Spálené vzpomínky

║Rozpočet $16miliónov║Tržby USA $3,287,315║Tržby Celosvetovo $8,547,733▐ Tržby za predaj DVD v USA $2,924,086 //počet predaných kusov 158,883║ /60%/ (04.04.2010)

Scénář: Allan Loeb .. Někdo tady vaří z A.G. Ińárritu a koření to Plesem příšer od Forstera. Jelikož jsem se k filmu dostal doporučením, takže bez zkoumání, kdo psal scénář a režíruje, tápal jsem. Ještě když k tomu všemu hraje hudba dle vybrnkaných šablon Gustavo Santaolalla, člověk se pochybnostem neubrání. ___ Ale k filmu. Je tu prakticky všechno - přátelství, rodina, drogy, úmrtí otce - co by vystačilo na poctivé drama až k slzám, ale skutečnost je jiná. Ač má scénář i režie několik světlých momentů, dohromady si spíše navzájem škodí. Nejenže je všechno přitažené za vlasy, ale těch pár silných momentů z papíru se nedaří přenést v plné intenzivně na plátno a nějaké emoce aby divák pohledal (byť je obsah neustále servírován jako něco neskonale smutného). Herci jsou v tom nevině, přestože se vracejí ke známým rolím - zfetovaný právník Del Toro (Strach a hnus v Las Vegas), ovdovělá kráska Halle Berry (Ples příšer), které to tentokrát upřímně sluší nebo milující otec David Duchovny (Californication) - takže typově sedí bezvadně a role zvládají s přehledem. Problémové zůstávají konkrétní situace v příběhu, který začíná jako chronologicky nesouvislá mozaika, aby se po pohřbu ustálil do jednoho směru, aniž by dostala nějaký hlubší tvar, uniká z reality, přičemž jede po šablonovitých kolejích drogových a rodinných problémů. Až bych si dovolil říct, že narůžovělé hollywoodské kramflíky pro doposud slibnou dánskou režisérku Susanne Bier nebudou! (24.04.2008)

Podmanive, vzrusujuce, existencialne, herecky dokonale, drvivo srdcervúce. Nadherny zazitok. (19.02.2008)

Na podobném typu takyfilmů mě ani tak neirituje jejich existence, ale převážně kladné divácké přijetí, které je způsobeno kýčovitým dojímáním se sám nad sebou a zdáním zážitku z uměleckého díla. Není to dílo samotné, ale jeho percepce, která mě nutí k napsání komentáře a demonstrativnímu hodnocení (uznávám, že pokud přistoupím na zdejší škálu a nebudu se ohlížet na červené zabarvení a extatické ohlasy, je to za jednu hvězdičku). Chvíli jsem přemýšlel, jestli se v případě amerického debutu dánské režisérky Susanne Bierové nejedná o počin, ve kterém je vše - od castingu až po zvolené formální prostředky (nechronologické vyprávění s netradičními úhly kamery, významotvorným nasvícením a montáž) - motivováno transtextuálně, ale spíše než o film o festivalovém kýči jde o überkýč hrající si na umění; ukázkový midcult. (Ve zkratce: transtextuální motivace je taková, kdy rozumíme konvencím a rozpoznáme jejich odchylky dle obeznámenosti s daným žánrem, typem filmů či rolí atd.) Vše zde má své opodstatnění jenom proto, že se jedná o trendy postupy známé z Forsterových, Haggisových či Iňárrituových filmů, ale zatímco v nich má epizodičnost vyprávění a kauzální (vztah příčina-následek) roztříštěnost vzhledem k návaznosti na určitý typ myšlení či zmapování určitého geopoliticko-národnostně-genderově-sexuálního stavu v omezeném časovém úseku své opodstatnění, zde tomu tak není. Stylisticky pak jde o autenticky se tvářící, ale přitom výrazně estetizovaný potěr, který hlavně nechce rozrušovat nebo znepokojovat, nýbrž posílením jemně vybrnkávacího motivu vyvolat emoce a zprostředkovat metafory, které slouží jako eufemismy a které by pochopil snad i Forrest Gump (manžel: zastřelen /nevidíme, pouze slyšíme, kamera se odklání/ manželka: pád hrnku a rozlití nápoje na zem). A kdyby byl někdo fakt tak pitomý, že by mu nedošlo, vo čem že to jako hele je, tak nám to pro jistotu ještě příšerně nehrající herci (Halle je hysterka i v reálu, u Del Tora pochybuji, že je ono mučednictví pouze součástí role) řeknou... a zopakují, jako kdyby byl divák úplné ťululum. Ale výrobci a prodejci endiaronu a zvracících pytlíků z takových snímků musí mít rádost. (14.09.2010)

