Obsahy(1)
Král Ubu Alfréda Jarryho, groteska o cestě za mocí a požitky, v slavné inscenaci Divadla Na zábradlí šedesátých let a v režii Jana Grossmana s neopakovatelným Janem Libíčkem v titulní roli. Obžerný a poživačný, lačný moci a bezskrupulózní Otec Ubu se za vydatných rad své ctižádostivé ženy zbaví polského krále a zmocní se jeho trůnu. Nastolí hrůzovládu, v níž mu jde jen o vlastní prospěch, a tak není divu, že se proti němu lidé vzbouří. Nebudeme předjímat všechny peripetie děje, jisto je, že „hrdina“ skončí ve vězení, a to zcela dobrovolně, neboť v nejisté době zde nachází teplou stravu a bezpečí, takže ho chtějí záhy všichni občané následovat… Divadelní pojetí J. Grossmana a Divadla Na zábradlí, které vzniklo už v roce 1964, a jehož televizní záznam byl pořízen v létě roku 1968, je dodnes působivé, zábavné a především myšlenkově bohaté. Jdeme za tím, kdo nás populisticky krmí hezkými řečmi? Chceme žít v závětří, aby se o nás někdo staral, zatímco my mu odevzdáme veškerou svou svobodnou vůli? To nejsou otázky, které by měly zajímat jen diváky před padesáti lety… (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Chceme místo dopravy, elektrické popravy... Jiří Krampol, zavzpomínal, že s divadelní inscenací byli na festivalu v Paříží na "Divadle národů" kde měli obrovský úspěch a vyhráli s ní. Úspěch však nespadl z nebe, inscenaci zkoušeli velmi intenzivně celý rok, což bylo tenkrát ale i dnes naprosto ojedinělé. ()
Opravdu perfektní, strašně drzé, a provokativní divadelní přestavení. Navíc na rozdíl od dnešních divadelních představení, všichni dobře hráli. V čele s Libíčkem který svou roli zvládl lépe než perfektně a s příjemnou Málkovou. Mělo to krásně a velmi nápaditě udělanou scénu, a spousta věcí bylo naznačeno jen metaforou nebo gestem, a přesto bylo naprosto čitelné o co jde. Navíc Jarry to napsal tak, že nejen že to každý pochopí, ale jako by dokázal předvídat situace, které se například v ČR a SK potom (tenkrát) děly. Je to úplně nadčasová hra, napsaná 1896 a přesto tak strašně aktuální. Velmi mě to bavilo. Je tam spoustu nesmrtelných vět, a hlášek k které jsou nejen k zasmání, ale i k zamyšlení. Nakonec mě dostala postava otce, který svojí dceři do života doporučil přečíst Zápisky Starého Prasáka aby byla připravená na manželství. No není to skvělý? ()
Pánové a dámy, musím podotknout, že zde vidíme živý důkaz opravdovosti lidského herectví, herectví tak velkého, čistého a znamenitého, že oči i uši jen trčí zájmem a jsou strnulé úžasem. Já takové pocity skoro měl a tohle je můj vrcholný zážitek z českého divadla. Mistr Libíček ve své nejlepší životní formě, která byla, žel nám všem, radikálně přeťata jeho srdcem.. :-((( ()
Pánové, vy se mně vůbec nelíbíte! Máte v kebulích jakési… ty myšlenky nebo co. Proto ve jménu národního zdraví – do díry! Stop! Dva stačí. Těch dvě stě dalších bude psát, že jsem dobrák, jakého země nenosila. Vynikající a pravdivá parodie použitelná v jakékoliv době. Demogracie – to znamená, že bere každej, kdo má ruce. A že nejenom já můžu vokrádat ty druhé, ale i ti druzí mě. V tom je ta hrůza. ()
možná jsem už až moc porevoluční dítě, možná jsem od toho čekal hrozně moc, ale úplně na 100% mě to neokouzlilo a přišlo mi to chvílemi až zbytečně zdlouhavý a humor trochu opakující se. Na druhou část už jsem se ani nedokázal soustředit. Ale i tak to je určitě kvalitní představení. Zítra jdu na předělávku katedry alternativní divadla DAMU Ubu Antikrist. Tak jsem zvědavý. :-) PS: Hovnajs je pro mě osobně možná až moc nesprostý (oproti originálnímu, tehdy dost pobuřujícímu Merde), chtělo by to něco tvrdšího! ()
Galerie (14)
Zajímavosti (2)
- Premiéra 16. 5. 1964 (předpremiéra 14. 5. 1964), Divadlo Na zábradlí (Praha). (NinadeL)
- Jiří Krampol zavzpomínal, že s divadelní inscenací byli na festivalu v Paříží na „Divadle národů“, kde měli obrovský úspěch a vyhráli s ní. Úspěch však nespadl z nebe, inscenaci zkoušeli velmi intenzivně celý rok, což bylo tenkrát, ale i dnes naprosto ojedinělé. (sator)
Reklama