Lov na mamuta

Roztomile dojemná komunální satira. 1) "Zmatený a špatný", jak praví oficiální text distributora, tento film rozhodně není. Ten člověk je víc než trapně neinformován. 2) Tato hudební feérie lavíruje mezi groteskou, satirou, scifi, muzikálem a komedií. Vane tu svěží nadějeplná atmosféra 60. let. Chceme, aby svět byl dobrý. A fakta tomu neodpovídají. Je tedy nutné změnit fakta. 3) Zvláštní pozornost zasluhují taneční (spíše baletní) mezihry na malostranských střechách za doprovodu jazzové hudby, dobové pražské reálie a lamač dívčích srdcí Josef Zíma. 4) Na závěr vyznání socialistického vědce: Co já vlastně pro tu vědu udělal? A nějaký Bruno Žordáno, říkali tuhle na školení, dal pro vědu život. A to snad ani nebyl ve straně...ssss... (15.09.2013)

Velice ambiciózní formální stránka - barevný materiál, propracovaná taneční a hudební čísla, svěží jazzová a popová hudba, přeryvy v podobě koláží z dobových dokumentárních záběrů, působivá kamera - a celý děj postrkuje ironický glosátor (O. Brousek je zde velmi dobře vybraný). Leč to vše dost troskotá na chabém ději, který je jen lepší komunální satirou kříženou s moralitkou a doplněnou povinnou love story. Občasné satirické popíchnutí režimu je v rámci pokroku v mezích zákona (ale Miloš Kopecký v roli kariéristy je hodně dobrý). Leč ta formální stránka je občas velmi okouzlující a vánek naděje zde, jako v mnoha dobových českých filmech, pofukuje téměř neustále. (28.10.2013)

Další pafilm, u kterého už prvních deset minut člověka akorát tak naštve. Vypadá to něco jako komentátorský polodokument s děsivou písničkou, a dějem od konce. Prostě děsný začátek. Do celého filmu vstupuje jakýsi idiot. Ne, to se fakt nedalo. Dokoukáno silou vůle a jen kvůli napsání obsahu, Jinak bych to po půlhodině vzdal. Ale uznávám, že je to umění. Umění zprasit, a to dokonale, možná zajímavé téma. (04.05.2017)

Neskutečně originální film, ovšem zejména pokud jde o formu (výborně svěží jazzová hudba, zakomponování koláží z dobových dokumentů, propracovaná hudební a taneční čísla). S obsahem je to už trošku horší, i když vedle samotné vcelku zajímavé sci-fi zápletky o tom, co za komplikace mohou nastat při existenci přístroje, který údajně umí rozpoznat datum úmrtí každého člověka, dojde i na krapet společenské satiry. Díky té originální formě, to na mě zvláště ze začátku působilo poněkud zmateně a málem bych měl chuť to vypnout. Postupem času jsem si na tu formu zvykl a užíval si třeba pěveckých výstupů Josefa Zímy. Po herecké stránce jinak nic objevného, jen další záporák pro Miloše Kopeckého a další dobrosrdečný "strejda" v podání Lubomíra Lipského. (22.02.2024)

Podle anotací jsem čekal nějakou hrůzu typu Hroch, ale byl jsem mile překvapen. Jde v podstatě o lehce komediální příběh o chlapíkovi, který se snaží získat práci ve výzkumném ústavu šéfovaném Kopeckým a Lipským, ale je neustále vyhazován. Proto finguje vynález přístroje, který umí předpovídat datum smrti. Pokud byste ten film chtěli vidět kvůli technice, ony "kybernetické mamutí stroje" tam nikde nejsou ukázány a stroj na předpovídání data smrti vypadá jako psací stroj s elektronkovou lampu, ciferníkem a nafukovacím balónkem připevněným ke straně stroje (prakticky jediné WTF? z filmu). Stroj předpoví smrt Lipského, ten ovšem nezemře. Nefunkčnost stroje je odhalena, ale hrdina, který mezitím získal v ústavu místo, už vyhozen není. Tento příběh je rámován milostným vztahem hrdiny a Lipského dcery, kteří spolu v hudebních intermezzech tancují Prahou. Film je rytmizován hudebními vložkami, které jsou doplněné archivními záběry (většinou nějaké budování nebo válka) v kontrapunktu k textu písně. Nejzajímavější je na filmu asi kamera. Je to celé v moc hezkých barvách a záběry jsou docela výtvarně komponovány. Na to, že jsem čekal blbost na entou, jsem příjemně překvapen. (13.02.2013)