Cymbeline (TV film)
Drama / Komedie
Velká Británie / USA, 1982, 175 min
Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
zdepapepa
Cymbeline je hodně takový mišmaš, best of kompilace Shakespearových her, tragédií, komedií i problémovek. A i když se tatam našla nějaká hra, která by mě nudila, tady bylo všechno postaveno do juxtapozice, do takového komediálního kontrastu, že ani chvíli se člověk nedokázal nudit. Tady jsem ovšem nucen vzdát hold panu režisérovi, protože text to není kdovíjaký, ovšem zde ožívá na filmové poměry jako politý živou vodou, zejména se dá hovořit o štěstí na to, jak často je tato hra adaptována na filmové plátno (čti: nikdy). Bez diskuse jsou hlavní role, ať už to je ústřední královský pár, milenecká dvojice nebo ztracení synové. Centrum mé pozornosti, místy "marfušovský" Cloten se těžko dá brát vážně a plní jako jeden z mála doslovný význam šaška a blázna. O to víc je možná zábavnější.(29.12.2011)
-
bogu
Cymbeline, pozdní shakespearovská romance, je tak trochu experiment s elastičností příběhu, respektive Shakespearův pokus nacpat do jedné hry čtyři dějové linie, třicet vedlejších postav, říši římskou i renesanční Itálii, pohádku o zlé maceše a milostné drama z Dekameronu, ztracené prsteny, narámky, syny a manželky, výstup duchů, matoucí dopisy, stínání hlav, mnohočetná přestrojení, bitvu o Británii, Jupiterovy tabulky a epické rozuzlení. Ve filmu to všechno působí přece jen o něco méně překombinovaně než na stránce, ale i tak režisérovi Elijahovi Moshinskému trvá tři hodiny to všechno odvyprávět. Naštěstí je Moshinsky režisér s výjimečným citem pro vizuální estetiku a téměř všechny jeho shakespearovské adaptace pro BBC mají sosáky zapuštěné v plátnech Vermeera, Carravagia, de la Toura, Watteaua, Rembrandta… zkrátka a dobře, jeho Cymbeline vypadá nádherně, a tak divákovi unavenému všemi těmi zvraty a zmatky nabízí kompenzaci v podobě ušlechtilé pastvy pro oči. A nejen to: Cymbeline se může pyšnit i výborným obsazením: Helen Mirren je, dle očekávání, fantastická v hlavní roli osudem zkoušené princezny Imogen, Richard Johnson vyladil cholerického krále Cymbelina k mé naprosté spokojenosti a stěžovat si rozhodně nemůžu ani na Claire Bloom (Královna), Paula Jessona (Cloten) nebo Michaela Gougha (Belarius); snad jen Posthumus Michaela Penningtona a Iachimo Roberta Lindsaye nebyli vždy tak úplně ve formě. Výtky: neobratná kamera a necitlivý střih; pohříchu nevydařená scéna Posthumova snu ve vězení a ořezání Posthumova rozhovoru s žalářníkem; snad i nešikovné vypuštění bitevních scén. Ovšem i tak jsem Moshinskému za jeho shakespearovskou tour-de-force napříč plátny starých mistrů nesmírně vděčný. // LEPŠÍ VERZE: Co je mi známo, tohle je dodnes jediná dostupná filmová (televizní) adaptace Cymbelína a naštěstí dopadla velice dobře!(7.10.2010)
