poster

Edith Piaf

  • Francie

    Môme, La

  • Velká Británie

    La Vie en rose

  • Slovensko

    Edith Piaf

Drama / Životopisný / Hudební

Francie / Velká Británie / Česko, 2007, 140 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • genetique
    ****

    Ak nemáte radi Édith Piaf, šansón, či biografické filmy (ani ja nie som ich priaznivec), tak jediný dôvod, pre ktorý sa skutočne oplatí film pozrieť, je výkon Marion Cotillard. Táto Francúzka bola najväčšou hybnou silou filmu, najsilnejším ťažným strojom. Kto by pred pár rokmi povedal, že béčková herečka známa najmä ako naivná filmová priateľka známeho marseillského taxikára, po pár filmoch siahne na Oscara. Veľkou škodou je, že väčšinu filmu je na Marion ako ťahajúcej lokomotíve postavený celý dej, ktorý predstavuje súpravu niekoľko desiatok vagónov, a ktorý samotná Marion jednoducho nie je vždy schopná utiahnuť. Celkové herecké obsadenie prakticky stojí za pozornosť len v úvode a závere. Posledná polhodinka má už neskutočné grády, tragické vyvrcholenie, časové prestrihy tiež naberajú na intenzite, spočiatku sa zdajú byť vyrušujúce, po pár prestrihoch som si uvedomil, že to bola naozaj dobrá voľba. Samotný životný príbeh mohol byť teda určite o pár minút kratší, pomohlo by to. Samotné spracovanie bolo ale nad očakávania, ako pocta pre Édith je film ako celok určite to najlepšie, čo mohla dostať. 75%.(19.4.2009)

  • viperblade
    ***

    Další z filmů, které jsem měl na HDD nějaký ten rok a konečně jsem se k němu před pár dny dostal. Bohužel, zklamal mě. O Edith Piaf jsem se předtím nějak výrazně nezajímal, takže nevím, jak moc tento film odpovídá skutečnosti, ale myslím, že to mi nebrání říct, že by si zřejmě nejslavnější Francouzka zasloužila lepší biografii. Je to utahané, je to zmatené (občas nevíme, kdo je kdo a v kterém období se nacházíme) a některé scény jsou vyloženě nudné. Naštěstí film má dokonalou Marion, která si toho Oscara opravdu zasloužila a skvěle masky (nemohl jsem uvěřit, jak právě z té překrásné Marion dokázali udělat takovou starou, řekněme osobu :-)) takže je na co se dívat. Právě díky těmto dvěma faktorům (a taky kvůli účasti několika českých herců) jsem uvažoval nad 70 %, ale během těch pár dní se mi to rozleželo v hlavě a hlavně jsem si uvědomil, co mi zde (taky) chybělo. Nějaká výraznější scéna, která by mi zůstala v hlavě. Bohužel, ve filmu žádná taková není. Co jsem z něj akorát pochopil, bylo, že Edith Piaf byla hodně zajímavá a místy i rozporuplná osobnost. A jako taková by si zasloužila mnohem lepší film. 60 %.(7.10.2012)

  • Psema
    **

    What The Fuck? Slovní spojení, které jsem při pohledu na další životopisné drama vykřivkoval až nechutně často. Kde začít. Tak dobře, vrhneme se na scénář. Ten je jen odstínem všemožných hovadin, které povětšinou nedávají smysl a jsou na plátno naházeny tak nesrovnale a nevyváženě, až se z nich dělá mdlo. V jedné scéně se Edith vybourá v autě, střih, jsme o dvacet let jinde a šedým make-upem pomazaná zombie si polehává na zahradě. Dává to smysl? Nedává. Návratu ke zpěvačce se totiž nedočkáme v zápětí, ale až po půlhodině v jiném období, během něhož zapomeneme, co se tenkrát stalo. Ono je to ale stejně jedno. Režisér totiž vůbec nebere ohledy a rozsekává životní příběh hvězdy na pouhopouhé schématické scénky, které opakují jediné: Vzestup hvězdy a její pád. A tak pořád dokola. Není to nudné a je to i slušně zahrané (i když takhle zhnusit krásnou Marion... ale budiž), jenomže další várka dramatu postrádá jakýkoliv smysl a popravdě mě film jako takový přestal po půl hodině zajímat, a tak jsem průběžně raději koukal do stropu. Správně, nebudu si brát servítky jen kvůli tomu, že na Berlinale všichni tleskali a většina návštěvníků letošního Febia udělala totéž. Edith Piaf není dobrý film. A upřímně mě nejvíc potěšil Vašut, který svým nasazením přebil všechny z hlavního ansámblu.(7.6.2007)

