Nikola Šuhaj loupežník

K zjištění, že idea komunismu dokázala v dávných a krizovým vývojem ještě nepříliš poučených dobách přitahovat nejednoho opravdu nadaného umělce, netřeba chodit mezi surrealisty do pařížských kaváren dvacátých a třicátých let. (I když takové výlety by měly být zájemcům o umění naprostou samozřejmostí.) Stačí se podívat na dílo Ivana Olbrachta. Ať už si vezmeme na paškál jeho Biblické příběhy (do moderního jazyka přetlumočené zásadní kapitoly Bible), nebo lidovými legendami z podkarpatské Rusi ovlivněný román, jehož je tento film poměrně věrným zpracováním, většinou dostaneme obraz, který se s materialistckým pohledem marxistických ideologů neslučuje zrovna nejlépe... Evžen Sokolovský (ať už nám jeho jméno evokuje jakýkoliv normalizační brak) kupodivu nechal všechny fantastické a mysteriozní motivy předlohy zaznít v tomto filmu zcela naplno, a dosáhl tak mimořádně působivé atmosféry, kdy ranní mlha v lesích tíží více než noční můra. Tragická bezvýchodnost osudů všech postav je umocněna kvalitními, a v daných reáliích vesměs uvěřitelnými výkony herců, a to včetně nezapomenutelně "přehrávajícího" Josefa Somra. Jeho role ostatně supluje všechny důvěrně známé postavy šerifů, jejichž posedlost dopadením zločince hraničí s šílenstvím - tak jak je známe z amerických filmů o rebelantských gangsterech. U něj je také dobré si uvědomit, jak se ve skutečnosti často chovají pohůnci stávajicí moci, kteří svou psychopatickou, nemilosrdně trestající oddanost režimu podobně přehrávají i v reálném životě... Jednoznačným plusem filmu je naturalismus, s jakým se zde pracuje s krvavými scénámi. Kýženého efektu přitom není dosaženo ani tak vizuálně, jako spíš verbálně. Tohle bude později umět excelentně předvést např. Tarantino v některých scénách v Pulp Fiction... Je jisté, že naprosto depresivní vyznění (hleďte, takhle se žilo tenkrát v kapitalismu, soudruzi) ve své době hodně pomohlo filmu k jeho bezproblémovému uvedení v televizi, a také k četným reprízám. Normalizačnímu divákovi tak byla podstrčena možná nechtěně alternativní perla, tomu současnému tato verze nabídne alespoň zajímavý materiál ke srovnání s populární muzikálovou podobou stejného příběhu. (06.11.2006)

Bohatým bral, chudým dával... Tolik malá česko-slovensko-rusínská mýtologie o postavě vojenského zběha a legendárního posledního loupežníka na Podkarpatské Rusi... Z hlediska historických faktů sice poněkud romanticky deformující skutečnou osobu Nikoly Šuhaje, avšak přijatelně televizně (s exteriéry :-) pojaté dobrodružné drama na olbrachtovský námět... Výborná (tradičně) herecká kreace Petra Čepka coby zbojníka - proti poněkud (dosti věci škodící a zbytečně) přehrávající a místy až šaškující postavě Josefa Somra jako dopadením Nikoly umanutého četnického velitele... K tomu velká láska, zrada kamarádů, škodlivý žid a prostí goralé - a máme prostý - prostě dobou vzniku ovlivněný, v dobrém smyslu slova dobrý televizní film. Každopádně pak asi jediné smysluplné dílko v jinak tristní filmografii za normalizace režimního lokaje Evžena Sokolovského... (06.11.2006)

Spíše než dramatem zbojníka je Sokolovského adaptace Olbrachtova románu podle scénáře Ludvíka Kundery naturalisticky laděnou, silně odpoetizovanou freskou z Podkarpatské Rusi, z níž tvůrci setřeli veškeré lyrično, což venkoncem znamená, že se z přelidněných scén, kde se střídavě trpí, šílí, smlouvá, modlí, hrozí, miluje a kleje, ztratila krajina, pro níž první Nikola zběhl z vojny, a jeho příběh (a pád) tak započal. Čepek je ovšem v titulní roli opravdu přesvědčivý – stejně jako Jakoubková co protagonistka Eržiky. Ostatní – jako posedlí nebo naopak vyčerpaní – buď nezřízeně přehrávají nebo s krajní nesmělostí obcházejí své postavy. – Dlužno dodat, že divadelní a později i filmová adaptace téhož díla z divadla Na Provázku poskytla podstatně celistvější a živější výklad než tento pokus. (27.12.2021)

Nesrovnatelně atraktivnější adaptace Olbrachtova románu než u staršího kamaráda z roku 1947. Postavy zde dokonce měly vlastní tváře a charektery, tudíž mi nečinilo problém je dokonale rozlišovat. Rovněž mi přišlo, že tahle televizní inscenace se předlohy drží mnohem více, ač je vše opět ukázáno v pořádné zkratce. Bohužel mě nijak neoslovila ani knižní předloha, a tak těžko hledat úspěch u té filmové, která je skoro vždy horší. * (06.04.2012)

Jiný žánr než Balada pro banditu (natočené jen o rok později), asi to tak drsné tehdy opravdu bylo. Čepek neuměl hrát špatně a dramatické role byly jeho šálkem čaje- v mých očích, dávala jsem mu přednost před komediemi. Jakoubková mi vždycky připadala taková stejná, unylá, s velkýma smutnýma očima. Ale tohle tedy byla ta správná role pro ni. Scéna, kdy ji kopou do břicha, mne budila ještě hodně dlouho. (27.05.2008)