Obsah
-
Ten rok – 1968 – končila divadelní sezóna v Divadle Na zábradlí v červenci. Poslední týden před prázdninami ještě televize natočila Krále Ubu, inscenaci hry praotce absurdního dramatu Alfreda Jarryho, kterou fantasticky přepracoval Miloš Macourek. Přenos se poprvé vysílal až po listopadu 1989. Záznam, jejž na svém DVD uvidíte, se zachoval jen díky televizním technikům, kteří si tajně pořídili kopii.
V Extra minutách vzpomíná na Krále Ubu Marie Málková, jež hrála hlavní ženskou postavu hry a byla rovněž manželkou režiséra Jana Grossmana. O něm bude mluvit Jiří Krampol, který si ho nesmírně vážil a jenž svá léta v Divadle Na zábradlí považuje za nejlepší profesionální školu. Pozvali jsme také Andreje Kroba, dnes renomovaného režiséra her Václava Havla, který byl v té době na Zábradlí šéfem jevištní techniky. (oficiální text distributora)
Ten rok – 1968 – končila divadelní sezóna v Divadle Na zábradlí v červenci. Poslední týden před prázdninami ještě televize natočila Krále Ubu, inscenaci hry praotce absurdního dramatu Alfreda Jarryho, kterou fantasticky přepracoval Miloš Macourek. Přenos se poprvé vysílal až po listopadu 1989. Záznam, jejž na svém DVD uvidíte, se zachoval jen díky televizním technikům, kteří si tajně pořídili kopii.Komentáře uživatelů k filmu (11)
-
igi B.
Kongeniální Libíček ve své životní roli Otce Ubu na dávidle i v okolku... :o)) Kumpány a Matku nevyjímaje! V téhle ubuoidní dadadaptaci patafyzické frašky Alfreda Jarryho. Kdo neví ať ví. U mého zeleného ptáka! HOVNAJS!!!(8.12.2006)
-
sportovec
Cesty nejen lidských osudů, ale i televizních záznamů mohou být nanejvýš nevyzpytatelné. Z hlubin televizního pravěku se mezi nás doslova deus ex machina snesla inscenace, která na malém jevišti přibližuje opravdu veliké teatrum mundi. Více soustředěna do dobového kontextu, který je dnes pro nepamětníky bez důkladného vysvětlení takřka nesrozumitelný, vnáší mezi nás herecký perfekcionismus všech protagonistů, Marie Málkové, excellentního Jana Libíčka, překvapivě dobrého a zdatného Jiřího Krampola, ale i nadprůměr na nebo i za hranicemi možností podávané výkony ostatních herců. Nevadí ani prolínání vícerolí, dokonce se dá říci, že kvalitě Grosmanova nastudování to ještě pomáhá a viditelně zvyšuje její účin. Porovnáváme-li tuto režii s inscenací z devadesátých let - inscenací nadprůměrnou a dobrou - zjistíme, že Grossman vítězí propracováním tvaru a - pokud jsem si dobře zapamatoval věty Málkové i Krampolovy z připojených bonusů - i funkčním včleněním dalších Jarrého verzí této pozoruhodné hry. Grossmanův KRÁL UBU je tu tedy opravdu "perlou českého divadla".(13.7.2010)
-
formelin
Hovnajs! Výborný Libíček a Přeučil..(16.3.2007)
-
LiVentura
Pánové a dámy, musím podotknout, že zde vidíme živý důkaz opravdovosti lidského herectví, herectví tak velkého, čistého a znamenitého, že oči i uši jen trčí zájmem a jsou strnulé úžasem. Já takové pocity skoro měl a tohle je můj vrcholný zážitek z českého divadla. Mistr Libíček ve své nejlepší životní formě, která byla, žel nám všem, radikálně přeťata jeho srdcem.. :-((((13.12.2009)
-
M.Macho
Geniální inscenace Jana Grossmana ze Zábradlí patří mezi nejzlatější hovnisko "české divadelní tradice". Úsporné a zároveň do krajnosti využité minimum prostředků činí z inscenace maximální divadlo. Práce s prostorem, rekvizitami a širokou škálou hereckých prostředků nemá obdobu. Libíček s Málkovou, ostatně úplně vichni včetně kulisáků Zábradlí jedou na 300%. Tato šílená vize obskurního tlouštíka třímajícího klobásové žezlo na smetišti dějin je předobrazem rozkladu společnosti (ve spojitosti s komunisty - král Václav se projevuje jak Gottwald a posléze nade vším visí onen nepopulární ruský medvěd). Jaká škoda, že taktéž i Ubu padl nikoliv za vlast, ale za normalizace...(20.12.2006)
-
gjjm
Je mi to nesmírně líto, ale pro mne je to spíš zklamání. Hra je samozřejmě jedním z největších děl dramatu vůbec, ale konkrétní inscenace jakoby zachovávala jen záporné stránky originálu: je bez náboje, energie a tempa, neposouvá se dál a jen tak doutná, nicméně stojí za to ji vidět už kvůli skvělému herectví Jana Libíčka (no...herectví :-)? ). Voják musí být uvědomělý a oholený - ale oholený víc, protože to je vidět!(10.2.2010)
-
Přemek
Zjevení divadelní scény šedesátých let. Škoda jen, že záznam je pořízen bez publika.(12.7.2007)
-
Dominique
Nemůžu dát pět jen protože miluju Jarryho.(11.3.2009)
-
Rodin
Bezchybné a neuvěřitelně pevně pohromadě držící představení, které si rozhodně televizní záznam zasloužilo vrchovatě. Jan Libíček září ve své vůbec nejlepší zdokumentované roli. Aneb FRONTOVÍ BOJOVÁCI - AŤ ŽIJE ARMRDA!(21.4.2010)
-
Jimb021
možná jsem už až moc porevoluční dítě, možná jsem od toho čekal hrozně moc, ale úplně na 100% mě to neokouzlilo a přišlo mi to chvílemi až zbytečně zdlouhavý a humor trochu opakující se. Na druhou část už jsem se ani nedokázal soustředit. Ale i tak to je určitě kvalitní představení. Zítra jdu na předělávku katedry alternativní divadla DAMU Ubu Antikrist. Tak jsem zvědavý. :-) PS: Hovnajs je pro mě osobně možná až moc nesprostý (oproti originálnímu, tehdy dost pobuřujícímu Merde), chtělo by to něco tvrdšího!(16.2.2011)
-
josieaddms
Opravdu perfektní, strašně drzé, a provokativní divadelní přestavení. Navíc na rozdíl od dnešních divadelních představení, všichni dobře hráli. V čele s Libíčkem který svou roli zvládl lépe než perfektně a s příjemnou Málkovou. Mělo to krásně a velmi nápaditě udělanou scénu, a spousta věcí bylo naznačeno jen metaforou nebo gestem, a přesto bylo naprosto čitelné o co jde. Navíc Jarry to napsal tak, že nejen že to každý pochopí, ale jako by dokázal předvídat situace, které se například v ČR a SK potom (tenkrát) děly. Je to úplně nadčasová hra, napsaná 1896 a přesto tak strašně aktuální. Velmi mě to bavilo. Je tam spoustu nesmrtelných vět, a hlášek k které jsou nejen k zasmání, ale i k zamyšlení. Nakonec mě dostala postava otce, který svojí dceři do života doporučil přečíst Zápisky Starého Prasáka aby byla připravená na manželství. No není to skvělý?(29.1.2012)