Tak ja nevim no, drama to je sice prvotridni, ale tak nak o nicem. Tvurci se nemuzou rozhodnout, jesli budou vypravet o vyrovnavani se se smrti otce, o navazovani vztahu jeho manzelky s jeho pritelem a nebo o drogovy zavislosti, takze kazdou chvily skacou od jednoho k druhymu a ve vysledku mi prislo, ze nemeli moc co rict ani k jednomu tematu. Nicmene natoceny je to hodne slusne, Berry sice ztratila neco na krase, ale zas ji to pridalo na hereckejch schopnostech a Benicio je tradicne skvelej, hlavne pri scenach, kdy je na drogach, to je genialni. Skoda, ze film nema nejakou poradnou pointu nebo nakej poradnej vyvoj postav, takle to je jen nadprumerny drama, ale nic vic. (22.03.2008)

"Acceet the good". Ano, pozitivně smutný příběh plný emocí, které se mně ale tentokrát opravdu jen lehce dotkly. Celou dobu jsem měla stále pocit, že na něco čekám, tolik tam toho bylo nevysloveného a tolik jsem se chtěla něčeho chytit, ale nebylo čeho. Ale když pominu svoje pocity, tak Spálené vzpomínky demonstrují, jak by měly fungovat mezilidské vztahy ve vyhrocených životních situacích. Opravdu silné momenty se střídaly s těmi slabšími, ale rozhodně se nejedná o nic průměrného a bravurní roli Jerryho v podání Benicia Del Tora jsem si vysloveně vychutnávala, jak byl přesvědčivý. V každém případě se jedná o snímek, který stojí za zhlédnutí. (10.02.2013)

Vynikající drama s excelentními hereckými výkony. Hlavně charismatický Benicio Del Toro je opravdu skvělý. Čokoládová kráska Halle Berry nezůstala o moc pozadu a perfektně Del Torovi sekunduje. Příběh není moc originální a přeskakování z jedné časové roviny do druhé také filmu moc neprospělo, ale způsob jakým je zahrán a zrežírován vše plně vynahrazuje. Susanne Bier se její americký debut vydařil a moc se těším na její další snímek. Líbilo se mi to hodně, takže nevidím důvod proč nedát pět hvězdiček, i když jsou trochu slabší........ (20.07.2008)

Spalené vzpomínky jsou drama, který se snaží hodně hrát na emoce a na hlubší myšlenku příběhu, jenže bohužel příběh nemá vůbec žádnej směr ani cíl, prostě nic, sice se najde hromada skvělejch scén jak s vynikajícím Benicciem Del Torem, tak s Halle Berry, ale tak nějak sem pořád na něco čekal, nějakou pointu, nějakou návaznost na hlavní událost filmu, něco co tomu hrozně chybělo, ale prostě se to do konce filmu nedostavilo a trošku mi to zkazilo tohle jinak vynikající drama. (22.02.2008)

A půl. Nejprve mě zaujal zajímavý název, který jakoby již dopředu sliboval tíživé drama o pohnutých lidských osudech. Cítila jsem, že to bude dechberoucí dílo. A bylo. Snímek věnuje většinu prostoru charakterům postav a jejímu ztvárnění ústřední hereckou dvojicí v podání Halle Berry a Benicia Del Tora. Ti rozehrávají herecké výkony par excellence a já jim vzdávám velkou poklonu. Beniciovi jsem ve filmech nikdy nevěnovala zvláštní pozornost, ale svým výkonem zde mě naprosto uzemnil. Velmi silná herecká osobnost, jemuž role narkomana sedla přesně na míru. Úžasná Halle jako žena zmítána množstvím pocitů. Setkává se s přítelem svého muže, jehož nikdy neměla ráda. Sdílejí svou bolest ze ztráty a začnou k sobě i přes odtažitost a napětí nalézat cestu. On se stane dobrým kamarádem i pro její děti a postupem času ji začne přitahovat. A z toho má strach. Bojuje s pocity nenávisti k němu a zároveň rodícího se obdivu a lásky, vše však potlačuje pod vědomím, že to není správné. Není správné, aby pociťovala náklonnost k muži, který si začne být blízký s jejími dětmi, jež nejsou jeho, které patří muži, který tu s nimi měl být a starat se o ně. Není správné, aby ji pociťovala k feťákovi, který teď sedí tam, kde by měl být její muž, a ne on. Opravdový, smutný a silný scénář s pár viditelnými odrobinkami klišé, které se však průběžně vytrácejí a jak snímek postupuje kupředu, stupňuje se i intenzita nabízených scén a dialogů. Postupující napětí, obavy, výčitky, strach a touha mezi nimi, je bravurně vyjádřeno. Jejich pohledy, těžko vyjádřitelná slova a pocity... uchvacující. Skvělá kamera s viditelným citem pro detail. Taktéž mě zaujala lehká a zároveň podmanivá hudební stránka v podání G. Santaolally, která jakoby celý film příjemně objímala. Nejsilnějšími momenty pro mě byl rozhovor o tom, jaké to je, když si "dáte" poprvé, toužebný polibek, který vlastně nenastal a společné objetí v pokoji. Milou roličku zastávala postava, jíž ztvárnila roztomilá Alison Lohman. Ačkoliv mi bylo známo, že zde hraje, jakmile se objevila na scéně, chvíli mi trvalo, než jsem si pod tlakem hlavního děje uvědomila, že je to ona:) Smutný a bolestný film bez jakýchkoliv emočních vydíraček. (13.09.2010)

