Britský režisér John Maybury (LÁSKA PROKLETÁ, SVĚRACÍ KAZAJKA) do svého nového snímku obsadil hereckou hvězdu Keiru Knightley, jejíž matka, Sharman MacDonald, je autorkou původní divadelní hry i scénáře. Příběh popisuje vztah známého waleského básníka Dylana Thomase (Matthew Rhys) se dvěma ženami - jeho maželkou Caitlin (Sienna Miller) a přítelkyní z dětství Verou Phillips (Keira Knightley), jejíž osud se však pojí s jiným mužem, Williamem Killickem (Cillian Murphy). Obě ženy jsou nespoutané, obě jsou okouzlující a obě po něm touží. Pro kterou z nich se rozhodne? (jjituska)
Scénář: Sharman Macdonald ..
70% zaokrouhlených nahoru především za Keiru a válečnou Anglii ;-)) ___ Příliš vlažný, pomalý rozjezd, kde zaujme tak akorát zpívající Keira Knightley, ale jinak je roztahaný, bez silnějších momentů. Takže mimo kupených stylizovaných obrázků, perfektních kostýmů a všudypřítomného cigaretového kouře se zde okrajově zaplétá milostný čtyřúhelník. Silnější momenty a hustější atmosféra snímku přichází až později, jak v rovině obsahové, tak herecké. Ty obstarává samozřejmě opět výtečná Keira, která bezpečně vládne tomuto snímku a zaostávají za ní nejenom zbylý herečtí partneři, ale většinou i režisér samotný. ___ (Come back to me) Atonement je však o něčem jiném a především působivěji udělané.
Keira mě posl. dobou velmi překvapuje, hmmmm! Kdybych si chtěla hodnocení zjednodušit, napsala bych tohle - * za Keiru, * - za Siennu, * za Cilliana a * za Matthewa, jenže i když to takhle stejně na první pohled je, v hlubším bádání by mi chyběla pochvala za kameru, střih, hudbu, režii .. tenhle snímek od začátku - opravdu úplně záčatku stojí na hereckých výkonech, které potěší fanoušky i nefanoušky všech zůčastněných, dále je to příběh, jenž i když se může zdát omíjený často, ale vždy v jiném obalu, tak to tak není a dále ta oná kamera, střih a další technické filmařské práce, jenž se krásně doplňovaly a ona mnohá barevná odlišnost, ale přeci jen stále soudržnost mi vyrážela dech. Vynikající snímek, škoda, že další z těch, které zůstanou trošku podceněny ..
Tak nak teda nevim, co timhle chtel reziser rict, film je totiz tak trochu (trochu vic) o nicem. A pritom tu potencial byl. Pribeh je zasazenej do druhy svetovy a zacatek je celkem fajn. Vetsinou zabery na nocni (asi) Londyn, do toho sem tam bombardovani a pribeh o vztahu basnika s jeho manzelkou a zpevacky s vojakem. Jenze kdyz byl nakej kus filmu za mnou a furt se nic nedelo, teda krome trochu ty romantiky, tak jsem lehce znejistel. Kdyz Cillian odejde do valky, tak sem doufal, ze uz to konecne zacne, jenze tady je vsehovsudy jedna malinka valecna scena. No a jakmile se dej z potemnelyho mesta presune na venkov, kde vubec neni poznat, ze nejaka valka je, tak uz to de do kopru. Aspon, ze ke konci film drobet nabyde na zajimavosti, kdyz se Cillian rozsrackovanej vrati z valky. Ale v momente, kdy je konecne zadelano na dobry drama, tak film skonci. No ale zachranujou to dve veci. Jednak je film pekne natocenej, obzvlast kamera je fakt perfektni. A pak herci. Matthew Rhys je sice lehce otravnej a nesympatickej, s tim jak se furt zajima hlavne o svy dobro a predcita nejaky debilni basnicky a Miller oproti Keire pusobi tak nak chude a nezajimave. Jenze pak tu je prave Keira, ktera je tady tak strasne krasna, jako uz dlouho ne a pri uvodnim zaberu na ni skoro az zari. A ani po herecky strance to neni spatny. No a pak tu je Murphy, kterej poradnej prostor dostane az ke konci filmu, ale je paradni. Takze celkove pribehove nic zajimavyho, ale herecky fajn a dobre natocenej film, kerej ale vic nez na 3* neni.
