Venuše

Snímek se zvláští náladou, který chvíli baví a chvíli dohání k slzám. Jistě, takových tu bylo spousta, ale v takovém složení postav prozatím ne: Starý (ne starší) muž a mladá dívka (ale ne pod zákonem) - tudíž žádná variace a lá Lolita. Spíše o hledání a nacházení různých cest k druhým, o touze nepodlehnout odevzdaně nevyhnutelnosti, o radosti a bolesti života. A že na velký cit netřeba rezignovat v jakékoliv fázi života. (17.08.2007)

Film jsem chtěla vidět dlouho, konečně se mi to podařilo. Zaujal mě hned, když jsem o něm před lety četla. Bohužel, to velké očekávání asi nemělo z mé strany být, protože jsem trochu zklamaná. Příběh je to sice dojemný, smutný i s veselými okamžiky, Peter O'Toole hraje bezvadně, ale i tak mi ve filmu něco chybělo. On plyne strašně pozvolně, a to je možná ono, představovala bych si trochu více vášně nebo nějaké akce... Ale i přese všechno, film je to zajímavý a zručně vyvedený. Příjemný, poklidný. Možná až moc. (15.06.2013)

82 % - Hodně zvláštní drama či černá komedie, s takovou specifickou náladou a spíše pro náročnějšího diváka. Hodně podobné téma Matce, kde excelovali Anne Reid a Daniel Craig. Tady je stařec nad hrobem a puberťačka, pro kterou není nic svaté. Mohlo by se zdát, že je zaděláno na trapas. Jenže v kůži starce je brilantní Peter O'Toole, který svou osobní jiskru a charisma ani v pětasedmdesáti letech neztratil. Role byla zřejmě hodně blízká jemu samému, podává ji s úžasnou neodolatelností, předkládá na plátno sám sebe (lehce mi to evokovalo Brodského z Babího léta). Jeho protihráčkou je velmi zajímavá debutantka Jodie Whittaker, kouzelným protipólem O'Toola je jeho důchodcovský kamarád Leslie Phillips. Příběh plyne přirozenou cestou, která se vyhýbá všem tradičním klišé - a právě proto má dopad. Podkresluje ho působivá hudba a hezká práce kamery - s výjimkou cesty vlakem, to je Rychle a zběsile a nemá to tam co dělat... (13.07.2007)

Nevedel som, čo mám očakávať od filmu, ktorý ma pripravoval na to, že pôjde o romantický príbeh starého, pomaly umierajúceho muža a mladej chlastajúcej babenky z vidieka... Ale keďže som nedávno videl skvelý film Harold a Maude, kde je to presne naopak (stará žena a mladý chalan), tak som si povedal, že to snáď nesklame. A nesklamalo... Scenár je ozaj výborný, herecké výkony nadpriemerné, pričom O'Toole je excelentný a uveriteľný, takže suma sumárum je, že film dobre pobaví, poteší a aj tá romantika je iná a fakt zaujímavá. (29.05.2008)

Úsměvný, přitom hodně smutný příběh o dvou vtipně kooperujících stařících na sklonku života. Oba dva vědí, co přijde, že to přijde brzy a že už si před tím moc neužijí, přesto nepropadají beznaději a s morbidním humorem sobě vlastním prožívají (v rámci svých možností) každý den naplno. Společné scény dvou legend britského filmu patří k nejvtipnějším a tu více, tu méně kulantně říkají, že ve stáří vás sice bude všechno pekelně bolet a každý nový den, do kterého se duchem přítomni probudíte, tiše proklejete, přesto budete (v ideálním případě) člověkem vnitřně smířeným a vděčným za předchozí roky. Temnější stránku stáří, momenty, kdy v osamoceném, potemnělém pokoji prázdně hledíte do zdi, film rovněž neskrývá, celkově má jeho poselství tak jako tak nejblíže k Churchillově „Stárnout začínáme, když rezignujeme na mládí“. Nabízí se srovnání s českým Babím létem, které je ovšem oproti Venuši milým nostalgickým pohlazením po duši a bolestivější témata obchází velkým obloukem. Zápletka přitom vychází z prosté a logické myšlenky, že pro oko muže nad osmdesát je pohled na krásné ženské tělo stejným potěšením jako pro oko dozrávajícího pubescenta. Roger Michell nikdy nezachází za hranice dobrého vkusu, své hrdiny odhaluje spíše duševně než fyzicky. Některé letitější fanynky Petera O’Toolea, řekněme ty, jež mohly Lawrence z Arábie vidět krátce po jeho premiéře, by přesto mohlo pohoršovat, co tam ten starý chlípník činí. Být o pár desítek let starší, asi mi to nepřijde tak komické. 75% Apendix: Těm, jež téma Venuše zaujalo, bych doporučil komedii Poslední sbohem, kde šarmantně umírá Peter Falk. (07.08.2008)