Susanne Bier potvrdila neskutočnú formu a znovu zaútočila ďalším príbehom z (amerického spôsobu) ľudského života. Emócie sa u mňa tentokrát nedostavili vo veľkom návale, ale bolo ich cítiť počas celého filmu. Nielen záver je nabitý silnými momentami, ktoré diváka vedia poriadne rozhodiť. Niekedy nebolo jasné kam bude film vlastne smerovať, pretože drogová závislosť vs. úmrtie člena rodiny sú dosť husté témy na súčasné spracovanie a bolo cítiť, že niekedy z toho nevedeli vykľučkovať ani tvorcovia. V podaní dvoch oscarových hercov je ale cítiť maximálne vžitie sa s postavou, ale Duchovny im pekne šliapal na päty. 80%. (09.01.2009)

neptejte se mě na příběh.. tohle je peklo.. přemýšlim ze všech stran, ale ze všech stran mě napadá jen benicio, benicio, benicio.. chjo.. jsem nesoudná...:´( můj soukromý bůh rozzářil hvězdy na mém soukromém filmovém nebi a já opět hluboce smekám.. (14.03.2008)

Forsterovina, kterou natočila ženská. Herecký potenciál se topí v nedostatečném důrazu na režii a scénář, který vede v podstatě od nikud nikam. Takhle dobrého Del Tora by si chtěl člověk víc užít, ale chybí tam prvek nepředvídatelnosti a scéna která urve koule. Vše je šablona. A to i Halle Berry, která defacto opakuje herecký výkon z Monsters ball, akorat se tady nesvlékne. Nepopírám solidní existencionální podtext a naléhavé téma reality běžných smrtelníků, ale toho už tady bylo tolik, že to samo osobě nestačí. (17.09.2018)

Specialistka na rodinná dramata, dánská režisérská hvězda a bývalá signatářka Dogmy Susanne Bier, dokáže umně navodit atmosféru a její tvůrčí postupy v divákovi vyvolají potřebnou dávku sympatií k jednotlivým postavám. Emočně lehce probublávající vyprávění, nechronologické, inscenované jemnou, leč pevnou rukou pak dokáže velmi přesvědčivě snoubit s realistickým pohledem na svět. Připouštím, že mnohým to může připadat jako zručně vyztužený konstrukt, zajetý v šablonovitých kolejích. Až sám jsem kolikrát tápal, jaké stanovisko k filmu zaujmou. Nicméně si to všichni tragédií poznamenaní šlapou až do závěrečných titulků, aniž by nabídli něco, prostě NĚCO víc. Jen tuhle tragická událost, tam vyrovnávání se s ní, tady možný nový vztah, tam zase sžírající drogová závislost. Strhla mě spíš forma, jakou je snímek prezentován – hra s detaily, s atmosférou a bezpochyby i typově přesní herci – dostal mě nejen (po dlouhé době mnou viděný) David Duchovny, ale především do nebes vynášený, drogově závislý Benicio Del Toro, trestuhodně opomenutý minimálně oscarovou nominací. Ostatně herecky je film naprosto konzistentní. Halle Berry, i když tu a tam „kopíruje“ svoji variaci z Monster´s Ball, je naprosto přesvědčivá, stejně jako její filmové děti Alexis Llewellyn a Micah Berry. Sdělení prostě nemusí být pokaždé nějak zásadní!! 80%. (10.05.2008)

Film, který by mohl být učebnicovým příkladem toho, jak se dělá drama. Totiž, kdo už pár opravdu silných dramat viděl, tak pro něj nebude v tomto filmu žádné překvapení, vše jede podle zažitých (ale funkčních, nutno dodat) kolejí. To je věc, kterou u jiných filmových žánrů (komedií, například) nesnáším. Ale u Things We Lost in the Fire mi to nejenže nevadilo, ale žral jsem každé slovo, které pronesli úžasná Halle Berry a démonický Benicio Del Toro. Minimálně tihle dva by si (alespoň) tu oscarovou nominaci zasloužili, protože oba byli famózní. Navíc ta práce s kamerou, ten cit pro detaily (snímání očí, úst, k tomu ta úžasná hudba) to jsou věci, které speciálně u dramat dokážu (i když jen jako laik) (d)ocenit. Dnes už víme, že Susanne Bier nemusí být nešťastná, že tento film nebyl nominován, když si to vynahradila v roce 2011 snímkem In a Better World (který si musím sehnat). A vy, co tu mluvíte o citovém vydírání a podobně… copak tohle nedělají všechna dramata? Některá to možná dělají méně okázale, ale dělají to. Mně jenom přijde, že někteří lidé na tomhle chtějí zoufale moc najít chyby… ale to je jen můj názor. 100 %. P. S. Někdo by měl Halle říct, ať přestane pít ten nápoj mládí, už to (fakt, že nestárne) začíná být moc nápadné… :-) (30.06.2011)

Bohužel jsem od tohoto filmu očekávala něco víc. Nicméně Benicio Del Toro byl skvělý, výkony ostatních už za ním těžce pokulhávaly. Možná kdyby v hlavní roli alespoň hrála nějaká přesvědčivější herečka než je Halle Berry. Susanne Bier hollywoodštější než Hollywood. (03.09.2008)

Na herecký koncert tří hlavních hvězd v tomto snímku je radost pohledět. Del Toro ve své nejlepší kondici... Jako příznivec drásavých a beznadějných dramat o ztracených případech a nenapravitelných lidech jsem byl velmi mile potěšen. (11.08.2008)

Můj oblíbený žánr, můj oblíbený Benicio a první setkání se Susanne Bier - vcelku úspěšná kombinace! Herecké výkony jsou úžasné do puntíku - včetně těch vedlejších. Pro mě je tohle vyvážený film ve všech směrech. Možná není tématicky úplně originální, no jistě, že ne - ztráta nejbližší osoby je v kinematografii dost vyčerpána, ale rozhodně Spálené vzpomínky nepovažuji za žádnou napodobeninu. Během dvou hodin jsem se ani trochu nenudila a žádný záběr pro mě nebyl zbytečný. Správnou časovou vyváženost vážně oceňuji, není nic horšího než si jít během filmu v hluchém místě jít uvařit čaj. (05.01.2009)

Ej, veru dlho nebolo Benicia Del Tora. Veľa som o tom filme nepočul, kinám sa vyhol, ale Benicio je fakt sympatický, zaujímavý a hlavne dobrý herec, takže kvôli nemu som bol ochotný risknúť aj to, že film bude katastrofa. Našťastie nie. Celkom vydarená dráma, so slušne hrajúcou H.Berry /vadil mi iba jej krikoplač/, D.Duchovnym, ktorý sa mihol filmom na pár minút a perfektný Benicio, ktorému úloha odvykajúceho narkomana výborne sadla. Veril som mu každé slovo. Film doprevádza dobre počúvateľná hudba, ktorá pripomenie Gladiátora, hlavne hudobným nástrojom arménsky kuduk. Ale zaznejú aj pekné gitarové motívy. Film 70%. (01.02.2009)

Britové umí tyhle filmy o osobních tragédiích podat určitě lépe. Tady i přes hvězdné obsazení se ty správné emoce prostě vykouzlit nepodařilo a tak jediný kdo mě po celou dobu dokázal zaujmout, byl opět vynikající Del Toro. Toho chlapa můžu. 55% (14.11.2008)

V úvode som sa zháčila, čo toto je za vydieračku! s pribúdajúcimi minútami sa však ukázalo, kam príbeh smeruje a hlbší existencionalistický podmaz si ponechal až do záveru..režisérka môže kameramanovi a hercom za ich genialitu ruky bozkávať. Scenár nie je úplne konzistentný v istých chaotických rozhodnutiach Audrey, tie ako jediné narúšali scenáristickú harmóniu, ostatné všetko klapalo ako sa na silné rodinné drama patrí. (13.01.2010)