Můj pes Killer

Rasistické téma. Je to taková snaha o ideální evropský model festivalového díla, tedy spojit pokud možno kontroverzní politicky žádané téma s okatě uměleckým obalem. Tudy vede spolehlivá cestička k trofejím - méně už k divákům. Náladu filmu z neradostného prostředí podporují dvě silné složky, tedy výprava a kamera. Jenže současně je poškozuje čirá schválnost neúměrně protahovaných záběrů; distributor slibuje "drama jednoho dne" v necelých devadesáti minutách, leč pocitově je to nejdelší den v dějinách kinematografie.Můj pes Killer sice buduje periferní podobu sociálního přežívání z míst, kde se nespěchá, což nekonečné chůze i jízdy stvrzují, ale hrdinovo trpné čekání v obchodním středisku už hraničí s obyčejnou provokativní manýrou. Přesně se v něm odráží snaha o "jinakost", která však pouze napodobuje módní vlnu vyloženě festivalových výtvorů. Totéž platí pro hereckou stránku filmu. Coby osobitá sbírka lidských typů jeho obsazení účinkuje, nicméně neherci prostě nehrají, jenom existují. Nejvěrnější okamžiky se totiž odehrávají takřka beze slov, za mrazivé ranní mlhy na vinici, kde chlapec cvičí svého svěřence "Drž! Pusť!" Sousedské vztahy přes plot jsou věcně praktické, příbytky chudé, bezčasí líné, jazyk česko-slovenského pomezí promíchaný a vybydlené romské čtvrti vděčné pro filmařskou šablonu, podle níž si Západ dělá představu o zuboženém východu Evropy. Nechybějí plakátové banality jako vulgární hospodská zášť vyjádřená nápisem Romům vstup zakázán, nemluvě o přehnané "spontánní" reakci okolí. (08.10.2020)

Tento film by si zasloužil odpad, i kdyby se na něj dalo normálně koukat. Je totiž odpornou kolaborantskou agitkou za nemorální slovenskou legislativu zakazující držení bojových psích plemen. Jenže ono se na něj nedá normálně koukat. Je to totiž pseudoart, kdy jeden záběr na vypatlance, kterej ždíme z pincla svých šest pětek, se v tom filmu opakuje asi pětkrát, a pokaždý trvá minutu. Všechny záběry jsou natažený desetkrát více, než by bylo nutno k pochopení děje divákem. Ve zbývajících 90% času můžete přemýšlet o příjemnějších věcech, než je život pár záhoráckých vymaštěnců. (28.09.2014)

Neskutočná mizéria slovenskej periférie, v ktorej depresívnosti ide Fornyaová tuším ešte o krok ďalej než v predchádzajúcom filme. Pustota života v šedivej krajine je snímaná v tak dlhých záberoch, aby si ju človek na tých 90 minút užil na vlastnej koži. To je hlavná, uspávajúca kvalita tohoto diela, oživená len záhoráckym nárečím, pretože príbeh, ktorý je do toho zasadený, nemá veľký naratívny náboj, je to len výsek z márneného života nešťastnej existencie. Nechce sa mi ten film zatracovať, ale neodvážim sa považovať ho za vydarený... (24.03.2017)

No, tohle je film, kde asi chápu rozdílná hodnocení. Sám tam ten rasismus vnímám jen jako dochuť k celkovému sociálnímu prostředí ve kterým hlavní hrdina vyrůstá ani mě nepřišlo že by byl nějak přesvědčenej fašounek i když mít helmu na motorky se znaky ss to je teda docela nechutná výživa. To absloutní přehlížení Marka jeho okolím / nejbližšími to je na tom fakt to nejtvrdší a vlastně se ani nedivím, že to dospělo, tam kam to ve filmu dospělo. To bylo natočeno velmi surově bez špetky citu až z toho dobře není, ale tak já vnímám tenhle film,tak si myslím, že se jedná o mimořádně silný film. Jinak souhlasím, že některé dlouhé statické zábery ničemu nepomáhaly. (29.01.2021)

Záběr na krajinu, ve které se vůbec nic neděje- 2 minuty. Další záběr na jinou krajinu- 1 minuta. Další záběr- borec cvičí se psem - 3 minuty. Další záběr- 2 borci si něco vykládají ve vinohradu, co, to je těžko říct, protože je to jaksi česko-slovensky a ještě na ruchovej mikrofon a tohle má- ať nežeru- 5 minut. Na všechno je tady tolik, tolik času... To, co se odehrává na plátně, nemá žádný děj, takže to můžete natahovat kdekoliv čímkoliv, na jednom místě třeba uděláte pětiminutovej přesun partičky skinheadů odněkud někam úplně bez pointy. Jinde chlapík přečerpává víno z jednoho tak pětadvacetilitrovýho demižónu do druhýho, a tady jsem měl režisérku jedinkrát rád, protože ho nechala odtéct jen půlku. V tu chvíli jsem se tomu docela divil, po tom, čím jsem si už s tímhle vysoce uměleckým filmem prošel. Děs běs. V Rotterdamu a ve Villniusu to posbíralo nějaké ceny, což si neumím vysvětlit, ale přemýšlet nad tím odmítám. Chci na to co nejdřív zapomenout a pamatovat si to jen do té míry, že už to nikdy nechci vidět znovu. (08.04.2013)