První vlaštovka francouzského impresionismu je sice ještě dosti poplatná vzorům francouzského filmu desátých let (film d´Art, přetrvávající vliv belle epoque a romantismu), avšak přeci jen přináší velmi svěží prvky. I když jde o melodrama jako řemen, dost prostoru zbývá i na niterné pocity, navozování vnitřních pochodů (velmi přesně využité retrospektivy) a celkové nálady, která je zajímavě odstíněna stylem i herectvím (rozdělení filmu na jakési kapitoly dle dominantního pocitu). Vrcholná scéna předehrání symfonie na zásnubním večírku by se sice mohla dobře obejít bez hodně "umělecky tradičního" podkresu tanečnice v přírodě, avšak druhá linie pohnutých tváří a vnitřních hnutí hlavních postav je doslova emocionální náloží bezchybně fungující i po téměř stovce let. Abel Gance sice je spíše svázán s tradicemi 19. století než s moderním výrazem a senzibilitou a tento snímek je proto nutné brát s určitým nadhledem, brát ho spíše jako důležitý přechod. Bez jeho vlivu by současná kinematografie možná nebyla taková, jaká je.(15.10.2011)