  • Kulmon
    ***

    Jestli si mám pamatovat z filmu něco pozitivního, pak to bude jistě hudba. V druhé řadě rovněž herecký výkon Marillon Cotillard, za který obdržela herecké ocenění. Že to byl Český lev je věc jiná a lze spekulovat, co vše dělá film českým. Snad ne štěk v podání Vašuta či Javorského. Vše pozitivní z filmu přebije mimo jiné vražedná stopáž. Nevím, jestli to bylo záměrem, ale podle tohoto filmu byla Edith Piaf protivná feťačka a alkoholička a mimo jejího hlasu na ní neshledávám nic pozitivního. Vyložená záporačka a to na hodnocení nepřidá.(30.11.2010)

  • Dan9K
    ****

    Film, kterému bych chtěl dát o hvězdu míň, ale nějak to nejde. Snad až na samotný konec se nevidí takhle nezvládnutá režie. Nic proti přeskakování 50 let sem a tam, ale jednotlivé úseky byly často useknuty před pointou a beze smyslu. Navíc nechápu, proč někdy byl uveden ukazatel toho, o jaký se zrovna jedná rok a někdy (když to bylo vyloženě žádoucí) nikoliv. Mrzelo mě, že se film zabýval téměř jen tragickými okamžiky života umělkyně. Působí to vypočítavě. Jakoby bylo nějakým příkazem, že biografie slavné osobnosti musí být strašně smutná a srdceryvná. V souvislosti s tím byl dán minimální prostor hudbě, obzvláště naložení s písní L’Accordéoniste bylo tristní, vlastně i La vie en rose, podle které se film v USA jmenuje, se tak nějak snímkem proplétá, ale nikdy nezazní pořádně, Padam...Padam... je useknuta před vrcholem, kvůli ději samozřejmě, jedině snad Non, je ne regrette rien se dočkala pozornosti, jakou si zaslouží a je tak spolu se scénou Marcellovy ztráty nejsilnějším okamžikem celého filmu. Marion Cotillard je hodně dobrá, ale nemůžu se zbavit dojmu, že po většinu času vypadá tak nějak moc mladě a přitažlivě ve srovnání se skutečnou Edith. Každopádně přes tyhle výhrady se jedná o emocionálně silný film, kterému hodně pomáhá už samotné téma. Vnitřím pocitem bych cítil tři hvězdy jako nemístné hodnocení, ale bylo by dost možná zasloužené.(25.5.2009)

  • - Edith Piaf (vlastním jménem Giovanna Gassiová) vlastně neměla do roku 1936 zachycený svůj zpěv na žádném nosiči, proto v tomto filmu byla nahrazena zpěvačkou Betty Marsovou, která dokázala věrně napodobit její hlas v době velmi mladého věku. Skutečný a autentický hlas v tomto filmu zazní až při písni „Harmonikář“ a poté následuje její velmi slavný šanson z pozdějšího času kariéry „Ničeho nelituji“. (tahit)

  • - Marion Cotillard si holila svoje obočí, které bylo později dokresleno tužkou, aby se víc podobala Edith Piaf a snáz se dostala do role. (Galadriel)

  • - Představitelka hlavní role Marion Cotillard pojmenovala svého syna po životní lásce Édith Piaf Marcelu Cerdanovi. (G..)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace