Zavraždění Johna Lennona

Musím říct, že to není vůbec špatný snímek. Celý film má dobrou atmosféru a příjemnou stopáž. A obézní Jared Leto to je opravdu něco. Podle mě docela opomíjený snímek, který nahlíží na hlavního „hrdinu“ jako na člověka. Pro mě jako člověka který doposud neznal žádné podrobnosti ani důvody Lennonovi smrti určitě nadprůměrný snímek. (16.08.2008)

Film který si začal diváka na začátku postupne podmaňovat svýma dialogama avšak nic netrvá večne a upadlo to do stereotypu který začal pomalu nudit. Ale dialogy byli skvelé, výborne v nich bylo videt do mysle Chapmana a dost to přiblížilo jak se cítil. Pak už to bylo jenom čekání na konec který byl dost obyčejný, prúmerný. Taky musím říct, že atmosféra byla dobrá vúbec bych neřekl, že byl film natočen před nekolika lety ty končící 70. léta tam sou dost cítit. (06.04.2011)

Neberu tvůrcům to, že příběh je zcela autentický, neberu Letovi ochotu se nechat namaskovat zrovna takhle a neberu světu přesvědčení, jak moc důležitý Lennon pro kulturu byl. Ale proč jsem se na tuhle tragickou událost musel dívat tak nudným pohledem, tomu vážně nerozumím. Je to jenom o prázdném monologu, o dilematu se zbraní a o rozebírání zbožňované knihy. Takový Atentát v Ambassadoru fungoval po celou dobu a závěrečná nevyhnutelná událost ve mně všechny pocity ještě umocnila. U Lennona jsem po deseti minutách pochopil, že to, co Chapman na konci udělá, bude jediný moment, který může film ještě zachránit. Bohužel i tato osudová chvíle je podaná tak stupidně a nedbale, že se umocní možná tak ten pocit zbytečnosti. P.S.: A Leto nezáří v žádném případě. Prostě jenom není poznat. (19.06.2008)

Heh, ten hlavní hrdina byl opravdu Jared Leto? Vůbec jsem ho nemohl poznat, nevím, jestli tloutl kvůli roli, ale podobný sám sobě tu měl jen hlas. Ten doprovází celým filmem, takové napůl šeptání, v prvním okamžiku ani nevíte, zda mluví muž či žena, ale postupem času se na to dá zvyknout. Jen by takhle nemusel mluvit tolik, přeci jen byly výraznější scény, kdy se na place něco dělo. Tímto stylem mi to celé přišlo dost uspávací, navíc když člověk celou dobu ví, jak vlastně film dopadne. Trochu víc potěšila Lindsay, které to tu dost slušelo (jak to ta holka pořád dělá, to nevím :-) (19.09.2010)

Taký tichý, na pohľad nevzrušivý, minimalistický film, ktorého intenzita rastie úmerne k vašej ochote a záujmu nazrieť do "atentátnikovej" hlavy. Ak nazriete, máločo vám bude dávať zmysel: nie sme totiž v hlave vášho inštalatéra, ktorý myslí iba na pivo a holé kozy, ale v hlave človeka s duševnou poruchou. Preto sa v nej obdiv až zbožštenie mieša s nenávisťou a opovrhnutím, preto v nej málokedy jedna myšlienka dobehne do cieľa skôr, než jej skrížia cestu tri iné, preto počujeme, že v tom glóbuse niečo nebezpečne tiká. Iba majiteľ podobnej hlavy môže mať v jednom vrecku kabáta Salingerovu knižku a v druhom revolver. Možno to bude znieť zvrátene, ale aj tak si myslím, že v momente, keď Chapman stlačil spúšť, nelomcovala ním nenávisť, ale láska. Zbožštenie je krajnou hranicou citovej škály - a tú neraz nezvládajú ani duševne zdraví jedinci - nieto ešte magor. Predpokladám, že diablik pokušiteľ na pleci mu šepkal do ucha: keď si tú milovanú osobu nemôžeš privlastniť, privlastni si aspoň jej smrť. (01.02.2008)