Báječná chvíle

Ne úplně nejznámější osmdesátkový film z dílny Johna Hughese. Překvapivě ani oblečení není tak křiklavé a songy tak profláklé, přesto jsou 80s z filmu cítit až za roh. Na Snídaňový klub, kde účinkovalo tvrdé jádro Brat Packu, opravdu nic nemá, nicméně Báječnou chvíli mohu s klidným svědomím zařadit mezi to nejlepší z produkce 80. let v rámci (teenage) romantických komedií. (26.07.2011)

Režisér Howard Deutch začal svou kariéru v osmdesátých letech a ještě navíc v žánru teenagerské komedie, což je sám o sobě strašlivě fatální start. Jenže on se jakoby zázrakem své negativní predestinaci dokázal vzepřít, sfoukl svou špatnou karmu a po celkem slušném debutu Kráska v růžovém natočil další podobnou romantiku pro teenagery smíšenou se sociálními prvky, tentokráte ale ještě o řád lepší - svou Báječnou chvíli. Pomineme-li ten typický osmdesátkový look, dostaneme už jen samé kladné hodnoty - jednoduchý, ale přesto (hlavně tedy pro daný žánr) kvalitní scénář, sympatické herce i herečky, nostalgickou představu středoškolské mládeže, kde svět je rozdělen na ty zlé (rozuměj zlatou mládež) a dobré (rozuměj děti ze středostavovských rodin) a vše je dopředu tak krásně nalinkováno...a hlavně se tu ještě všechno netočí jen okolo panictví a jeho ztráty... (21.05.2011)

Kráska v růžovém na druhou. Dělal to ten samý režisér, ale tentokrát to už bylo mnohem snesitelnější. Milostný trojúhelník je asi to nejběžnější, o čem natočit film pro náctileté, nicméně mohlo to být lepší. Nedávno jsem viděl Tajná ctitelka a tam to bylo o parník někde jinde. Obsazení tady bylo docela v pohodě, jenže jde vlastně jen o posledních třicet minut. Předtím to je jen vata, zbytečná náplň. Proč mám čekat hodinu, než borec konečně vytáhne svoji kočku ven a normálně si s ní promluví. Přitom několik dní dělal, že vůbec neexistuje. Konec skončil tak, aby byli všichni šťastní (ok beru), ale já teda rozhodně ne. 3* (23.04.2023)

Asi najslabšia Hughesovka. Ako je to pri tomto žánri zvykom, už na začiatku viete ako to skončí. Aj keď ja na Stoltzovom mieste by som sa rozhodol inak. Má to niekoľko fajn scén, no nič výnimočné, čo by utkvelo v pamäti. Navyše na Stoltzovi a Lee je vidno, že obdobie keď im bolo násť už majú dávno za sebou, tých stredoškolákov im neuverite. A tak tým najlepším vo filme je Elias Koteas, drsňák z ktorého ide strach. (08.07.2020)

Ja viem, ja viem, je to sračka, ale pod všetkou tou kopou gýčovitosti a klišé sa nachádza síce ohratý, ale naozaj pekný, romantický príbeh so sociálnym presahom (ako vlastne takmer vo všetkom od Hughesa z osemdesiatych rokov). A presne tak to mám rád. V slabej chvíľke by som možno uvažoval aj nad plným hodnotením. Delil ma od toho asi len príšerný soundtrack a fakt, že mám s týmto filmom jeden osobný problém. Ide o to, či Leu Thompson, alebo Mary Stuart Masterson. Tú prvú mám rád už od detstva (Káčer Howard), tú druhú o niečo kratšie, ale zasa poriadne (Benny & Joon). Tak koho? Jasné, že Mary! Stolz má blbý vkus. (02.11.2012)