Raději se nebudu vyjadřivat o tom, jak moc mě tenhle film zklamal... Všechny výtky, které jsem měl k Pokání beru nazpět, protože tenhle bezkrevný mladší bratříček mi ukázal, jak strašně rozdílně můžou dopadnout dva v podstatě totožné, dobře, to je možná silné slovo, ale rozhodně dost podobné náměty.
Připadá mi to, jako by se chtěl Maybury svézt na vlně úspěchů z Pokání, protože i když je příběh odlišný, tak opět Keira (moc ji to slušelo, mám pro ní a její hlas celkem slabost) oblékla dobový kostým z válečné Britanie a opět se odehrává silná romance mezi ní a hlavním hrdinou, kde v tomhle případě chemie moc nefunguje, ale to je spíš vina scénáře, než Keiry samotné, protože ta se dostává do fáze, kdy dokáže utáhnout filmu sama. Tim rozhodně nechci říct, že by ostatní herci nebyli co platní, ale oba dva mužští představitelé nevyčnívali a Sienna se prostě spkojila s tím, že je jen ozdobným dopňkem, která nemá zastínit Keiru ani nic podobného. __ Tohle romantické drama je docela utahané a místy připomíná televizní režii, ale pokud máte rádi buď Keiru nebo válečnou Anglii nebo nejlépe obojí, tak se vám to bude líbit.
Přes všechny poměrně zásadní věci, kterými se film zaobírá, mě nakonec celé dílo nechalo překvapivě dost chladnou. Příběh se zaplétá pomalu a nezajímavě, což už se mu v závěru, kdy to nabírá grády, nepodaří příliš napravit, a různé vizuální a stylistické hračičky tady taky nepůsobí tak, jak by asi měly. Pochválit ale rozhodně musím zajímavé herecké obsazení.
Výborné obsazení, skvělé téma, výtvarná stránka nemá chybu....ale něco je špatně, místy se film neuvěřitelně vleče a dokonce mám podezření, že kdyby místo nádherné Keiry to hrála nějaká herečka, která lépe zvládá vyjádření vnitřních emocí, tak by to taky bylo o chlup lepší....Nicméně slavného básníka mi to přiblížilo naprosto realisticky ať už je to podle skutečnosti nebo ne...
Vynikající herecké výkony a hodně silné a prokreslené postavy a jejich vztahy dělají z tohoto filmu docela silný zážitek, který i přes pomalý rozjezd nakonec pořádně upoutá pozornost. Čím více si Keiru uvědomuji jako dobrou herečku, tím méně mě fyzicky přitahuje. Sienna by v tomto souboji vyhrála na celé čáře.
Ten film ani v úvodu nepozdravil, což neodpouštím, protože jak by řekl Svěrák, jsem Vítací typ, a ten když je opomíjen, je smutný. Světla svítí, lahváče se povalují v rohu, čili atmosféra slušná, jenže i přes svou romantickou vlnu (tu já rád) se dočkám jen chladnýho odstupu. Od všech. Keiru nemám na pozadí svého notebooku jen tak, je pro mě docela dobrou múzou, něčím... asi takovým básnickým pojmem, tak. To se mi to kecá do cizího filmu, když sám nejsem schopný racionálně popsat svoje myšlenky, že jo? A lepší už nebudu! Vlastně ani Mayburyho film, který by si měl přečíst příručku o tom, jak se naučit emotivně vyjadřovat.... a když toho nebyl schopný film, tak alespoň já: "Takže, Dobrý den!"
"Vlažně natočené nic" i tak by se dal shrnout Edge of Love. Herecky to ovšem vynahrazuje má oblíbená Keira Knightley, jenže to také sama nezachrání. Pomáhá jí tu sice Sienna Miller a Cillian Murphy, ale k lepšímu pocitu tu nepomohl ani dobrý scénář v takto ohraným a pro mě nezajímavým námětu. Pokud chcete vidět romantiku ve válečném kabátku s Keirou Knightley, raději sáhněte po daleko lepším a rok starším snímku Atonement. Slabé tři hvězdy, 55%
Neskutočné sklamanie. Vlečúci sa príbeh, vlažný scenár, nepresvedčivé a nudné herecké výkony, uspávajúce dialógy, hrozné milostné scény, neuveriteľný vizuál.. Proste maximálne nezvládnutá záležitosť. Po prvých 30. minútach som bol nútený pretáčať - a to sa mi stane raz za rok. 30% - ani neviem za čo!
