После смерти
Recenze (4)
"Jak bude po smrti? – Tobě dost těžce…//není co závidět; netěš se, – těš se!//ale ne, duše má, čeho ses lekla – očistce, mučení, plamenů pekla?// to je moc humánní, mírné a všední…//Jak bude po smrti? Tak jako před ní". Svojsky vyjadrené kontinuum života a smrti Krchovského básňou. Obdobné kontinuum pokračovania riadne ani nezapočatej lásky počas života, preťatej náhlou smrťou mladej herečky, s možným pokračovaním - po smrti, obsahuje umelecký ruský stredno metrážny nemý film. K spojeniu dvoch po sebe túžiacich duší, napriek zdanlivému ukončeniu mystériom smrti, zdá sa, môže dôjsť prostredníctvom série horúčkovito halucinačných zjavení mŕtvej lásky osamele žijúcemu študentovi. Pre neho existuje len jediná nádej. Romanticko-gotizujúci príbeh, spracúvajúci motív Turgenevovej poviedky "Klára Miličová". Atmosféra predrevolučného Ruska, kostýmy vyššej spoločnosti, umelecké večierky s prednesom poézie, denníky a čiernobiele fotky, študentská samota v izbietke plnej fľaštičiek, všetko prechádzajúce farebnými odtieňmi, podkresľujúcimi prostredia či nálady hrdinov - to všetko umocňuje clivú a zároveň zvláštne láskyplnú atmosféru filmu. Naplno sa prejaviacu asi až po zániku fyzických tiel. ()
Nádherně nasnímané. Takhle pohyblivou kameru, jako ve scéně na bálu, jsem do roku 1915 neviděl. A doslova mi vyrazil dech zoom do tváře Zoyi. Taky působivé barevné tónování filmu stojí za samostatnou zmínku (růžová!). A navrch ta srdceryvná hudba. Pokud máte rádi němý film jako éterické médium, tohle je volba par excellence. Jevgenij Bauer byl třída. ()
Príbeh osamelého muža, do ktorého sa zamiluje herečka, ale on ju odmietne. Tá si napokon zoberie život a mužovi s ťažkým svedomím sa začne zjavovať... Depresívna ducharina má slušnú atmosféru, triky a hoci je v závere trochu naťahovaná, oplatí sa vidieť. Prvý komentár. ()
Po stránce technické nemůžu filmu absolutně co vytýkat, ba naopak musím vychválit úžasnou práci se světlem, barvami, trefný střih, a především hrátky s kamerou, která byla do té doby nevídaná. Herci hrají též velice slušně, a i když jejich hlas nemůžeme slyšet, tak jejich mimické herectví to bez problémů vynahrazují a možná i přináší něco skrytého navíc. Hudba na pozadí je též příjemná a pěkně doprovází celý snímek. No a nakonec příběh, který je svým způsobem jednoduchý, ale díky tomu že je i takový neurčitý a mnoho scén může mít jinou interpretaci, tak přesto si myslím, že je to dost propracovaný příběh i s nějakou hloubkou. Proto filmu odpouštím tu ne moc prokreslenou romantiku mezi postavami, neboť díky té nevědomosti, co divák prožívá, potažmo i hrdina, se více ponořím do nesnáze hlavní postavy a jeho konečného šílenství. Navíc v žádném dřívějším filmu (myslím před 1915) jsem nikdy nepostřehl, že by snímek obsahoval nějaké hloubku k zamyšlení a tohle na filmu velice cením, a proto i mé hodnocení je tak vysoké. ()