Kdo má rád Damianiho a jeho nepřekonatelné, trvalé hodnotné, politické, temné, realistické a společensky velmi bezútěšné filmy, přijde si podobně jako u režiséra Petriho na své. Bohužel, kdo má v daném žánru rád přece jen trochu více přímé akce, syrovosti a tuhého násilí musí hledat jinde..Místy trochu nuda, Gemmova role byla však vynikající (on nebyl znám jen díky spaghetti westernům), ale nebyl tu jen Gemma ve své roli Nina Peralta, značně frustrovaného člověka, hledajícího záchranu ze značně složité situace, kdy ohrožena sílou mafie je totiž nejen jeho osoba a jeho důstojnost, ale i rodina. Například takový mladý Placido (hromada poliziesco filmů ještě před tím než vytvořil svou slavnou roli komisaře Corrada Cattaniho) nebo Mann a částečně i Eleonora Giorgi mu byli rovnocennými partnery. Hodně památné na to tomto filmu jsou nejen všechny ty slovní výměny, ale i poněkud zvláštní vztah mezi Gemmou a Placidem.(11.7.2010)