Na hraně lásky na první pohled vypadá jako filmový parazit snažící se zopakovat úspěch o rok staršího Pokání. Nasvědčovala tomu účast Keiry Knightley v podobné úloze, zařazení do období 2. světové války, trailer, který servíroval scény ne nepodobné právě těm z Pokání (Keira na pláži, odloučení vlivem války, atd.), dokonce i jeden z plakátů na tento film na mě působí jako vykrádačka plakátu určeného pro propagaci majstrštyku Joe Wrighta. Po shlédnutí filmu ale mohu s klidem říct, že tato podobnost je jen a pouze marketingovou záležitostí, kdy se producenti snažili Na hraně lásky prodat jako "něco, co je podobné a tudíž i stejně dobré jako Pokání". Na hraně lásky je ve skutečnosti méně rozmáchlým a intimnějším příběhem lásky, přičemž kdybych chtěl oba zmíněné film nějak odlišit, nazval bych Pokání epikou, zatímco v Na hraně lásky vidím převážně lyriku - příběh zde není tak košatý a komplikovaný, o to více prostoru je zde věnováno samotným postavám, což je třeba, neboť všechny postavy z milostného čtyřúhelníku jsou stejně důležité a je tedy třeba, aby jim byla věnována vesměs stejná pozornost. Nenapadá mě lepší označení pro tento film než melodrama, které je příjemně staromódní a postavy v něm mluví, jakoby předčítaly z "krásné literatury", jako by každá z nich byla nadaným básníkem (tím je ve skutečnosti jen jedna z postav), který dokáže bez většího rozmýšlení proměnit normální dialog v krásný kus poezie, což sice nepůsobí moc věrohodně, ale ve výsledku to filmu přidává na poetice. Divadelní kořeny jsou z tohoto filmu velmi cítit. Dialogu jsou opravdu skvěle napsané a příběh celkově, i když zpočátku vězí nějakou dobu v mrtvém bodě, s přibývající stopáží graduje a závěrečná katarze je dojemná, tragická a velmi efektivní. Někdo bude mít možná zpočátku problém se samotnými postavami, neboť ty jsou v úvodu jen letmo načrtnuty, což je problém který se s každou další minutou a jejich postupným vývojem pomalu rozplývá a v druhé polovině se z nich vyklubou vrstevnaté charaktery, které jsou hlavními pilíři celého filmu. Pokud jde o vizuál, jedná se o čiré orgie - barevná škála, kompozice, prolínačky, tónování...prostě nádhera. Pro takový druh filmu jsou velmi důležité herecké výkony, které dávají scénáři konkrétní tvar. V Na hraně lásky se sešli talentovaní zástupci mladé generace - Cillian Murphy snad ani špatně hrát neumí, Keira Knightley dokazuje, že dobová dramata jsou její parketou a v tomto filmu ze sebe vyždímala to nejlepší (vedle Pokání samozřejmě), Matthew Rhys mi byl po většinu stopáže velmi nesympatický, což se dá vzhledem k jeho roli považovat za úspěch a Sienna Miller po Interview opět dokázala, že vedle béček typu G. I. Joe utáhne i seriózní film. A zpívající Keira je úžasná! 90%
Dlho- predlhoooo nič len dutá óda na Keirine pery (ne-o-pí-sa-teľ-ne o ničom!, nie tie pery jo?:)). V poslednej tretine sa ansámbel preberie, hneď to vyzerá inak (jak iný film.. aach tak veru) a začínam to teda vnímať hej, lenže... to už je sakra neskoro pre Edge of love i pre mňa.
Mám ráda filmy z této doby, avšak nijak veselé. Ale vždycky se nějak nechám strhnout tou atmosférou - anglické uličky, vesnice, natočené vlasy, celé zahalené do kouře z cigaret, rudé rty, následný zářivý široký úsměv, který toho mnoho skrývá. (A že jim to slušelo). Složité mezilidské vztahy. Nekončí dilema, kterému přispívá obtížná válečná situace. Vše míří do temné propasti, kde se prvně pátrá a pak už jen čeká na nějaký aspoň tenký proud světla. A přece ho tam našli.
