi sugestivní, na chvíli jsem skutečně uvěřil, že přestanu žrát maso! ()
Pohľad priamo do veľkovýroby a spracovania živočíšneho jedla, či rastlinného. Kde je naozaj šokujúci pohľad, že sa lepšie správame k neživému ako k živému. Pokiaľ človek nevie, čo je, je mu to jedno. Tento dokument by mal dopomôcť k osvete a k uvedomeniu si toho, čo jeme a podľa toho vyberali správne jedlá a to, čo môže byť pre nás a svet nevhodné a škodlivé. Určite to neznamená nejesť mäso, ale typ mäsa, ktoré jeme. To, ktoré je produkované nehumánne aj pre samotných robotníkov. Spracovanie, marketing a hon za vyššími ziskmi spôsobuje následne problémy v životnom prostredí a samotnom potravinovom reťazci, keď sa mení fyziológia a iné vlastnosti. Dokument by mohol byť lepší, lebo je mdlý. Nie je to však tým, že je bez zvuku, ktorý by tomu možno pomohol, ale aj toto je spôsob pokiaľ je to správne podané a môže byť prínosom. Myslím, že celkom kvalitné. ()
Zastřihnout, navlhčit, přitáhnout, rozjančit - sejmout. Sejmout, zastřihnout, naporcovat, zabalit. Poprvé, podruhé - osmkrát naležato. Krvavé odrůdy, zelená jatka. Rytmus posledních nádechů. Nekončící výdechy umírajících. Šikovné ruce "neumdlou". ()
V celku průměrná záležitost. Jako absolvent ČZU jsem samozřejmě shlédl v tomto ranku leccos. Proto mě nijak nepřekvapila ona zemědělská VÝROBA. Viděl jsem i silnější výpovědi ( kuřata, prasata apod. ). Snaha dokumentu o prezentování zemědělství jako už zcela technikou podmaněného odvětví je evidentní a povedená. Ovšem to přeskakování z plodiny na plodinu atd. mě tak nezaujalo. Osobně bych ocenil ucelenější výpovědi... ()
silné, syrové a beze slov. Dokument jak má vypadat, hlavně s pohledy ze zákulisí. Jasný důkaz, že tímto směrem by společnost jít neměla. [ PŘÍBĚH: 0 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 0 (3*MAX) ] ()
Syrové a chladné zobrazení toho, co se děje se základními potravinami, předtím než se dostanou na pulty sámošek. Cílem co nejefektivnější masové produkce je evidentně uchovávat co největší množství na co nejmenším prostoru, jak rostlin, tak zvířat za podpory práškovacích a postřikovacích sajrajtů v jednom a řízené inseminace v jiném případě. Absence jakékoliv hudby nám dojem nijak neulehčuje, což je jistě záměr a podle mého úplně v pořádku. Je vidět, že naprosté nerespektování přírody je naším denním chlebem a každý z nás ho chtě-nechtě podporuje. Hlavně nezapomenout nakonec všechno pořádně vydezinfikovat... ()
Moc hezky natoceny dokument o praci v zivocisnem a rostlinnem prumyslu (ti tezari uz tam byli zbytecni). Nektere zabery jsou dechberouci, osobne me nejvice zaujala drubezarna, ale vegetariana to ze me neudelalo ani po zhlednuti tohoto filmu, ve kterem neni jedine slovo. A myslim, ze vegetariany neni ani vetsina tamnich zamestnancu, kteri byli kamerou pri svacine nataceni, jako by snad meli nest nejakou vinu. Ale k zamysleni tento film vede i pres minimalni prisun informaci. ()
Vždycky jsem snila o tom, že budu pracovat jako štípačka prasečích nožiček...přinejhorším jako řezačka kuřecích krků... ()