Midsummer Night's Dream, A (TV film)
Komedie
Velká Británie, 1981
Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
zdepapepa
Nevím, nakolik se tato verze liší od ostatních, čili možná budu mluvit lehce mimo oproti bogovi, ale co už, názor jako názor. Nelze se přít o kvalitě předlohy, čili přijde na paškál ztvárnění. Překvapila mě velice temná příroda, zejména co se vody týče (herci měli nejspíš nějakou úchylku pro máchání se ve vodě), účast Helen Mirren, naopak celkem příjemně mě překvapil Puck, Hermia i Helena a, zde jdu proti boguovi, absolutní amatérskost závěrečné hry. Už popis samotného sluhy mě navnadil, samotné ztvárnění ještě více, kde Zeď úchylně kouká, jak si dva star-crossed lovers špitají dírou ve zdi a Moonshine snaží se svou lucernou, keřem a psem přehrát samotného Pyrama. Ač to nebylo tak profesionální jako hudební výprava, zůstane to pro mě pro tuto verzi hry ikonické společně s Puckem, pochopitelně.(31.10.2011)
-
bogu
Sen noci svatojánské v podání BBC je rozhodně zajímavý, i když možná ne právě čarokrásný. Místo kouzelných světlušek, roztančených víl a pralesního bludiště se tu pomatená čtveřice milenců dočká dost temného a špinavého močálu, hnijícího dřeva a krákání nejroztodivnějších lesních tvorů. Tenhle Sen je tak studený, promoklý a nevlídný, až se začíná nebezpečně podobat noční můře. Puk, například, tu vystupuje jako polonahý a víc než jen mírně psychopatický voyeur se špičatými zuby, se kterým Oberon (vagabund s dlouhými mastnými vlasy) zachází jako s kusem hadru. Možná nejpádnějším důvodem proč věnovat pozornost téhle adaptaci je Helen Mirren v roli Titánie, královny víl. Její výkon je vybroušený od začátku do konce a její první výstup s Oberonem je ikonický – během jejího mimořádně dlouhého a těžkého monologu „These are the forgeries of jealousy“ jsem ani na okamžik neztratil niť a její vyprávění o indickém chlapci nejenom nenudilo, ale vyloženě přetékalo poetikou a energií. Druhým velkým plusem téhle produkce je Cherith Mellor jako obrýlená Helena – roztomile komická a politováníhodná; Mellor si pro sebe krade scény celkem snadno. Do třetice musím vzdát hold hudbě, která je na poměry BBC Shakespearů nezvykle působivá a efektivní, třebaže mi nebylo moc jasné, proč byla tak silně tlačená do barokního stylu (že by dětské chóry Titánie měly zdůrazňovat nadpozemskou, neřku-li božskou podstatu téhle figury? Nebo snad měly korespondovat se stylizací scén podle obrazů starých mistrů – technikou uplatňovanou v řadě BBC Shakespearů?). Velkou ránu mi ale BBC zasadila svým zpracováním komedie s ochotníky; Klubko v podání Briana Glovera je nesympatický, tupý, opruzený plešoun, který zcela postrádá charisma a entuziasmus komického tragéda-amatéra, a závěrečná inscenace ‘Pyramus a Thisbe’ je pohříchu odbytá – tuny příležitostí pro skvělou komedii si zřejmě nikdo nevšiml. Jediný vtipný moment, kterého jsem se dočkal byla snaha ‘Měsíčního svitu’ překonat ‘Pyrama’ se svojí lucernou. Celkově neuvěřitelně chabé. Ostatní komponenty příběhu (milostný čtyřúhelník, Oberon a Puk, Theseus) fungují naštěstí o něco lépe, leč ani solidní herectví nedokáže vykompenzovat absenci oné hravé, čarovné a poetické atmosféry, kterou je tahle hra tak silně provoněná. // LEPŠÍ VERZE: Je to zarážející, ale nevím o ničem lepším. Zajímavou alternativou je nejspíš Hofmann (1999), který, ač nabízí skvělé výkony ve vedlejších rolích, nemá potřebný tah a předlohu prakticky rozsekal na kousky.(15.8.2009)
